Vyvracíme mýty o zdraví: Strašák jménem alergie a 8 mýtů, kterým možná také věříte

Alergie na pyly z rostlin, stromů, květin jsou černou můrou části populace, zejména dětí. I když – až na výjimky – nejde o život ohrožující onemocnění, je zpravidla nejen velmi nepříjemné, ale hlavně silně omezující.

Mýtus č. 1 – Alergie začínají na jaře

Omyl. První rostlina, která významně „obohatí“ ovzduší pyly, je odpradávna líska. Stačí jí jen pár stupňů nad nulou, začíná kvést obvykle už v únoru, v hodně teplé zimě už od prosince! U velmi citlivých jedinců tak propuká alergie v době, kdy ji vůbec nečekají a často ji přičítají nachlazení, virózám. Po lísce se začnou objevovat další – vrba, olše, topol... Nejvíc „alergický“ strom je bříza, která jde do květu koncem března či začátkem dubna. V tomto období také vrcholí „stromová sezona“, zpravidla končící v květnu.

Stojí za zmínku, že pylové zrnko je často malé, jen několik tisícin milimetru, proto se bez problémů dostane i do nejmenších částí průdušek, snadno se šíří na velkou vzdálenost, může dokonce přežít neuvěřitelnou cestu přes moře (popsané to je z Polska do Švédska!). Na tento druh alergie je u nás citlivý každý dvacátý člověk.

Mýtus č. 2 – alergie hrozí jen v přírodě

Ne. Pokud jejich pyl dolétne do města, je ihned napaden zplodinami z dopravy, smogem. Ty naleptají celistvost jinak odolného pylového obalu, což je důvod, proč pylové alergiky nacházíme víc v hustě zastavěné aglomeraci než na venkově, uprostřed přírody! Výjimkou je lípa, má pyl velký, těžký, nelétá, padá pod ni a alergie může nastat jen v její bezprostřední blízkosti (totéž platí pro černý bez a řepku olejku). Zvláštní postavení mají jehličnany. Obecně platí, že alergie na ně je velmi vzácná, pyly jsou mohutné, velikosti asi jedné desetiny milimetru, a proto se do dýchacích cest dostávají obtížně. I alergie na pyl z trav a obilí (to je jen kultivovaná tráva, takže jde prakticky o totéž) se vyskytují v městských parcích.

Mýtus č. 3 – alergie končí s příchodem léta

Nikoli. Pyly jsou ve vzduchu do června, ale i déle a účinky bývají mnohem nepříjemnější, zejména na nosní průduchy. Projevují se značnou vodnatou sekrecí či masivním ucpáním nosních dírek. Alergiků na travní pyly je ještě asi 2x více než na pyly dřevin. Není tajemství, že alergici trpí i zvýšenou únavou, poklesem výkonnosti, poruchami spánku, jsou nesoustředění, podráždění. Myslet si, že kýchání nebo plný nos nic není, je hloupost. Neléčené alergie mohou vyvolat další komplikace, zejména dechové obtíže či astma. Proto nedojde-li k uzdravení do několika dnů, obvyklých pro běžnou infekci, měl by pacient navštívit lékaře, ten ho odešle na speciální vyšetření. Nemusí totiž jít jen o pyly, ale i o venkovní plísně.

Mýtus č. 4 – malé děti alergií netrpí

Právě naopak, výskyt alergií se může objevit už hned po narození, není to chřipka, kterou se dá nakazit. To, že se u dětí nijak neprojevuje, je spíše dáno tím, že nemusejí přijít do styku s tím konkrétním alergenem. Alergikem člověk buď je, nebo není. To, že se u některých dětí objeví později, nic neznamená. Některé mohou být „díky odkladu“ vystaveny dráždivým prvkům v daleko větší míře. Alergie prostě může propuknout náhle a kdykoliv během života a nezáleží na prostředí, kde se budeme nacházet. Ani na konkrétním věku. Postižené děti, u kterých není alergie diagnostikována třeba proto, že rodiče se domnívají, že jde jen o letní nachlazení, například po koupání ve studenější vodě, se prokazatelně hůř učí, mají potíže s tím, aby si zapamatovaly látku, jsou roztržité, neklidné.

Mýtus č. 5 – alergie není dědičná

Opak je pravdou. Výzkumy i statistiky shodně uvádějí, že pokud rodiče alergičtí nejsou, je vysoká pravděpodobnost, že jí nebude trpět ani jejich dítě. Pokud ale jeden z rodičů alergii má, už je pravděpodobnost vzniku na celých třiceti procentech. Pokud alergií trpí oba rodiče, zvyšuje se dané číslo ještě více, a to dokonce až na šedesát procent! Je jasné, že dědičnost hraje velkou roli. Navíc se může projevit, a to je také dost časté, i ob generaci. Souvisí to s tím, že dítě se rodí s geny otce a matky ve stejném poměru, tedy 50 na 50. Ale v té půlce rodičů jsou i geny prarodičů, a tam už ta rovnice neplatí. Dítě může klidně zdědit 100 % genů po dědečkovi a po babičce nic (nebo naopak, pochopitelně). Určitě před početím nezaškodí „investigativní“ průzkum v rodině. Čím dřív se alergie zachytí, tím lépe.

Mýtus č. 6 – alergie jsou nevyléčitelné

Nejsou. Ale je fakt, že je to často běh na skutečně dlouhou trať s individuálními výsledky. U někoho léky zaberou za pár let, u druhého až za pár desítek, u třetího se pozitivní výsledky nedostaví do konce života, nelze to odhadnout. Do té doby slouží léčba především na zmírňování problémů. V„sezoně ohrožení“ se doporučuje brát jak preventivní léky, tlumící samotný vznik a rozvoj příznaků, tak záchranné, zaměřené na již vzniklé obtíže. Prvně jmenované by měly mít pokud možno místní charakter (nosní kapky a spreje, oční kapky, inhalační preparáty), záchranné se většinou polykají (nejčastěji jde o tzv. antihistaminika). Je však třeba dát pozor na nadměrné používání dostupných „uvolňovacích“ preparátů bez protialergické preventivní funkce! Mohou mít sice rychlý vliv na nosní ucpání, oteklá sliznice snadno splaskne, nicméně účinek je krátkodobý a při příliš dlouhém podávání (nad jeden týden) dokonce škodlivý. Vždy je vhodné poradit se se svým lékařem. Při alergii s vazbou obtíží na konkrétní pyl může ovlivnit další léčbu podávání vakcín. Dnes jsou k dispozici opravdu velmi účinné a bezpečné, ovšem nikoli zadarmo.

Mýtus č. 7 – na alergie platí pobyt na horách či u moře

Vůbec. Spíš může dojít ke zhoršení potíží, protože organismus je vystaven působení vlivů, na které není zvyklý. U moře může jít o drobné částice písku, vlhkostí, poblíž pláží se také vždy najdou rostliny, keře, stromy produkující pylové alergeny, např. ambrózie, olivovníky, cypřiše, borovice, trávy. Na horách zase neblaze působí studený vzduch, lišejníky, venkovní plísně. Neochrání nás ani to, pokud bychom žili v přílišné až sterilní čistotě. O to víc pak alergie útočí venku. Je zajímavé, že někdy se alergie neobjeví, a to přesto, že se postižení pohybují v místech plných bakterií. Souvisí to s tím, že může být v člověku skryta a aktivuje se až od určité dávky.

Mýtus č. 8 – alergie na domácí zvířata je nebezpečná

Není, naopak jde o drobnou alergii, obvykle na psy a zejména kočky, morčata, myši. Není ale nutné vždycky nutné zbavovat se svého mazlíčka. Stačí udělat pár nezbytných opatření, například omezit mazlení na pár minut několikrát denně, nepouštět zvíře do postele, na oblíbené křeslo. Pomůže také čistička vzduchu. Klíčové je ale zjistit, jak silnou máme na zvíře alergii, a tomu se přizpůsobit. Pokud je obzvlášť silná, tak se jeho chov opravdu nedoporučuje. To je ale spíš výjimka, u většiny alergiků může být soužití bezproblémové za dodržení výše zmíněných zásad.

Užitečné odkazy

Míru alergie a její spouštěč lze zjistit nebolestivými kožními testy, případně si nechat udělat krevní rozbor v imunologické laboratoři ke zjištění hladin protilátek. Lze také využít odkazy kde je spousta informací o všech alergiích. Například na stránkách www.pylovasluzba.cz lze najít cokoli z této oblasti, je k dispozici přehledný pylový kalendář, po registraci lze vznášet dotazy, u cestování vypátrat i aktuální stav v jiných zemích atd. Další stránky jsou třeba www.alergie.cz, www.pyly.cz.