Denisa Nesvačilová si zahrála mrtvolu. Není to příjemné, bolí z toho záda, říká

Herečka Denisa Nesvačilová (31) obvykle hraje v podstatě milé postavy, které ale mají své mouchy a dovedou leckoho vytočit. Pustit se tak do pravého opaku pro ni byla výzva. V nové roli v detektivní sérii Půlnoční zpověď se musela sžít s postavou, která je ve své podstatě zlá a dobré vlastnosti u ní lze horko těžko pohledat. Dokonce i mrtvá dokáže uškodit! Podívejte se na exkluzivní ukázky.

Marianna Krausová (Denisa Nesvačilová) je v Půlnoční zpovědi zlatokopka, sobecká intrikánka a hysterická pacientka hlavní hrdinky Stely (Markéta Plánková), která nezná míru, stud a všichni jsou pod její úroveň. Provdala se do bohaté rodiny a v tu chvíli začal její strmý pád. Alkohol a peníze ji přiměly hrát nemorálně vysokou hru, až ztratila úplně všechno, i život.

Půlnoční zpověď sledujte ve středu ve 20:15 na Primě nebo exkluzivně na primaplus.cz.

Právě smrt Marianny negativně ovlivní všechno okolo, nejvíce však její psycholožku Stelu Zkoumalovou a také její blízké. Pro Denisu Nesvačilovou byla tato role příjemnou výzvou, protože se musela naučit mít Mariannu ráda. Na co dalšího si z natáčení odnesla vzpomínky?

Co je nejtěžšího na tom zahrát si mrtvolu?

Nehrála jsem ji poprvé, tak jsem na to byla připravená. Samozřejmě, není to příjemné, ale když už jste mrtvá, je to docela v pohodě. Náročnější bývá to, jak se tou mrtvolou stanete. Je to nepohodlné, nesmíte se hýbat, mrkat. Ty pozice bývají velmi často nepřirozené, strnulé, a tak vás za chvíli bolí záda. Je to trošku nuda.

Jak jste hledala k Marianně cestu? Není to dvakrát kladná postava…

Jeví se tak, pak ale zjistíte, že na pozadí některých událostí jí můžete fandit. Nebo ji minimálně neodsoudíte. Když si dá divák dohromady všechny ty indicie, které logicky nemůžu prozradit, tak si myslím, že s ní půjde. Mně té holky bylo líto. To, že ta postava je nesympatická, povrchní, zlá, hloupá a vypočítavá, to jsem věděla od začátku. Ráda takové postavy hraju, protože v ní musíte najít něco dobrého. Musíte si ji umět obhájit, umět ji přijmout a najít v ní něco lidského, uvěřitelného. To neznamená, že s jejím jednáním souhlasíte, to je jiná věc. Snažila jsem se na Mariannu nahlížet, že to bude asi holka z malého města, která se dobře vdala a trošku jí z toho přeskočilo. Říkala jsem si, že je asi nešťastná, manžel není úplně ideál a je nesmírně osamocená. Byla chycená ve zlaté kleci a já se snažila v ní najít i kus křehkosti a dobra. Doufám, že se mi to podařilo.

Tři měsíce jsem totiž domů nenosila nic hezkého. Z toho nejde jednoduše vystoupit, když točíte tak často a nic jiného. To zlo v sobě musíte neustále držet, a to mě nesmírně vyčerpávalo...

Natáčení bylo pro vás jen o křičení na ostatní a musela jste být dost nepříjemná. Jak se s tímhle pocitem člověk cítí na konci natáčecího dne?

Je to únavné, protože jsem kvůli Marianně netočila snad jediný normální obraz. Navíc se ty scény dělaly několikrát, protože se točil dialog s někým a následně jsem hrála sama do kamery, což je nesmírně těžké. Bylo to vyčerpávající a asi jsem nezažila víc koncentrovanou práci než na tomto projektu. Pokaždé, když jsem odcházela domů, byla jsem psychicky rozbitá, nebylo mi ze sebe dobře a poprvé v životě jsem si říkala, že jsem ráda, že na mě doma nikdo nečeká. Tři měsíce jsem totiž domů nenosila nic hezkého. Z toho nejde jednoduše vystoupit, když točíte tak často a nic jiného. To zlo v sobě musíte neustále držet, a to mě nesmírně vyčerpávalo.

Jaké bylo natáčení s Igorem Orozovičem, který hraje vašeho manžela?

S Igorem se mi hrálo moc dobře, je to fantastický kolega. Měla jsem štěstí, že jsme se hned první den shodli na tom, že pracujeme stejně. Raději tu věc udělat naplno a méněkrát, i když to obnáší bolest, než abychom něco složitě secvičovali. Byla to velká pomoc a opravdu jsme k sobě byli velmi tvrdí a lítaly strašné rány. Pro mě to bylo osvobozující, protože jsem nemusela dávat na kolegu pozor, protože pracuje stejně a vím, že snese nějakou tu ránu. Mohla jsem v tu chvíli zapomenout být Denisou a stát se Mariannou.

Čtěte také: Igor Orozovič nechtěl být hercem. Dnes je rád, že díky své tváři pomáhá

Marinna v podání Denisy Nesvačilové uměla pěkně řádit. Než ji někdo zabil. Nebo šlo o sebevraždu? Podívejte se na ni v exkluzivní ukázce:

Na kterou scénu nejvíc vzpomínáte?

Mám ráda scénu, kdy za mnou přijde Igor do bytu a já jsem na něj neskonale perverzní. Bije mě, a zároveň se se mnou miluje. Jsme na sebe hrozně nechutní, užila jsem si to, protože to byl pro nás, herce, velký úkol. Bije mě, směju se mu, ve výsledku to bylo fajn natáčení a myslím, že se to povedlo. Ona tam těch normálních obrazů Marianna opravdu moc neměla. Hodně vzpomínám na scény, které jsme točili v domě, oslavy dětí. V jednom obraze přicházím na oslavu a Igor mě škrtí, fackuje – a i já jeho. Je to dost exponované. Všichni to slyšeli a byli tam i naše filmové děti. Přiznám, že se mě bály a maminka jim o pauze říkala, že jsem naprosto normální, že to jen hraju, že nejsem vůbec zlá. To mě utvrdilo v tom, že to hraju přesvědčivě.

Dokázala byste se s takovou holkou kamarádit?

Absolutně ne! Je totálně toxická, povrchní a hloupá. Nemám to ráda, neměla bych si s ní o čem povídat a neuvěřitelně by mě rozčilovala. Asi bych neměla příležitost zjistit, že to má v životě těžké, protože bych si takovou osobu do života vůbec nepustila.