Vyvracíme mýty o zdraví: I když mrtvice útočí nečekaně, dá se jí někdy zabránit

Mýtus č. 1 – záchvatu mrtvice nelze zabránit

Ano, nejčastěji opravdu útočí nečekaně, z plného zdraví, ale přece jen přináší určité varovné příznaky. Jde jen o to je nebagatelizovat. Častá je bolest hlavy bez příčiny, zvlášť u lidí, kteří jí běžně netrpí, chvilková závrať, ztráta rovnováhy nebo koordinace, znecitlivění rukou, nohou, části tváře, mravenčení. Zrada je, že tyto nepříjemnosti trvají jen pár minut a spontánně odezní, takže se jim nevěnuje pozornost. Pokud se v tomto stádiu navštíví lékař, je možné přijmout protiopatření. Pro začátek CMP je typický pokles koutku úst, neschopnost se zasmát. Když udeří v plné síle, jsou vyhlídky na přežití mizivé, pokud nepřijde odborná pomoc do tří hodin, některé zdroje připouští až čtyři a půl hodiny. Když je pomoc přivolána včas, dokáže zabránit nejhoršímu, v ideálním případě mohou být následky zvládnutelné rehabilitací a pacient je schopný vrátit se částečně do života, i když nikdy už ne plnohodnotně.

Mýtus č. 2 – mrtvice nesouvisí s vysokým tlakem

Bohužel, hodně častý omyl. Hypertenze neboli vysoký krevní tlak se sice přičítá hlavně infarktu, ale u cévní mozkové příhody hraje také zásadní roli, stejně tak jako některé srdeční arytmie. Dojde totiž ke zúžení přívodné krční tepny (krkavice), častá je porucha krevní srážlivosti a ucpání cév, které tím brání průtoku krve do mozku a jeho okysličování. Srdce a mozek jsou do jisté míry spojené nádoby, škodí jim to samé. Kouření, obezita spojená s nedostatkem pohybu, nadměrné pití alkoholu. I když je fakt, že malá štamprlička domácí slivovice na lačno, osvědčený rituál našich dědečků a babiček hlavně na Moravě, pomáhá roztahovat cévy a jako celkovou prevenci ji lze možná doporučit, i přes negativní názor abstinujících lékařů. Ne ale víc než jednu!

Mýtus č. 3 – cévní mozková příhoda je nemocí seniorů

To platilo kdysi. Kvůli nezdravému životnímu stylu, prostředí a všudypřítomnému stresu dnes nejsou výjimkou lidé ve středním věku, dokonce i ve třiceti letech (!), kdy s ní ještě nepočítají. Místo urychlené návštěvy lékaře si dají „pár panáků", což může být poslední kapka. U mladších ročníků jsou častější trvalé následky vedoucí k invaliditě, ochrnutí, úplná i částečná ztráta řeči, schopnost artikulovat, ztráta paměti. O tom ví své Václav Neckář, který zapomněl všechny své texty, dodnes má potíže s mluvením, i když zpívat může. Nicméně patří k těm málo šťastlivcům, kteří přežili silný akutní záchvat. Jen polovina pacientů má totiž prognózu přežití vyšší než pět let. Ve středním věku mrtvice častěji zasahuje muže, ve vyšším věku je postižení u obou pohlaví stejně časté. U žen ale bývají důsledky fatálnější. Dost často se dostavují v období menopauzy.

Mýtus č. 4 – sklony k mrtvici se nedědí

Právě, že ano! Zejména v kombinaci s vrozenými hormony se totiž zvyšuje výskyt krevních sraženin. Ty mohou ucpat některou z cév mozku a je zle. Tyto předpoklady bývají genetické, u žen by o nich měl být informován nejen obvodní lékař, ale i gynekolog. Ten pak na základě vyšetření předepíše dívkám vhodnou antikoncepci. Klasická hormonální antikoncepce je (společně s chemikáliemi z cigaret, které poškozují stěny cév) pro tuto skupinu dívek riziková. Může se projevit třeba i nepatrně, drobnou závratí k večeru, kterou se rozhodnou „zaspat". Ráno se mohou cítit v pořádku, nicméně jde o varovný signál, po kterém by mělo následovat odborné cévní vyšetření.

Mýtus č. 5 – mrtvice je jen jedna

Ne. Je buď ischemická, která je nejčastější (85 % případů), způsobená sraženinou nebo vmetkem, který přeruší přívod krve, kyslíku a živin do příslušné části mozku. Nebo hemoragická. Ta vyvolává prasknutí cévy a následné krvácení do mozku. Existuje i termín označovaný jako mini mrtvice. Jde o dílčí přechodné problémy s chůzí, necitlivost, nebo velmi jemnou slabost na jedné straně těla. Může k ní dojít dokonce ve spánku jako součást syndromu spánkové apnoe, kdy dochází ke krátkému přerušení dýchání, obvykle spojeného s chrápáním. Člověk se probudí napůl v bezvědomí s potížemi s dýcháním, nemůže si vzpomenout, proč se vzbudil, co se dělo, že je najednou vzhůru. Nemusí znamenat nebezpečí, ale pokud by se tyto stavy opakovaly, určitě v úvahu přichází návštěva lékaře a kontrola cév, je také nutné pravidelně docházet na kontroly do specializované neurologické ambulance.

Mýtus č 6 – mrtvice víc postihuje méně inteligentní jedince

Cévní mozková příhoda nemá vůbec nic společného s inteligencí, jde, jak je patrné z názvu, o problém cév. Nejedná se navíc o podobný případ jako je Alzheimerova nemoc, kde se dá příčina nemoci částečně zpomalit vhodnou psychickou aktivitou mozku. Je pravda, že například v USA je mnohem nižší výskyt mozkové mrtvice ve vyšších příjmových skupinách obyvatel, ale jen proto, že na sebe dbají, běhají, nekouří, nepřejídají se, nestravují se ve škodlivých fastfoodech. Ovšem ani zdravý styl nemůže vzniku mozkové příhody stoprocentně zabránit. Celosvětově bylo vypozorováno, že nejvíc rizikovým dnem je pondělí, kdy se lidé po víkendovém volnu vrací do práce. Změna prostředí a stres mají negativní vliv na celkové prostředí v organismu.

Mýtus č. 7 – cévní mozková příhoda způsobuje trvalou invaliditu

Ne vždy, i když částečnou ano, už kvůli velmi častému ochrnutí menší či větší části těla. Záleží, jak už bylo řečeno, na rychlosti, s jakou se dostane k pacientovi lékařská pomoc. Každá minuta hraje roli. Čím je poškození mozku rozsáhlejší, tím fatálnější jsou následky. Mohou se rozvinout i zrakové potíže, nejčastěji dvojité vidění (tzv.strabismus), není vyloučená post-traumatická epilepsie. Dochází místy ke ztrátě sebeovládání, sebestřednosti, zmatenosti, snížení stupně inteligence, výpadkům paměti. Většina postižených potřebuje stálý dohled, mohou být totiž nebezpeční sobě i okolí, například tím, že zapomenou vypnout plyn, zamknout…

Mýtus č. 8 – následky mrtvice časem vymizí

I když u mnoha chorob platí, že pomůže čas, u mrtvice to bohužel neplatí. Při jejím prodělání je tok krve do části mozku snížen nebo úplně přerušen. Buňky začínají za pár minut bez přísunu kyslíku odumírat. Poškození je nevratné, nervová tkáň není schopná regenerace. Záleží na tom, jaká je zasažena hemisféra. Pokud mozková mrtvice poškodí oblast pravé hemisféry, dojde k ochrnutí levé části těla včetně této poloviny obličeje (a většinou naopak). Nemocní na zasažené polovině těla nevnímají dotek, bolest, teplo ani chlad. Poškození hybnosti však nemusí být úplné, nejvíc jsou zasaženy ruce. Velkým postrachem je poškození center pro ovládání svalů hltanu a hrtanu. Poruchy polykání totiž mohou vést k vdechnutí potravy a rozvoji nebezpečného zápalu plic.

Jan Janula