Životní styl

19. září 2024 15:30

Komerční sdělení

Časopis Záhady života: Děti, které mají žlutou hvězdu na duši

V táborech smrti bylo v průběhu druhé světové války zastřeleno či zplynováno téměř 2 700 000 židů a mnoho lidí dalších národností. V souladu s německým plánem Generalplan Ost byli ve vyhlazovacích táborech různého typu likvidováni ve větší míře i příslušníci pro nacisty méněcenných slovanských národů, například v německých táborech v Polsku bylo zlikvidováno zhruba 1,3 milionu Poláků (mimo židy) a 800 tisíc sovětských válečných zajatců. Umíte si představit, kolik zmučených duší v té době opustilo svá těla? A co si s sebou mnohé z nich přinesly do nové inkarnace?

Už několikrát jsme se v průběhu let v Záhadách života zaměřili na případy dětí, které si vzpomínaly na své minulé vtělení v době druhé světové války a hrůzy, kterými byly nuceny si tehdy projít. Tyto extrémní prožitky jsou děsivé a v mnohém poučné i pro dnešní generace.

Krutosti války by se už nikdy neměly opakovat – na tom se asi shodne většina z nás. Pojďme se podívat na výpovědi těch, kteří si je v podobě snů souvisejících s holokaustem, záchvatů paniky, děsivých vhledů do minulosti, fobií z vlaků, sprch nebo uniformovaných mužů přinesli s sebou do dalšího života. Většina osob, které tu budeme citovat, se narodila v letech 1945 až 1961 v Severní nebo Jižní Americe, Evropě či Izraeli.

Odkud přicházejí ty sny?

Minulý život z doby druhé světové války přichází ve snech jako nečekaný a nevítaný návštěvník. Přestože snílek plně chápe, že tohle jsem byl já, jako dospělý se touží dozvědět více o tom, kým tehdy byl, nebo svůj sen potvrdit historickými fakty.

Mary Johnsová, katolička z Wisconsinu, která se narodila v roce 1960, se svěřila se svými prožitky Saře Yoheved Riglerové. „Ve čtyřech letech jsem začala mít noční můry, ve kterých jsem ale byla dospělá žena. Vždycky byly o běhu neznámým městem, zcela jiném, než bylo to, kde jsem bydlela já. Ulice a uličky byly z cihel nebo dlážděných kamenů, domy byly menší a stály ve větších rozestupech než ty, které jsem znala.“

„V tom snu jsem viděla proud lidí u vlakového nádraží přecházet přes železniční můstek, který se táhl přes podchod, jímž se také dalo projít nebo projet. Stála jsem tam a s hrůzou pozorovala, jak nahé, krvácející masy lidí byly nahnány přes onen most a jejich krev kapala na chodník pod ním. V příštím okamžiku mě oslovili vojáci, kteří požadovali mé šperky, můj snubní prsten. Pak jsem začala utíkat a oni se rozběhli za mnou.“

„Běželi jsme přes pole, kde mě dohnali, svalili na zem a podřízli mi hrdlo. Vlastně jsem cítila, jak moje duše opouští skrz tuto krvavou ránu mé tělo. Pak jsem se pokaždé s pláčem probouzela. Tyto noční můry přetrvávaly až do mé dospělosti.“

„Od té doby jsem přečetla tolik příběhů přeživších z druhé světové války, kolik se mi jen dostalo do rukou, a noční můry se vytratily. Studovala jsem fotografie a přemýšlela, jestli jednoho dne najdu obrázek toho zvláštního železného mostu. Pak jsem jednoho dne narazila na paměti Livie Bitton-Jacksonové, která jako židovská dívka přežila holokaust (Žila jsem tisíc let, I Have Lived a Thousand Years).“

„V knize líčila, jak bylo obyvatelům jejího města nařízeno pochodovat přes most u vlakového nádraží. Ti lidé neměli nic, jen to, v čem byli (ne)oblečeni. Když jsem pročítala stránky pamětí, byla jsem úplně zaplavena tím, co mohu popsat pouze jako důvěrně známý pocit: ‚Ano, to je přesně to, co se mi tehdy stalo!‘.“

„I když to pro mě bylo šokující zjištění, i bez tohoto zdánlivě potvrzujícího důkazu, odjakživa vím, že se mi zdávalo o mém minulém životě. Už jako malá holčička jsem věděla, že ta dospělá žena s podříznutým hrdlem jsem byla já. Žádné jiné vysvětlení mi navíc nedává smysl. Neexistuje žádný způsob, jak by čtyřleté dítě v roce 1964 mohlo přijít k informacím, jež jsou nezbytné k tomu, aby vyvolávaly tak hrozivé sny.“

Philipa Grahamová, narozená do křesťanské rodiny v Austrálii v roce 1966, se jako dítě také potýkala se sny o koncentračním táboře. V dospělosti je považovala za hloupé fantazie, dokud o mnoho let později náhodou nezjistila, že šlo o realitu:

„Zdávalo se mi o koncentračním táboře a tamním místě, kde probíhaly jakési stavební práce. Bylo tam hodně bahna a zdálo se, že všichni co tam byli, kopou bazén… i já a Joseph (ve snu jsem ho znala a mluvili jsme jazykem, kterému jsem ve snu rozuměla, ačkoliv mi byl neznámý). Zdálo se mi také o mém konci tady a plynu, který mě dusil. Pak jsem zemřela a ze snů se budila celá zpocená. Myslela jsem si, že je to hloupé… Kdo tehdy slyšel o bazénu v koncentračním táboře?“

O několik let později se zrodil internet a jednoho dne Philipa navštívila i webovou stránku o Osvětimi. Tady při procházení fotografií objevila snímek osvětimského bazénu.

Další výpovědi těch, kteří si ve svých snech vzpomněli na svůj minulý život za zdmi koncentračního tábora, najdete pouze v Záhadách života, které jsou na vašich stáncích již od 19. 9. 2024.

Sdílejte článek
Štítky smrt koncentrační tábor sny úmrtí Židé Druhá světová válka reinkarnace Záhady života

Přečtěte si také

Horoskopy dle zvěrokruhu

Beran 11. 10. 2024

Přemýšleli jste o stěhování? Možná jste si dokonce koupili nový domov. Ať už je vaše situace jakákoli, možná dnes vyřizujete nějaké papíry, možná smlouvu s realitní kanceláří nebo dodavatelem, možná dokumenty o úschově. To může být frustrující, protože znění dokumentů se může zdát nejasné. Vyřiďte si je. Nebudete toho litovat.

Celý horoskop pro dnešní den

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost ⑱

Partnerský horoskop
Partnerský horoskop

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.