Popeleční středa: Začíná velikonoční půst. Dejte si frťana a pozor na mýdlovou vodu
Popeleční středa je prvním dnem čtyřicetidenního velikonočního půstu, který následuje po zimním masopustu. Proč se jí říká Popeleční, proč byste si měli dát panáka kořalky a koho dříve omývali mýdlovou vodou? Podívejte se, jaké zvyky a tradice se s Popeleční středou pojí.
Naši předci měli období končící zimy a příchodu jara spojené s časem půstu, a to nejen z náboženských, ale i čistě z praktických důvodů. Zásoby potravin se ke konci zimy tenčily, a tak bylo přirozené začít se uskromňovat. I dnes máme s jarem spojený pocit nového začátku a snahu očistit své tělo i mysl po dlouhém zimním období.
Popeleční středa a její tradice
Čtyřicetidenní postní období začíná Popeleční středou, jejíž datum se určuje podle Velikonoc – konkrétně podle velikonoční neděle. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a jejich termín se řídí prvním jarním úplňkem, a to stanovuje den Popeleční středy. Letos připadá na 5. března. Celkem je to 46 dnů před Velikonocemi, ale samotný půst trvá jen 40 dní, jelikož neděle jsou z půstu vyňaty.
Mohlo by vás zajímat: Měsíční znamení, která jsou těmi nejlepšími partnery: Váhy a Raci milují naplno
Co bylo během půstu na jídelníčku?
Popeleční středa je pro křesťany tradičně přísným postním dnem, avšak neznamená to, že by člověk měl zcela hladovět. Lidé se v dřívějších dobách především vyhýbali masu teplokrevných zvířat. Jeden z teologů kdysi tvrdil, že konzumace takového masa u lidí probouzí agresi a „takový jedlík nejinak než hovado smýšlí“. Lidé se také měli vzdát sladkostí a alkoholu. Tradičními pokrmy byly sladkovodní ryby, kváskový chléb či hrách, pohanka, jáhly nebo kroupy. Oblíbená byla pučálka – pražený naklíčený hrách, který se jedl jak nasladko, tak naslano. Mezi další pokrmy patřila třeba jahelná nebo pohanková kaše s medem.
Popelec jako symbol pokory
Kromě očisty těla má tento den i duchovní rozměr. Na ulicích můžete potkat lidi se znamením křížku na čele – jde o rituál, při kterém kněz věřícím maluje křížek popelem se slovy: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Tento zvyk sahá až do 11. století a vychází z praxe, kdy si kajícníci na znamení lítosti sypali popel na hlavu. Později se gesto rozšířilo na všechny věřící. Ženy nosily povinně závoj, takže jim byl popelem malován pouze křížek na čelo – tento zvyk přetrval dodnes.
Ve 12. století se zavedlo pravidlo, že popel, který má být použit při obřadech, má pocházet z ratolestí posvěcených na loňskou Květnou neděli. U nás se nejčastěji používají větvičky jívy, známé jako „kočičky“. Přijetí popelce ve znamení křížku ukazuje odhodlání člověka obrátit se k lepšímu a připomíná pomíjivost pozemského života – že honba za majetkem či slávou není věčná.
Čtěte také: Magická zima: Přivolejte si lásku, potřebujete k tomu vodu z roztátého sněhu
Lidové zvyky a tradice
Mnohé lidové tradice spojené s Popeleční středou vznikly z touhy prodloužit radostné masopustní období. Například se věřilo, že na Popeleční středu se nemá prát prádlo, jinak by zůstalo špinavé po celý rok. Lidé také pili svěcenou vodu nebo kořalku, což je mělo v létě chránit před komáry. Muži dokonce chodili po mši do hospody, aby spláchli popelec – prý právě to jim mělo zajistit, že je v létě nebudou obtěžovat štípance.
Některé zvyky souvisely i s přejedením a kocovinou po masopustu. Na vesnicích například ženy takzvaně „praly zástěry“ – chodily po vsi s hrncem mýdlové vody a natíraly obličeje mužů, kteří se stále nevzpamatovali z oslav. Kdo se tomu chtěl vyhnout, musel se vykoupit penězi, které ženy následně utratily za sladký likér.
V některých regionech chodíval od domu k domu člověk v potrhaném oblečení s lucernou a předstíral, že hledá ztracený masopust. Ti, co ho pustili dovnitř, ho nechali prošmejdit každý kout, a za to mu darovali zbytky z hostiny.
Horoskop na tento týden:
Zdroj: PhDr. Alena Vondrušková: Český lidový a církevní rok (MOBA), Martin Bestajovský: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce. Jaro (Computer Press), wikipedia.org