Módní mág Christian Dior byl extrémně pověrčivý, věštkyně mu předpověděla i vlastní smrt
Mimořádně nadaný francouzský módní návrhář Christian Dior zemřel před 65 lety na dovolené v Itálii, když v podvečer u stolu hrál karty a náhle jej postihl infarkt. Velice pověrčivému muži přitom jeho dvorní věštkyně cestu do Itálie předem rozmlouvala, avšak marně. O čem všem v rámci luxusního módního domu Dior svého času rozhodoval „osud“?
Kariéru Diorovi vyčetli z jeho dlaně
„Příležitost vždy přijde na pomoc všem, kteří něco opravdu chtějí,“ napsal Christian Dior ve svých pamětech. Módní návrhář ve svém životě rozhodně po babičce z matčiny strany zdědil smysl pro různá věštění, pravidelné navštěvování věštkyň, osudové symboly a předtuchy.
S jasnovidectvím se poprvé setkal jako čtrnáctiletý chlapec roku 1919. Ve svém rodném městečku Granville jej na ulici zaujal romský charitativní jarmark, který byl pořádaný s cílem získat peníze na pomoc veteránům 1. světové války. Christiana zaujaly netradiční módní výstřelky romských oděvů do té míry, že si jeden s radostí ihned oblékl a začal pomáhat prodávat magické artefakty věštkyni, která zde nabízela své služby.
Značka Dior patří dodnes ve světě módy k těm nejprestižnějším a nejluxusnějším:
Jelikož se mu jako prodejci dařilo, věštkyně mu večer nabídla, že mu za jeho pomoc bude věštit z dlaně a Dior souhlasil. Tuto vůbec první věštbu svého života si rovněž zaznamenal do svých memoárů:
„Budeš na mizině, ale ženy se k tobě budou vždy chovat dobře a právě díky nim nakonec uspěješ. Vyděláš obrovské bohatství a budeš nucen podstoupit celou řadu přejezdů.“ Tento příběh z Diorova dětství se dodneška stal součástí historie módní značky Dior a při zpětném pohledu lze konstatovat, že se z věštby nakonec vše vyplnilo.
Chudé začátky, dvorní věštkyně a hra osudu
Christian byl skutečně v začátcích svého pracovního života chudý. Od roku 1928 sice provozoval galerii, avšak jen díky penězům otce. Díky své pověrčivosti také trval na tom, že na vnějším štítu galerie nesmí být nikde vidět jméno Dior. Následná hospodářská krize zlikvidovala byznys Diorova otce a bez finanční podpory skončila v bankrotu i galerie.
Diora to následně začalo poprvé seriózně táhnout k módě, ale jeho první ambice překazila druhá světová válka. To už Dior pravidelně docházel ke své pravděpodobně nejoblíbenější a nakonec celoživotní věštkyni Madame Delahaye. „Bez ní neudělal nic. Doslova nic. Nic, nic, nic,“ vzpomínal na ni posléze Pierre Cardin, který se s věštkyní osobně setkal v Diorově pracovním ateliéru.
Jejich vztah se prohloubil poté, co mu téměř rok slibovala, že jeho milovaná sestra Catherine, jež byla deportovaná, přežije na rozdíl od milionů dalších žen a mužů hrůzostrašný pobyt v koncentračním táboře, což se skutečně stalo.
Po válce zasáhl (opět) osud – jeden ze zámožnějších přátel Diora, průmyslník Marcel Boussac, se rozhodl obnovit předválečný nákupní dům s renomovanou značkou (Philippe et Gaston, pozn. redakce). Christian dostal nabídku vstoupit do světa módy. Dior se jako před každým důležitým rozhodnutím vydal za Delahaye, která mu vstup do světa módy odsouhlasila, avšak s nečekanou podmínkou.
Ve svým pamětech popsal její reakci: „Přijměte to! Rozkázala mi. Přijměte to! Musíte vytvořit módní dům Christiana Diora. Ať už jsou podmínky jakékoli. Nic, co by vám mohlo být v budoucnu nabídnuto, nebude srovnatelné s touto příležitostí!“ Nakonec svého přítele i přes jeho značnou skepsi dokázal přesvědčit, aby se vzdal zavedené značky a místo toho zafinancoval vznik zcela nové značky nesoucí právě Diorovo jméno.
Zajímavostí je, že po celou dobu své kariéry byl Dior pouhým zaměstnancem, slavná značka Christian Dior (CD) patřila jeho známému Marcelu Boussacovi.
Věštby určily počty modelů, symboly i Diorovu smrt
Dior se při budování módní značky v řadě důležitých uměleckých rozhodnutí zcela oddal své „dvorní věštkyni“ Madame Delahaye. Každá jeho nová kolekce vždy obsahovala přesně 13 modelů a do lemu každého nového modelu vždy umístil suchý květ svého „květu štěstí“, za který považoval konvalinku. Její květ rovněž nosil neustále při sobě a každý rok jej obnovoval.
Když plánoval módní přehlídky, vždy se ujistil, že se odehrají v nejlepší možná data a nekolidují s nějakým nešťastným číslem nebo jiným symbolem přinášejícím smůlu.
Zároveň měl slabost pro číslo osm, a tak svůj módní dům založil 8. října v 8. pařížském okrsku v budově s osmi patry. Sbíral také různorodé talismany, neboť věřil, že mu pomohou zvládat jeho chronické stavy úzkosti, které jeho okolí velmi dobře znalo.
Stejnou věštkyni navštěvovala také Jacqueline, hraběnka z Ribes (93), svého času módní ikona, kterou Dior oblékal. Ta později tvrdila, že Madame Delahaye Diorovi z neznámého důvodu opakovaně rozmlouvala jeho záměr odjet v roce 1957 na dovolenou do italského Montecatini. Právě na této dovolené potkal Diora smrtelný infarkt.