Olga Havlová byla upřímná a nekompromisní. Druhou partnerku však manželovi posvětila
Jaké byly první dámy v české historii?
Po sametové revoluci jako první zamířila po boku svého manžela Václava Havla na Pražský hrad. Jejich dlouholetý a v mnoha ohledech výjimečný vztah však předčasně ukončila zhoubná choroba. Olga Havlová, žena z chudých poměrů, která lidi okolo sebe fascinovala kontrastem ráznosti a citlivosti, se přesto dodnes řadí k nejpopulárnějším prvním dámám našich dějin.
Olga (za svobodna Šplíchalová) byla rodačkou z Žižkova a již od malička velmi dobře věděla, co je to těžký život. Narodila se v roce 1933 do velké rodiny, avšak v šesti letech musela zvládnout rozchod rodičů. Později navíc zůstala jako matka pěti dětí sama i její sestra Jaroslava. Namísto užívání si mládí tak Olga strávila velkou část dospívání tím, že sestře s péčí o pětici svých neteří a synovců pomáhala.
Rodina musela žít skromně, přesto se Olžina matka snažila své děti vést ke kultuře. I proto Olga celý život milovala knihy nebo divadlo. Poté, co vychodila měšťanku, vyučila se budoucí paní Havlová v Baťových závodech. Jednoho dne se podle všeho snažila uvolnit zaseklý lis, který se náhle dal opět do pohybu, přičemž Olga přišla o čtyři prsty na levé ruce. Společnost ji proto následně přesunula do skladu, prodeje a posléze do účetnictví. Svůj hendikep po zbytek života elegantně skrývala různými šátky či rukavičkami.
Manželství poznamenané neplodností
V roce 1956 jako třiadvacetiletá poprvé potkala o tři roky mladšího Václava Havla, hocha z finančně zajištěné rodiny. Nejenže si padli do oka, ale spojovala je láska k literatuře či divadlu a navzdory velmi odlišným původům si velmi rozuměli. Pár spolu randil celkem osm let, než si v roce 1964 na žižkovské radnici řekli ano. V 60. letech se rovněž Václav Havel stával stále uznávanější autor u nás i v zahraničí. Olga tehdy pracovala jako uvaděčka v Divadle na zábradlí a byla prvním kritikem, který vždy četl Havlova nová díla.
Čtěte také: Václav Havel dával milenkám ptačí přezdívky. S jednou dokonce žil a čekal dítě
Jejich manželství bylo na první pohled nekonečně šťastné a bezproblémové, jak už to ale bývá, realita byla jiná. V první řadě měli diametrálně odlišné povahy, což do jejich domácnosti často přinášelo spory a krize. Zadruhé se na dynamice jejich manželství nepochybně podepsal fakt, že Olga nemohla mít děti. Lidé z jejich okolí později vzpomínali, že jejich svazek byl spíš kamarádský, a místy dokonce připomínal vztah matky a syna než dvou milenců.
Jak Olga Václavovi navrhla soužití ve třech
Václav Havel měl nicméně pro ženy velkou slabost. A jak ve svých pamětech vzpomínal jeho dlouholetý kolega Michael Žatntovský, v 70. letech manželství Havlových téměř až k rozvodu dovedla Anna Kohoutová. „Pokud se našla žena, která měla vůbec šanci rozbít pevný svazek Olgy s Václavem, byla to bývalka jednoho z jeho největších přátel Pavla Kohouta – a tenkrát k rozvodu téměř došlo. Nebylo to v tom, že měl milenku. Nevěrný byl už dříve a často cítil jakousi povinnost o tom Olgu informovat. Tentokrát to však bylo jiné. Havel se do Anny Kohoutové hluboce zamiloval. Olga při něm stála spíš jako maminka než manželka,“ napsal Žantovský ve své knize Havel o poměru, který ukončilo až Havlovo první odsouzení v roce 1979.
Mohlo by vás zajímat: Žantovský zavzpomínal na setkání s Karlem III. i Alžbětou II. Popsal, čím ho překvapila
Tolerance Olgy vůči záletům manžela zřejmě dosáhla svého vrcholu v 80. letech, kdy se Václav zamiloval do psycholožky Jitky Vodňanské. Jeho city vůči ní byly tak silné, že se ji rozhodl pozvat na jedno léto k nim na Hrádeček, kde pobýval i s Olgou. „Byla jsem asi naivní, že jsem kývla a vytvořila ten trojúhelník s Olgou,“ svěřila se před lety Vodňanská redakci MF DNES. Soužití trojice přirozeně nebylo snadné a Vodňanská popsala, že byť Olga většinu času vše tolerovala, občas si žárlivost neodpustila.
Vše navíc vygradovalo, když Vodňanská s Havlem otěhotněla. Tento „incident“ ve své knize potvrzuje nejen Žantovský, ale také britský politolog John Kean. Olga však na zprávu měla zareagovat velmi chladně a racionálně – dítě budou vychovávat všichni tři, tedy ona s Václavem a Jitkou. „Když Jitka v roce 1984 otěhotněla, napsala Olze dopis, kde ji o situaci informovala a vysvětlila, jak moc jejího muže miluje. Havel se od Olgy vrátil se vzkazem, že se odmítá rozvést, ale navrhuje ménage a trois (soužití ve třech),“ píše v knize Žantovský. Vodňanská však nakonec polygamní vztah s Havlovými odmítla a zvolila raději potrat. Hodí se nicméně připomenout, že ani Olga neměla s vlastní nevěrou (dost možná i díky tomu, jak k ní přistupoval manžel), problém.
První dáma, na niž dodnes lidé vzpomínají
Události roku 1989 vystřelily známého autora a disidenta Václava Havla až do nejvyšších pater politiky, přičemž od roku 1990 usedl na Pražském hradě jako československý a od roku 1993 český prezident. Olga jej loajálně následovala, byť původně tuto funkci svého může razantně odmítala. „Vašek chodí s přáteli tady za roh do Rybárny. Copak si myslíte, že by tam mohl chodit jako prezident? Jak by to vypadalo? To já bych se s ním snad rozvedla,“ citoval první reakci Havlové ve své knize Polojasno textař a producent Michal Horáček.
I přesto, že vyrůstala v chudých poměrech a nikdy neměla takové ambice, stala se Olga Havlová velmi rychle první dámou, kterou si všichni oblíbili. „Fascinovalo mne, jak Olga – pocházející z žižkovské proletářské rodiny – suverénně a po svém uchopila novou funkci. Zůstávala tou starou Olgou, někdy hubatou a kritickou, jindy kamarádskou a empatickou. Zároveň však s lehkou samozřejmostí usedala po boku králů, královen či prezidentů při státní večeři na Hradě,“ vzpomínal na ni ve sborníku Kapka vody pro strom lásky rodinný přítel a někdejší Havlův tajemník Vladimír Hanzel.
O to tragičtější bylo, když 27. ledna 1996 celé Česko oblétla zpráva, že první dáma Olga Havlová prohrála svůj dlouhodobý boj se zákeřnou rakovinou. „Paní Olga nebyla z lidí, kteří rozdávají důvěru a přízeň na potkání. Jen pomalu si zvykala na nové tváře ve svém okolí. To jsem si uvědomil až po několika letech své práce, kdy mě začala svým způsobem akceptovat… Naposledy jsem ji pak viděl druhého ledna nového roku, kdy jsme ji odváželi do nemocnice, a poprvé za tu dobu jsem na ní poznal, že ji nemoc, se kterou statečně, ale tiše bojovala, přemohla. Ani slovem si však nepostěžovala. Ostatně jako nikdy předtím,“ zavzpomínal před lety na Havlovou její tehdejší osobní strážce Karel Knotek.