Sexismus versus férovost: Fotbalistky si řekly o vyšší platy, mají brát stejně jako muži?

Mezi nejhlasitější propagátorky názoru o diskriminačním ohodnocení fotbalistek dlouhodobě patří americká hráčka a aktivistka Megan Rapinoe. V loňském roce rovněž médii proběhla informace o úspěchu amerických fotbalistek v dlouholetém sporu s národním svazem, v němž si nakonec prosadily rovnocenné odměňování ve vztahu k mužům. Důsledkem nové dohody je ale fakticky to, že obdržely od svých mužských kolegů část peněz bez práce. Jak je to možné?

Vše začalo v roce 2019, když americká ženská reprezentace zažalovala Americkou fotbalovou federaci kvůli údajné pohlavní diskriminaci. Federální soudce však o rok později tuto žalobu poměrně jednoznačně smetl ze stolu. V dokumentech k žalobě bylo totiž mimo jiné uvedeno, že v letech 2015 až 2019 bylo ženám reprezentujícím americký fotbal vyplaceno víc (celkem 528 milionů korun) než mužům (396 milionů korun). Americké fotbalistky byly lépe placeny dokonce i v přepočtu na odehrané zápasy, když obdržely průměrně v přepočtu 4,85 milionu korun za zápas, zatímco muži 4,67 milionu korun.

Navzdory poměrně jasné řeči čísel však reprezentantky s rozsudkem nesouhlasily a slíbily, že svůj boj za „férové“ odměny nevzdají. Což se jim nakonec v loňském roce podařilo. Celé to ovšem má jeden háček, který se jmenuje „příjmy“. Jak ukazují dostupná čísla, ženský fotbal dnes i přes rostoucí popularitu stále není schopen generovat v příjmech ani zlomek toho, co mužská verze tohoto sportu. Americké hráčky si přesto zajistily dohodu, dle které musí dostat identickou odměnu jako muži. Jak taková dohoda funguje v praxi, je až zarážející.

Zatímco z aktuálního cyklu fotbalových mistrovství světa, tedy loňského mužského v Kataru a letošního ženského v Austrálii a na Novém Zélandu ještě kompletní data chybějí, z posledních šampionátů před čtyřmi lety jsou k dispozici, takže je možné si je přehledně porovnat. Už nyní nicméně víme, že loni si mužské reprezentace v Kataru rozdělily celkem 9,68 miliardy korun a letošní ženský šampionát mezi hráčky rozdělil celkem 2,42 miliardy korun.

Zdroj: FIFA financial reports 2017/2018, FIFPRO

Ženský fotbal vydělává zlomek toho, co mužský

Na první pohled je jasně vidět, že muži získávají za úspěchy na Mistrovství světa mnohonásobně vyšší odměny. Jenže tato čísla zároveň ukazují zhruba trojnásobně vyšší zájem o mužský fotbal oproti ženskému – jak v prodeji lístků, tak v počtu diváků na jednotlivých zápasech. A zřejmě nejproblematičtější kolonkou pro snahu dosáhnout toho, aby ženy ve fotbalu vydělávaly stejně jako muži, jsou příjmy pro FIFA. Zatímco muži svým „chlebodárcům“ za jedno mistrovství vydělali 118 miliard korun, ženy jen 2,88 miliardy korun. Jinými slovy, ženy byly schopné vydělat jen 2,5 % toho co muži. Pro lepší představu: za každých 100 Kč, které dokážou vydělat fotbalisti, fotbalistky vydělají 2,50 Kč.

I svět ženského fotbalu zasáhla problematika pohlaví:

Ve světě komerce a byznysu neobstojí ani argument, že americká reprezentace žen od roku 1991 získala již čtyři tituly mistryň světa, zatímco američtí hráči na světový titul nikdy nedosáhli. Finanční ohodnocení pro vítěze (i poražené) totiž ve fotbale stejně jako v jakémkoli jiném sportu nevychází z toho, co si sportovec dle svého uvážení zaslouží, ale z toho, kolik peněz jsou on i jeho spoluhráči schopni přinést na stůl skrz zájem veřejnosti, tedy diváků a fanoušků.

A nyní slíbená praxe: V roce 2015 americká ženská reprezentace za vítězství na Mistrovství světa inkasovala 44 milionů korun. O čtyři roky později jim vítězství vyneslo již 88 milionů korun. Mužská reprezentace se loni v Kataru dokázala probojovat až na samotný turnaj, kde však vypadla už ve skupině. I přesto si muži odnesli 286 milionů korun (viz důvody výše). Jenže tyhle peníze si dle nové kolektivní dohody již nechat nemohou. Musí je rozdělit na polovinu a 143 milionů korun jednoduše darovat ženskému týmu, aby byly oba celky bez rozdílu pohlaví placeny stejně. (10 procent z částky ještě nejdříve odkrojí federace).

Když to zjednodušíme, tak Američanky v loňském roce nemusely na mužském mistrovství ani jednou kopnout do balónu, avšak de facto z něj inkasují 143 milionů, tedy víc, než kolik si vydělaly za předchozí dva tituly mistryň světa. I přesto, že mužský tým přináší 97,5 % veškerých příjmů, zatímco ženský jen 2,5 %. Na otázku, zda je takovýto stav fér, si každý fanda kvalitního fotbalu může odpovědět sám. Na druhou stranu je nutné připustit, že americké fotbalistky si pod záštitou boje proti diskriminaci vybojovaly dohodu, o jejíž lukrativnosti si jakákoli jiná sportovkyně na světě může nechat jen zdát.

Skvělé podmínky amerických fotbalistek totiž nejsou žádnou samozřejmostí a aktuálně jde spíš o luxus, o němž si hráčky v jiných zemích včetně Evropy mohou nechat jen zdát. Samostatnou kapitolou jsou pak fotbalové reprezentace či všeobecně fotbalistky z islámského světa, kde jsou sportovkyně povětšinou velmi vděčné už jen za to, že vůbec mohou nastoupit na zelený pažit. V případě muslimek se řeší spíše oblečení a pokrývka hlavy. Doba, kdy si hráčky z tohoto kulturního okruhu začnou říkat o velké peníze, je ještě hodně daleko.

Při řešení financí na sebe narážejí dva přístupy

Je na místě trendy v odměnách v ženském sportu sledovat, neboť způsob, jaký vidíme v případě Američanek, by se v budoucnu mohl stát vzorem i pro další země. Zatím se odměny ve sportovním světě řešily de facto podle firemního konceptu – čím víc firma vydělá, tím více zbyde na odměny pro zaměstnance. Když tedy (ženský) tým generuje velké zisky, ať si hráčky rozdělí také velké odměny.

Druhý koncept stojí na argumentu rovnosti pohlaví. Fotbalistky jsou během zápasu na hřišti stejně dlouhý čas jako muži, hřiště je také stejně velké, a dokonce i míč stejně těžký. Podle této logiky by hráčky měly brát stejné odměny jako muži. Dostáváme se v tomto případě na tenký led biologických možností, protože ženy třeba během zápasu naběhají méně kilometrů. V případě USA, jak už bylo napsáno výše, fotbalová federace dělí své zisky na dvě poloviny – jedna připadne mužům, druhá ženám.

Při rozjímání nad odměnami v ženském sportu je dobré zmínit také tenistky. I ty bojovaly za stejné odměny, jako dostávají tenisté. I když na kurtu stráví méně času a odehrají méně setů než muži, tak mají na některých turnajích platy stejné. Je fér dostat stejnou odměnu za méně odehraných výměn? Tato otázka tenisový svět rozděluje už roky.

Je vidět, že odměny a platy ve sportovním světě jsou a dále budou diskutovanou veličinou. I v tenisu však dochází k všeobecnému posunu – ženám bylo nedávno garantováno, že nejpozději do roku 2033 budou mít na všech turnajích identické odměny jako muži. S tím nesouhlasí například legendární hráč Novak Djokovič, podle nějž by muži měli dosáhnout na lepší výdělky, protože na ně chodí více diváků. Zároveň ale Djokovič říká, že ženy si větší peníze zaslouží. Ne ale tak vysoké, jako mají muži.

Když jste globální hvězda, tak na pohlaví nezáleží

Na závěr je dobré zmínit, že existují sportovkyně, které umí vydělávat větší peníze než jejich mužští kolegové. Příkladem je bojovnice organizace UFC Ronda Rousey (nejlépe placená zápasnice v UFC, která díky své výplatní pásce porážela i muže) nebo tenistka Serena Williams (mezi tenisty čtvrtá v historii bez ohledu na pohlaví). Dle magazínu Forbes byly mimochodem loni mezi třemi nejlépe placenými tenisty dvě ženy – Serena Williams a Naomi Osaka.

V současné době ve sportovním prostředí platí, že výdělky se odvíjejí podle diváckého zájmu. Když tedy fanoušci všech pohlaví chtějí sledovat Serenu Williams, proč by neměla vydělat více než mužský hráč, o kterého zájem takový není? Takový zájem, jaký umí Serena po světě strhnout, zatím fotbalistky vyvolat neumějí.