Vyvracíme mýty o zdraví: Opravdu je artritida nemoc stáří a sportovci jí netrpí?

Mýtus č. 1 – nemoc stáří

Nejzávažnější i nejčastější omyl. Opotřebování, poškození kloubů související s věkem se týká artrózy, což je úplně jiná nemoc. Je ovšem fakt, že mají mnoho společných příznaků. Typicky ztuhlost – zejména po ránu – klouby mohou být v obou případech oteklé, zarudlé, bolestivé, citlivé na dotek. Artritida je ovšem degenerativní proces, stárnutí na něj vliv nemá. Postihuje pacienty už ve středním věku, přibližně od 30 let výše a více ženy než muže.

Mýtus č. 2 – vývojové vady

Vývojové vady (projevují se nejčastěji nohama ve tvaru písmen O a X) s artritidou nesouvisí. Což neznamená, že nepředstavují nejen pro klouby a především kyčle a kolena velkou zátěž – jsou nadměrně namáhány, vznikají potíže se zádovými svaly a krční páteří. Tvar nohou také závisí na postavení osy těla. Trup se snaží nové situaci přizpůsobit a tvaruje se do nepřirozených poloh, dochází ke změně na chodidlech. Vady vznikají v dětství a dospívání a dají se řešit. Na nohy do X je účinná jízda na koni. Když se léčba v mládí zanedbá, následky mohou být vážné.

Mýtus č. 3 – civilizační vlivy

Nehrají žádnou roli. Podle výzkumu antropologů trpěli artritidou už neandertálci (!), jedná se o jednu z nejstarších a stále trvajících nemocí v historii lidstva. Podstatou je porucha imunitního systému, kdy zatím stále neznámý antigen podnítí tvorbu protilátek, které poškozují nejprve šlachy, svaly, pak klouby. Je progresivní, napadá plíce, cévy, ledviny, oči, nejvážnější následky může mít na srdce. Nejde o banální záležitost, snižuje kvalitu života a zkracuje jeho délku až o 15 let!

Mýtus č. 4 – sportovci jí netrpí

Právě naopak! Přehnaná a častá tělesná zátěž je jedním ze spouštěčů artritidy! Týká se nejvíc hráčů fotbalu, tenisu, squashe. Na druhé straně fyzicky nenáročná cvičení, kdy se klouby moc nezatěžují, zůstávají pohyblivé, jsou velice prospěšná. Nejvíc doporučované je plavání (nikoli styl prsa s hlavou nahoře, který na artritidu vliv sice nemá, ale přetěžuje krční páteř), chůze, další aerobní aktivity a hlavně jóga. Klid na lůžku ani mírně bolavým kloubům vůbec neprospívá. Musí se pravidelně protahovat, procvičovat. To je důležité i pro svaly, které je obklopují a podílejí se velkou měrou na celkové stabilitě a síle.

Mýtus č. 5 – nesouvisí se životosprávou

Souvisí, a to tak, že velmi. U kuřáků je riziko onemocnění revmatoidní artritidou mnohem vyšší, negativně působí i nadměrné solení, u něj je pravděpodobnost vzniku nemoci dokonce dvakrát větší. Stejně škodí mnoho cukru. U těch, co pijí denně víc než skleničku slazené limonády, se podle některých statistik zvyšuje riziko onemocnění až o 63 %, oproti těm, co si ji dopřejí jen příležitostně. Pokud jde o alkohol, nezávislé studie z různých zemí ukazují, že ženy (jak bylo řečeno, trpí artritidou častěji), které si dají dvakrát až čtyřikrát do týdne malé pivo nebo "dvojku" vína (ne víc!) onemocní mnohem méně často než zapřisáhlé abstinentky.

Mýtus č. 6 – na artritidu pomáhají léky

Spíše ne. Možná v začátcích. Na potlačení bolesti jsou sice účinná nesteroidní antirevmatika či kortikoidy. Kromě jejího utlumení ovšem nepřináší žádný efekt a mají spoustu negativních vedlejších účinků, stejně jako také dost často předepisovaná antimalarika. Nejefektivnější jsou chorobu modifikující léky (DMARD), zejména Methotrexát, využívaný i na léčbu rakoviny. Jenže zabírají až za několik měsíců. Novinkou je biologická léčba. Sice pomáhá asi nejvíc, ale je velmi drahá, vyjde i na půl milionu korun ročně u pacienta a pojišťovny ji hradí jen zcela výjimečně.

Mýtus č. 7 – jde genetické onemocnění

Ne jednoznačně. Vznik artritidy stále není známý, i přes snahu vědeckých týmů všude na světě. Často zmiňují autoimunitní poruchu, kdy vlastní obranné buňky napadají kloubní chrupavky a způsobí zánět. Mezi další faktory patří bakteriální a virové infekce. Geny sice mohou mít vliv, v mnoha případech se našly určité zděděné predispozice, ale ne tolik, aby se daly vysvětlit jen jimi. Spíš se diskutuje o vlivu pohlavních hormonů – zejména u žen – což by vysvětlovalo, proč jsou postiženy třikrát častěji než muži, a nově i o tom, zda neexistuje souvislost mezi artritidou a parodontózou, krvácejícím zánětem dásní způsobeným hlavně zanedbáním ústní hygieny.

Mýtus č.8 – život na vozíčku

Je velmi nepravděpodobný, přestože je artritida čtvrtou nejčastější příčinou invalidity. V nejzávažnějším případě je nevratně poškozený kloub nahrazen operačně umělým, takzvanou endoprotézou. Poté, co si na ni organismus zvykne, se vyskytují komplikace zcela výjimečně. Lze s ní dokonce sportovat, pochopitelně přiměřeně, chodit bez opory v podobě hole. Vykonávat běžné denní činnosti může po deseti letech, stejně jako od počátku nemoci, až 94 % pacientů. Slabinou revmatoidní artritidy je její nevyzpytatelnost. Někdo s ní žije řadu let, aniž by ho trápila, jinému se bolest vrací, nebo, ještě hůř, přetrvává a běžné úkony -– oblékání, otevírání dveří, pití (musí třeba sklenku držet oběma rukama) jsou problémem. Nelze nezmínit, že proti ní neexistuje prevence!

Jan Janula