Blíží se čarovná svatojánská noc: Víte, k čemu sloužilo devatero kvítí nebo zlaté kapradí?
Jednou z nejmagičtějších nocí v roce je ta svatojánská, začínající večer před svátkem Jana Křtitele, tedy noc z 23. na 24. června. Navazuje na pohanské oslavy letního slunovratu.
Pro tento evropský lidový svátek jsou asi nejtypičtější veliké ohně zapalované na kopcích. Jejich úkolem je oslavovat návrat slunce. Podobně jako o čarodějnicích se přes tyto ohníčky skáče, zapalují se od nich také košťata, s nimiž se poté krouží. Dřív se z kopců pouštěly hořící sudy, dnes by patrně hasiči pro tento typ zábavy neměli pochopení.
Zlaté kapradí
Opět, stejně jako na čarodějnice, se věřilo, že rozkvétá zlaté kapradí a ukazuje cestu k pokladům, označuje místa, kde se skály jen na jednu jedinou noc rozestupují a nabízejí kolemjdoucím pocestným zlato, stříbro a drahé kamení. Pocestným se však na svatého Jana do lesů příliš nechtělo, podle pověstí byly plné divoženek, bludiček a hejkalů. Také svatojánské mušky, v tomto období světélkující, vzbuzovaly v našich předcích strach.
Devatero kvítí
Každý věděl, že ožívají tajemné síly a vzácné poklady střeží. Poutníkům komplikovaly hledání i bludné kořeny, zlé čarodějnice a čerti. Kdo i přes všechny nástrahy poklad přece jen objevil, směl si vzít jen tolik, kolik unese. V opačném případě by jeho chamtivá duše propadla peklu. Chtělo-li děvče vědět, za koho se provdá, zjistilo to pouze v tuto kouzelnou noc. Ale zas tak jednoduché to nebylo. Večer musela dívka najít a natrhat devatero kvítí: kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialku a zvonek. Trhalo se za naprostého ticha, dívka nesměla promluvit ani se ohlédnout, jinak by kouzlo ztratilo účinnost. Večer si pak dala devatero kvítí pod polštář a ve snu se jí zjevil její vyvolený.
Pozor na divé ženy
Zatímco panny snily krásné sny o svých budoucích milých, mládenci byli naopak vystavováni velkému nebezpečí. Divé ženy totiž tančily na lukách a v lesích, číhaly tímto lstivým způsobem na mladé muže. Lesní panny byly sice krásné, ale neobyčejně kruté. Vypadaly neodolatelně v zelených šatech a s černočernými kadeřemi, v nichž svítili svatojánští broučci. Běda však mládenci, který spatřil v tuto zázračnou noc na lesní louce v kole tančící bosorky. Nebyly jako vesnická děvčata, neměly srdce. Nádherným zpěvem, sliby a prosbami lákaly mladíky do kola. Když se mladý muž, opilý jejich půvaby, nechal přemluvit a dal se s nimi do tance, neměly s ním slitování. Utancovaly ho a potom roztrhaly.