Toxická matka s vámi může manipulovat i v dospělosti. Podle čeho to poznáte?
Rodiče si bohužel nevybíráme a ne každý má to štěstí vyrůstat s milující maminkou. Toxická matka může na dlouhé roky rozdrtit vaši sebedůvěru a napravovat takové škody bývá velmi těžké.
Dítě by si nemělo lásku své matky zasloužit. Měla by ho milovat bezpodmínečně. Jenže ne každá matka je schopna svou lásku dítěti předat. Často v dítěti vidí možnost, jak si splnit své dosud nenaplněné sny, vyžaduje jeho vděčnost, zájem a naprostou loajalitu, protože se třeba sama cítí nejistá a nedoceněná. Paradoxně nejvíc škod ale mohou napáchat matky, které chtějí být dokonalé a své toxické chování si vůbec neuvědomují.
Vyrůstat pod vlivem toxické matky je velký handicap, který se na vás negativně podepíše a spoustu těchto jizev si nesete až do dospělosti. Řada lidí si něco takového odmítá přiznat. Svůj vztah s matkou berou tak, že to mezi nimi zkrátka občas trochu skřípe, a dokonce hledají chyby sami u sebe. Podle čeho můžete poznat, že to není úplně v pořádku. A jak se s tím vypořádat?
Nikdy jste nebyli dost dobří
Vyrůstat s matkou, která vás neustále kritizuje, není žádný med. To, že je to nepříjemné a nějak to musíte přežít, je ale ta „lepší“ stránka. Horší je, že tomu, že nejste dost dobří, začnete věřit i vy sami. Začnete o sobě pochybovat, přemýšlíte nad každým krokem, zda ho udělat, nebo ne. Nemilující matka může rozdrtit vaši sebedůvěru a tu je pak hodně těžké znovu obnovovat.
Nutila vás vidět jen vaše nedostatky
Toxické matky mají tendenci neustále své dítě srovnávat – se sourozenci, přáteli, spolužáky… a neustále se ptají: „Proč nemůžeš být víc jako oni?“ Klidně zveličí i ty nejmenší nedostatky, které máte. Pod takovým tlakem snadno člověk o sobě začne pochybovat a přestane vidět i mnohé přednosti, které jistě má. Můžete být vůbec v něčem dobří, když si to maminka nemyslí?
Mysleli jste si, že se musíte změnit, aby vás milovala
Čím kritičtější je matka k dítěti, tím kritičtější je pak dítě k sobě. I když pak vyrůstá a navazuje vztahy, stále může slyšet v hlavě matčin hlas „jsi moc hubená“, „tohle ti moc nejde“, „moc rozumu jsi nepobrala“. Od matky, která by měla být tím, kdo vás miluje nejvíc na světě, to je, jako by říkala: Nezasloužíš si lásku. To vše se může promítnout do dospělosti, kdy se člověk snaží dělat věci ne tak, jak by sám chtěl, ale tak, aby naplnil očekávání ostatních.
Je pro vás těžké říkat ne lidem, kteří vás jen využívají
Vyrůstat s panovačnou matkou může oslabit vaši emocionální sílu. Pak ztrácíte vůli stát si za svým a často se cítíte provinile, i když k tomu není žádný důvod. A raději souhlasíte i s věcmi, které ve skutečnosti vůbec dělat nechcete. Možná jste tohle všechno v dětství dělali, jen aby vaše matka byla spokojená. A možná jste stejné úsilí vynaložili i později jako dospělí do svých vztahů s partnery nebo s kolegy v práci, abyste pak zjistili, že prospěch z toho měli jen oni a vlastně vás využili. Samozřejmě je důležité dělat komrpomisy, ale nenechte sebou za každou cenu manévrovat. Naučte se říkat jasné ne, když něco nechcete. Není to nevychovanost ani arogance, je to váš svobodný názor.
Někdy nenávidíte člověka, kterého vidíte v zrcadle
I v dospělosti se na sebe můžete dívat stejně kritickým pohledem, jakým vás viděla vaše matka. Chtěli byste být hezčí, chytřejší nebo vtipnější a nevidíte, že takoví vlastně už dávno jste, protože zkrátka nedokážete vypnout matčin hlas ve své hlavě. Je potřeba si uvědomit, že každý, kdo si myslí, že nejste dost dobří, je jako hodně špinavé zrcadlo. A teprve když z něj dokážete setřít špínu minulých slov a kritických soudů, můžete vidět čistý odraz svého pravého já, nádherného a zářivého.
Je pro vás těžké věřit lidem
Domov má být pro dítě místem, o kterém ví, že do něj patří a kde se cítí dobře a bezpečně. Jenže když to tak není, může vyrůstat s pocitem, že nepatří nikam. Takový člověk má stále pocit, že mu něco chybí, ale nic, co udělá, nemůže zaplnit prázdnotu, kterou uvnitř cítí. A i když se snaží někam začlenit, může snadno skončit ve vztazích s partnery, kteří ho jen využívají.
Snažíte se být perfektní a nevidíte, že už jste
Nejdřív vám chybělo uznání vaší matky, po kterém jste tak toužili. Později vám chybělo uznání vašich přátel nebo vašeho partnera. Zákonitě to ve vás vyvolalo přesvědčení, že musíte udělat ještě víc pro to, abyste lidem kolem vás připadali perfektní. Ale když se konečně naučíte přijmout sami sebe takoví, jací jste, a dokážete překonat své trauma z dětství, uvidíte, že už nepotřebujete být lepší. A člověk, který vás nedokáže milovat a uznávat takové, jací jste, nemá ve vašem životě co dělat.
Zdroj: Lessons Learned in Life, Verywell Mind