Reportérka Lenka Klicperová: Putin chce vítězství. Cestu si dláždí mrtvolami

Nedávno jste se vrátila z ukrajinského Žitomyru a dalších míst zasažených ruskou invazí. Není to první válka, kterou vidíte na vlastní oči. V čem je ta na Ukrajině jiná?

Je velmi podobné té, kterou jsem už zažila v Náhorním Karabachu v roce 2020. Ale je velmi jiná než třeba v Sýrii a Iráku. Především použitím raket a bombardování, a to nejen na strategické cíle, ale na civilní obyvatele. Když jsem nad bojištěm v Sýrii uslyšela letadla, byla to úleva, protože to byla přátelská letadla, která většinou pomáhala. Samotnou mě jednou v bitvě kolem řeky Eufrat zachránilo právě nasazení letadel. Syrští Kurdové, s kterými jsem tehdy byla, v nejtěžší chvíli přivolali leteckou podporu, která zahnala nepřátelský tank na ústup. Jinak by nás rozstřílel – tedy mě a skupinu Kurdů a Arabů. Byl to tank Islámského státu, a ti neměli pod kontrolou vzdušný prostor. Také na to doplatili – kdyby tehdy Kurdové neměli na své straně spojenecká letadla, nevím, zda by dokázali IS porazit.

Jak se zvuk letadel projevoval na Ukrajině?

Tady na Ukrajině byla letadla děsivá. Sirény ohlašující vzdušný poplach a pravděpodobnost náletu šly vlastně skoro pořád. To bych nemohla vůbec pracovat, takže jsem je často ignorovala. Ale když se po siréně ozvala letadla, snažila jsem se rychle najít kryt, sklep, cokoliv, co bylo lepší než hotelový pokoj ve čtvrtém nebo sedmém patře a velkým oknem.

Proč podle vás Rusové útočí na civilní cíle, na obytné čtvrti, na nemocnice a školy?

Je to bezohledná taktika, která oslabuje nepřítele v mnoha směrech. Způsobí paniku a lidé začnou ze zasažených míst prchat. Když vidíte tu spoušť a ty mrtvé, pohřbíváte sousedy, většinu lidí to donutí k odchodu. Jsem přesvědčená, že Putin už vede válku nejen proti Ukrajině, ale i proti celému západnímu světu – tedy Evropě a NATO. Příliv uprchlíků oslabí sousední evropské země ekonomicky. Zároveň zaseje do společnosti další rozbroje. Lidé začnou na uprchlíky hledět jinak, najednou to budou vetřelci, kteří jim způsobují pokles životní úrovně. A bude tu taková skupina lidí, to je nevyhnutelné. Společnost zase bude o něco rozdělenější, nejednotná. Válka na Ukrajině oslabí Evropu, začíná proces zdražování komodit, které jsou pro nás životně důležité. Ukrajina je obilnicí Evropy.

Myslíte, že se válka projeví na budoucí sklizni?

Tento rok pravděpodobně nesklidí, nebo ne tolik, a navíc se nemusí podařit pšenici vyvézt, protože přístavy nebudou fungovat. A to nemluvím o plynu. Zdražovat se bude ale asi téměř všechno. A Putin tohle všechno ví, dokáže si to spočítat. Není to šílenec, je to chladný cynik, všechny jeho kroky tomu nasvědčují. Alespoň tak ho vidím já z toho, jaké kroky dělá. A ví, že Evropané nejsou ochotni snášet utahování opasků, jako to budou ochotní dělat Rusové.

Jak se chovají obyčejní Ukrajinci? Je něco, co vás na jejich jednání překvapilo, co jste v jiných válečných zónách neviděla? Něco, co je charakteristické pro jejich mentalitu?

Nemám moc ráda takovéto generalizování, ale jejich síla je v jednotě, kterou zatím jsou schopni držet. Ale to se může změnit. Záleží, jak dlouho válka bude pokračovat. Viděla jsem tam ale neuvěřitelnou pospolitost, všichni, kdo zůstali v místech, kde se bojuje, jsou nesmírně odhodlaní – a stateční. Musela jsem je obdivovat a přála bych si, aby jednou taková jednota zavládla i u nás, bude-li to třeba. Já jsem se nejlépe cítila v městě Žitomyr, které mě dostalo svou atmosférou, tedy hlavně lidmi, kteří všichni pracovali pro teritoriální obranu, každý dělal, co mohl. Šéf nejlepší restaurace ve městě ji dal k dispozici hlavnímu štábu dobrovolníků, všem vařil. Každý, kdo tam přišel a měl hlad, dostal jídlo zadarmo. I já, novinářka. Atmosféra tam byla opravdu neskutečná. Lidé si pomáhali, všichni pomáhali armádě a teritoriální obraně. Byli nesmírně pohostinní, přes všechny ty tragické okolnosti.

Jaká byla nálada mimo Žitomyr?

Stejně jsem to cítila i v jedné vesnici na frontě, kde místní kněz ukrýval v kryptě kostela asi dvacet žen a dětí, které odmítly opustit svůj domov. A chtěly pomáhat. Všechny dole v kryptě vařily pro muže na frontě, distribuci pomoci organizoval kněz Věnceslav. Říkal, že lidé přece potřebují i duchovní pomoc v těžkých časech, a proto nikdy neodejde. Ono se to hezky říká, když se nikde nic moc neděje, ale tihle lidé to dokázali tváří v tvář ruským náletům, bombardování nebo dělostřelectvu.

Jak vypadá takový „obyčejný válečný život“ v ostřelovaném městě?

Dnes už jsou nějakým způsobem atakována i města na západní Ukrajině, ale přesto se to dost liší. Na frontě nebo poblíž fronty, nebo ve strategických uzlech je situace mnohem horší. Města jsou napůl prázdná, lidé odjeli – zejména ženy a děti. Když jsem byla v Kyjevě, bylo to město duchů, obchody zavřené, nikde ani živáčka. Všude jen plno blockpostů s vojáky. V Žitomyru bylo také prázdno a vojáci, ale lidí bylo ve městě asi víc. Třeba stále funguje veřejná doprava a semafory. Sice jsem jezdila s pásem zapnutým pod zády, abych mohla v případě potřeby co nejdřív z auta vyskočit, ale často jsem stála na červené v době, kdy kolem zněly sirény ohlašující letecký poplach.

Zásobování měst tedy stále funguje?

Obchody s potravinami byly některé otevřené s omezenou otvírací dobou a zásobování leckde je už velký problém. Stojí se fronty před lékárnami a bankomaty. V Bílé Cerekvi pod Kyjevem už bylo některé zboží – třeba maso – určeno jen členům teritoriální obrany. A na tržišti se lidé skoro prali o mouku a cukr. Ale jsou zase města, která fungují až na každodenní poplachy celkem normálně – třeba Lvov. Ale to může být jen dočasné. Rusové vědí, že přes Lvov jdou zásoby i munice a určitě se ho budou snažit také poškodit.

Co ženy a děti? Žijí ještě nějakým způsobem v bombardovaném městě nebo ho opustily a zbyli zde jen muži?

Ženy a děti logicky opouštějí místa, kde se intenzivně bojuje nebo ostřeluje jako první. Ale jsou i takové ženy, které se chtějí zapojit do obrany země – odvezou třeba děti do bezpečí a vrátí se zpět, aby pomáhaly. Potkala jsem jich poměrně dost.

Zajímavé téma – ukrajinská žena ve zbroji. Je to pravda nebo jen „válečný mýtus“ vytvořený médii?

Určitě ne, jen jich rozhodně není tolik jako například Kurdek v severovýchodní Sýrii, které se postavily Islámskému státu se zbraní v ruce velmi masově. Spousta žen slouží na jiných než bojových pozicích, ale zbraň mají také. Já ale třeba potkala i příslušnici výsadkářské jednotky. Ale chápu, že Ukrajinci pochopili, že sdílení fotek žen ve zbrani jim ideově pomůže, vyvolává to sympatie. Ale válku musí vyhrát tvrdšími prostředky než fotkami.

Jak se teď Ukrajinci dívají na Rusy? Jak o nich mluví – nejen o vojácích, ale i o „obyčejných“ Rusech?

Mnoho Ukrajinců má v Rusku příbuzné nebo přátele. Potkala jsem několik lidí, kteří mi vyprávěli stejný příběh – že jim jejich příbuzní nebo přátelé nevěří, že jim na hlavy dopadají ruské bomby. A to i když jim pošlou fotky z čerstvě vybombardovaných míst. Myslí si, že to jsou dezinformace cíleně namířené proti Rusům. To je strašně nebezpečné. Rusové se podle všeho cítí v právu, a proto stojí za Putinem proti celému světu. Je to neuvěřitelné, jak se mu podařilo společnost ovládnout. Ale on je na to zjevně talent, který si v KGB a FSB rozvinul. Ukrajinci jsou z toho zoufalí, mnoho z nich si přestalo s příbuznými v Rusku volat. Válka je rozdělila.

Je podle vás možné, že bez Putina a jeho propagandy mohou oba národy v budoucnu spolupracovat? Za jak dlouho a co se musí stát?

Jistě, Ukrajinci o Rusech ještě stále hovoří jako o svých bratrech. Ty národy jsou provázané historicky i pokrevními vazbami, a kdyby nebylo Putina, který je dokázal umně rozeštvat, asi by mezi sebou problém neměli. Co se musí stát, se nedá odhadovat, tato válka je velmi nepredikovatelná. Myslím, že Západ nemá příliš kvalitní informace o Putinových cílech a netuší, kam až je ochoten zajít. Já myslím, že dál, než si všichni myslíme a že na to nebude potřebovat ani žádné provokace. On už je na cestě, ze které nemůže sejít. To je hrozně nebezpečné.

Co si myslí Ukrajinci o Češích?

Pokaždé, když jsem se prokázala českým pasem, následovalo poděkování Česku za pomoc. Jednou si přede mne jeden muž ve městě nedaleko fronty dokonce klekl, aby vyjádřil vděčnost Česku – jeho žena a děti měly na druhý den odjíždět právě do Česka. Snad v pořádku dojely, protože Malyn je ostřelovaný a bombardovaný velmi masivně. Poprvé jsem byla ve válce, kde moje národnostní identita byla vnímaná nesmírně pozitivně a pomáhala mi.

A co si myslí Češi o Ukrajincích, v čem se nejvíce mýlíme, co o nich nevíme nebo si představujeme jinak?

To asi já nedovedu posoudit. Ale bojím se toho, že se stane to, co se stalo s běženci z Náhorního Karabachu. Nejprve je všichni v sousední Arménii vítali a pomáhali jim, pak se ale nálady velmi změnily. A dopláceli na to ti chudáci, kteří museli opustit svoje domovy. Část Arménů se k nim začala chovat krutě. Protože války a jejich důsledky jsou strašně kruté a každý si v případě ohrožení všímá především sám sebe. Obávám se, že tohle zažijeme nyní i u nás.

Máte nějaký odhad válečné zpravodajsky, jak se konflikt může vyvíjet? Takový vlastní scénář, možná jen pocit?

Myslím, že duben bude velmi krutý a že dojde k mnohem masovějšímu bombardování a ničení ukrajinských měst. Putin bude chtít do 9. května nějaké hmatatelné výsledky a myslím, že jich bohužel dosáhne. Ale je to trochu věštění, prostě můj pocit z toho, co jsem viděla na vlastní oči. Reálně to neví nikdo, co se stane, ani jak se válka bude vyvíjet.

Válečná zpravodajka Lenka Klicperová

Novinářka a fotografka Lenka Klicperová pracovala v řadě afrických zemí od Angoly přes Namibii, Nigérii, Tanzanii, Keňu, Etiopii, Mali, Burkinu Faso, Čad, Niger nebo Demokratickou republiku Kongo. Několikrát navštívila jako reportérka Afghánistán a dostala se i do Somálska sužovaného dlouholetou válkou. Od roku 2014 se zaměřuje na problematiku války s Islámským státem v Iráku a Sýrii. Je šéfredaktorkou časopisu Prima ZOOM.

Životní styl

Válečná reportérka Lenka Klicperová: Pocit, že za dvě minuty zemřete, vás hodně změní

Životní styl

Lenka Klicperová: Žena na frontové linii? To řeší u nás v Česku, v Sýrii to nikoho nepřekvapí

O válce na Ukrajině na vlastní oči informovala i reportérka CNN Prima NEWS Darja Stomatová

Celebrity

Stomatová o děsech na Ukrajině: Pach a pohozená těla. Připadala jsem si jako ve filmu