Ženy, které se nebojí odhalit své jizvy... a příběhy, které za nimi stojí
Ženy, které se nebojí odhalit své jizvy Zdroj: Sophie Mayanne
Většina lidí považuje jizvy za ošklivé, odpudivé, za něco, co by měl člověk skrývat. Ženy, které se zapojily do projektu Behind the Scars, se naopak nebojí své jizvy veřejně ukázat a chtějí inspirovat ostatní, aby se za svá postižení nestyděli a dokázali je přijmout.
K lidem s jizvami se chováme často velmi rozpačitě. Uhýbáme očima, vyhýbáme se tématům s tím spojeným. Fotografka Sophie Mayanne z Londýna by toto vnímání ráda změnila prostřednictvím svého projektu nazvaného Behind the Scars, který založila v roce 2017. Odhaluje nejen různé ženy a jejich jizvy, ale i příběhy, které za nimi stojí.
Pozitivní ohlas, který projekt vyvolal, fotografka vůbec nečekala. Hlásilo se stále více lidí. S jizvami i psychickými traumaty, která si s sebou nesou třeba i dlouhou řadu let. „Vidět sama sebe prostřednictvím očí fotografa může být opravdu silný zážitek. Na některé lidi to působí i terapeuticky. Zatímco dřív se o svých jizvách odmítali bavit a skrývali je, teď je naopak začínají mít rádi, protože k nim zkrátka patří,“ říká Sophie.
Podívejte se na některé z žen, které se do projektu zapojily, a přečtěte si jejich příběhy. Zaslouží si velký respekt.
Maya
Když jí bylo 18 měsíců, lékaři jí diagnostikovali nemoc zvanou bulózní epidermolýza, což je vzácné vrozené dědičné onemocnění pojivové tkáně způsobující puchýře na kůži. I přesto mohla žít celkem normální život, jenže začátkem roku se její nemoc začala rychle zhoršovat a způsobuje jí řadu omezení. Spoustu času tráví ošetřováním bolestivých ran. Přesto si stále připomíná, že je to pořád ta stejná, krásná Maya, a nemoc, která ji bude provázet až do konce života, z ní nedělá jiného, horšího člověka. A taky doufá, že se o její nemoci dozví víc lidí a možná se časem i najdou způsoby, jak ji léčit.
Chloe
Začala si ubližovat, když jí bylo 13 let. Problém se sebepoškozováním je, že se postupně zhoršuje. Je to opravdu závislost a můžete se dostat až do bodu, kdy vám ani plastičtí chirurgové už nedokážou pomoci. Jediná věc, kterou pak můžete udělat, je zamilovat se do svých jizev natolik, že všechny negativní souvislosti a bolesti s nimi spojené pomalu zmizí. Chloe říká, že její jizvy vyprávějí její příběh, a nikdy nikomu nedovolí, aby ho změnil.
Mercy
Má jizvy způsobené požárem souvisejícím s domácím násilím. Oheň ji popálil, když jí bylo 29 let, přesto se s tím dokázala vyrovnat. Jizvy na těle (i na duši) z ní udělaly jiného člověka. Podle ní jsou to ty nejdražší šperky, které vlastní.
Agnes
V roce 1997, když jí bylo 7 let, přežila výbuch plynu. Podstoupila 27 plastických operací. Přesto jí jizvy nevadí. Pro ni jsou krásné, protože v sobě ukrývají různé příběhy.
Barbara
V roce 2014 jí diagnostikovali angiosarkom, což je zhoubný a vysoce agresivní nádor v oblasti mléčné žlázy (nutno dodat, že se nevyskytuje příliš často). Podstoupila tři chirurgické zákroky a dvě chemoterapie. Během poslední operace jí lékaři odstranili část hrudní kosti a čtyři žebra a nahradili je částečně protézou a částečně svalem ze zad a kožním štěpem. Trvalo jí hodně dlouho, než konečně dokázala své jizvy přijmout. Dokládají její sílu a odvahu, o kterých ani netušila, že jich v sobě tolik má.
Bintu
Když byla malá, opařila se hrnkem vroucího čaje, který jí popálil levé rameno, část hrudníku a břicha. Jizvu má od svých 11 měsíců, takže si ani nepamatuje své tělo tak, jak vypadalo předtím. Jsou dny, kdy si na jizvu ani nevzpomene. Jenže pak přijde někdo, kdo na ni kouká s odporem. Bintu ale bere jizvu jako součást svého těla, něco, co k ní prostě patří. A je to přece jen jizva.
Foto: Sophie Mayanne
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
