Velikonoce v době koronaviru: Které tradiční zvyky si můžete užít i v dnešní době?

O Květné neděli nic nepečte

Velikonoční svatý týden začíná Květnou nedělí, která je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Říká se jí také Květnice nebo Palmová neděle a připomíná příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Pojí se k ní řada nejen křesťanských zvyků. V tento den se například světily kočičky, které pak měly podle našich předků kouzelnou moc. Krávy, když je snědly, dávaly více mléka než obvykle. Svěcené kočičky také chránily stavení před bouří a bleskem a jeho obyvatele před nemocemi. Během Květné neděle by se také nemělo nic péct. Lidé dříve věřili, že by se zapekly i květy na stromech a loukách a nebyla by pak žádná úroda. Na Květnou neděli lidé vymetali své domy zelenými větvičkami, aby tím vyhnali veškeré neřesti a nemravnosti. A v tento den byste si na sebe také měli obléct něco nového. E-shopy zavřené nejsou, tak si nezapomeňte včas nějaký kousek do šatníku objednat.

Pondělí a úterý ve znamení úklidu

Po Květné neděli následuje pondělí zvané modré, nejspíš podle barvy látky, která se tento den věší v kostelích. Podle starých zvyků by se nemělo pracovat. Bohužel to neplatí pro hospodyňky, které by naopak v tento den měly začít s velkým úklidem. Uklízet by se mělo i v úterý, kdy se mají vymetat pavučiny a prach, mýt okna a podlahy.

Na Škaredou středu se nemračte

V tento den si věřící připomínají Jidášovu zradu Ježíše. Jidáš se podle legendy škaredil, odtud získala středa svůj název a pojí se k ní řada zvyků. Především byste se v tento den neměli škaredit nebo mračit, mohlo by vám to zůstat. Dříve se také vymetaly saze z komína, proto se někdy říká této středě sazometná. A hospodyňky pekly jidáše, kynuté pečivo, které má tvar smyčky. Opět mají připomínat Jidášovu zradu, po které následovalo oběšení. Upečené jidáše hned neochutnávejte, mají se jíst až na Zelený čtvrtek.

Na Zelený čtvrtek nemusí být jen špenát

Na Zelený čtvrtek se odpouštěly hříchy a hříšníci byli opět povoláni do svatostánků. Pokud vám kamarádka provedla něco, co vás mrzí, promluvte si o tom a odpusťte, nemá cenu životem vláčet zbytečné závaží.

Dnes nemusíte moc přemýšlet, co připravit k jídlu. Podle tradice se k snídani podávají napečené jidáše. A k obědu nebo večeři by to mělo být cokoli zeleného. Dříve se využívaly hlavně kopřivy, špenát, pažitka a další bylinky. Využít můžete i hrášek, avokádo, zelené výhonky, brokolici... Dodnes se na zelený čtvrtek ve spoustě domácností peče tradiční velikonoční nádivka a přibyl i jeden novodobý zvyk – řada hospod nabízí v tento den zelené pivo. Chcete-li ochutnat, zajděte si k nějakému okénku.

Na Velký pátek neperte a hledejte poklady

Velký pátek je obdobím, kdy se truchlí nad smrtí Ježíše Krista. Mlčí i zvony, které podle pověsti odletěly do Říma pro požehnání, a namísto toho chodí děti po vsi s řehtačkami a honí Jidáše.

V tento den se také otevírají poklady. Čekáte na zázrak? Tak pak mějte oči na stopkách. Třeba do vašeho života přijde zázrak tak trochu v jiném kabátku – natrefíte na toho pravého, v práci se vám konečně podaří vydobýt si povýšení či zvýšení platu nebo se konečně dostanete do lesa, aniž byste museli porušit nějaká omezení.

Zakažte si také praní. Křesťané věří, že se prádlo namáčí do krve Ježíše Krista. V případě, že nejste věřící, máte alespoň skvělou záminku k tomu, nechat práci být a věnovat se sami sobě.

A ještě jedna pověra se pojí s Velkým pátkem. Podle ní byste nikomu neměli nic půjčovat. Mohl by vám totiž onu věc vrátit očarovanou.

VELIKONOČNÍ VAJÍČKA: OZDOBTE JE LETOS ÚPLNĚ JINAK

Na Bílou sobotu se peče a plete

Sobota byla dnem rozjímání a lidé se dříve snažili, aby byl tento den opravdu slavnostní. Dokonce si na sebe brali nové nebo sváteční oblečení. Hospodyňky o Bílé sobotě pekly beránka, mazance, barvily vajíčka. Dříve se u nás o Velikonocích jídávala beránčí pečeně, ale zdaleka ne každý si ji mohl dovolit. Proto vynalézavý prostý lid pekl beránky ze slaného či sladkého těsta. A proč právě vajíčka? Vejce je symbolem plodnosti, zrození, úrody, slunce, návratu jara a vzhledem k existenci skořápky také pocitu bezpečí. I kdybyste letos žádné koledníky nečekali, alespoň pár vajíček si ozdobte. Je to nejen krásná dekorace, ale i vynikající recept na splín.

Během dne se na Bílou sobotu ještě podávaly postní pokrmy, například zeleninová polévka, ale po západu slunce půst skončil a mohlo se začít jíst maso, vajíčka. A také se krájel velikonoční beránek.

Pánové se v sobotu pracně připravovali na pondělní „výprask“ a z vrbového proutí pletli pomlázky. Nejstarší zmínka o pomlázce pochází ze 14. století. V různých našich krajích se jí říkávalo různě, je známa i jako pomihoda, koleda, sekačka, šlehačka, mrskačka, tatar či karabáč. Uplést pomlázku dovedl každý chlapec, dokážete to i vy? Pomlázky bývaly malé, ale i dlouhé až dva metry.

Na Boží hod velikonoční si odpočiňte

Pro naše předky byla velikonoční neděle opravdu slavnostním dnem. V tento den se vynášely svěcené velikonoční pokrmy na zahradu, aby byl silný rok a obstojná úroda. Lidé se scházeli v kostele a pochutnávali si na mazanci a dobrém vínu. Také se říkalo, že kdo v tento den ochutná velikonočního beránka, vždy najde cestu domů. Hospodyňky jistě potěší, že se v tento den nemá uklízet a prát. Lidé by se měli bavit a hodovat.

Velikonoční pondělí v rámci okresu

K Velikonočnímu pondělí se pojí řada zvyků, z nichž mnohé jsou raritou, kterou jinde ve světě nemají. Například malovaná vajíčka, která se rozdávají koledníkům. Měla by být vařená a důležitá kdysi bývala i barva, kterou byla vejce ozdobená. Červená vejce se dávala chlapcům, k nimž děvčata chovala vřelé city. V pondělí se také chodí koledovat, což je zvyk, který se udržuje už zhruba od 14. století a nemusíme si ho snad odepírat ani v dnešní době, pokud koledníci nezapomenou doma respirátory a nepřekročí hranice okresu. I když není vyšlehání pro mnohé ženy a dívky příliš příjemné, je to pro jejich dobro, protože díky němu budou po celý rok pilné, zdravé, veselé a svěží. Alespoň se to říká. A měly by správně za vyšlehání poděkovat. Mohou také koledníkům kromě rozdávání vajíček a různých sladkostí na jejich pomlázky navázat různobarevné mašle. I na jejich barvě dříve záleželo. Červená mašlička znamenala, že dívka je do mladíka zamilovaná. Modrá dávala naději, zelená mluvila o oblibě. Nejhorší byla žlutá mašle. Mladík takto obdarovaný se dozvěděl, že u děvčete žádnou naději nemá.