Vyvracíme mýty o zdraví: O jícnu ani nevíme, a to se nám může vymstít

Mýtus č. 1 – jícen není moc důležitý

Naopak. Je nezbytný pro fungování trávicího systému, tvoří hlavní spojnici mezi žaludkem a ústy, kam přesunuje potravu a tekutiny. Je fakt, že pokud pracuje normálně, není důvod, aby mu člověk věnoval pozornost, ale bohužel nedělá žádné potíže ani v případě, kdy ho zasáhne zhoubný nádor – dokud není pozdě. Naštěstí patří mezi ty vzácné, tvoří jen 0,7 % ze všech. Zpozornět by ovšem měli muži, těch se týká čtyřikrát častěji než žen, nejvíc ve věku 50 až 55 let. Hlavní příčinou je častá konzumace masa a pálivého jídla, pití tvrdého alkoholu zvlášť v kombinaci s kouřením. Nejčastější jsou záněty. Žaludeční šťávy totiž obsahují kyselinu chlorovodíkovou, která nepříznivě působí na sliznici jícnu a jeho buňky. Ty se sice obnovují, ale pokud je růst pomalejší než ztráta, dochází k refluxní ezofagitidě.

Mýtus č. 2 – strava jícnem jen prochází, nemá na něj vliv

Má. Špatné stravovací návyky vedou k překyselení žaludku a tím sekundárně i jícnu. Každý může vypozorovat sám, co mu škodí, reakce zažívacích orgánů bývá okamžitá. Mnoha lidem vadí černá káva, i některé další (hlavně citrusové) nápoje, pomeranče a hlavně grepy, pikantní koření, roli hrají psychické faktory, zejména stres. S jícnem často souvisí nepříjemné pálení žáhy. Ještě nepříjemnější je zmíněný reflux, kdy se strávené jídlo dostává nahoru, až k ústům a pak zase zpět. I když průběh trvá dost krátce a je nebolestivý, návrat obsahu potravy bývá pocitově hodně obtěžující. Nemusí ale vždy jít o nemoc. Krátkodobě se vyskytuje dost často i u zdravých jedinců jako následek příliš ostrého nebo kyselého jídla, např. utopenců.

Mýtus č. 3 – nemoci jícnu nejsou vrozené

Jsou. I získané. Často se objeví hned po narození, zde se někdy uvažuje i o operaci. Běžnější jsou však infekční záněty, ty vyvolají mikrobi, bakterie, plísně, viry. Typické jsou potíže s polykáním soust, středně silná bolest na hrudi, pocit „knedlíku" v krku. Jícen je jakási válcovitá uvnitř dutá trubice, dělí se na hrtanovou, hrudní a břišní část. U dospělého má délku kolem 25 cm a průměr asi 1,5 cm. Důležitou vlastností je peristaltika, rytmické stahování stěn, díky ní je možné polykat sousta i při poloze hlavou dolů. Horní konec je napojen na hltan, větší část pokračuje dál v hrudníku, nejkratší úsek se nachází v dutině břišní pod bránicí. Ve stěně najdeme také vrstvu svaloviny, důležité pro správné polknutí potravy. Častý je stav, kdy sliznice podráždí žaludeční šťávy. K tomu dochází v důsledku nesprávné funkce dolního jícnového svěrače, kam se dostává kyselý obsah.

Mýtus č. 4 – imunita nemá vliv

Naopak! Pacienti s poruchami imunity jsou nemocí ohroženi mnohem více. Vliv má i celkově a dlouhodobě špatný zdravotní stav, s kterým se nic nedělá (např. u bezdomovců), diabetikům hrozí nebezpečí po chemoterapii. U jícnu jsou časté nezhoubné nádory (leiomyomy, lipomy, fibromy, adenomy, papilomy), které většinou není třeba řešit. Vzácně se u nich může vyskytnout porucha polykání. Diagnostika probíhá pomocí endoskopických metod, což se týká všech onemocnění jícnu. Jsou sice obtěžující, do úst se zavede tenká hadička, v níž je kamera, která skenuje jícen, případně žaludek, ale vyšetření trvá velmi krátce, maximálně pár minut. Pokud se nenajdou u pacienta i přes potíže změny na jícnu, proběhne zároveň bioptické vyšetření, to spočívá v odběru malého vzorku, aby se vyloučilo nádorové onemocnění.

Mýtus č. 5 – nemoci jícnu nesouvisí s obezitou

Souvisí. Obezita je příčinou vzniku mnoha chorob. Zde se jedná o tzv. hiátovou kýlu, kdy dojde k vysunutí jícnu a horní části žaludku z břišní dutiny nahoru do dutiny hrudní. Přesná příčina vzniku není známa, ale lékaři ji dávají do přímé souvislosti právě s nadváhou. U onemocnění jícnu a zejména pálení žáhy má neblahý vliv nepravidelnost ve stravě, ale i spánku, která narušuje biologické hodiny. Je také důležité spát s hlavou ve zvýšené poloze. Kdo si potrpí na to dát si po jídle „šlofíka“, měl by nejméně hodinu počkat. Vyloženě nezdravé je jíst vleže, a to na celou zažívací soustavu, výrazně se tím zhoršuje trávení.

Mýtus č. 6 – říhání je zdravé

Tento omyl je bohužel hodně častý. Nevzniká jen kvůli přejídání, případně konzumaci pro tělo nevhodných pokrmů, ale hlavně rychlým hltáním nedostatečně rozžvýkaného sousta. Příčinou je také, že s jídlem či tekutinou spolkneme velké množství vzduchu, z něhož se stane jakási bublina a z žaludku po určité době vyříhne. I některé potraviny – ředkvičky, kedlubny – i když jsou jinak zdravé, dokážou vyvolat říhnutí. Stejně tak ho způsobí pití sycených nápojů, kdy v žaludku vznikne vzduchová bublina z bublinek oxidu uhličitého. Ten je přítomný i při užívání antacid, přípravků proti překyselení žaludku. U chorob jícnu je častá bolest na hrudi, ale i zvýšená kazivost zubů!

Mýtus č. 7 – nemoci jícnu jsou snadno zvládnutelné

Jak které. Velkou komplikací je zúžení (stenóza), které ztíží podstatně přísun potravy, vede k úbytku na váze, k zvracení, nechutenství. Další komplikací je jícnový vřed. U něj jde o hluboké poškození stěny jícnu, není vyloučené krvácení či protržení orgánu! Pokud je problém dlouhodobý, jde často o tzv. Barretovův jícen (může být i příčinou zhoubného nádoru). Obvykle se nachází v dolní části, blízko přechodu v žaludek. Trvalé působení agresivního žaludečního obsahu obsahujícího kyselinu chlorovodíkovou dráždí silně sliznici jícnu. Jako obranná, ovšem nežádoucí reakce se může časem dostavit změna sliznice jícnu.

Mýtus č. 8 – léky na bolest pomáhají

Ano i ne. U refluxu jsou účinné léky zaměřené na snížení kyseliny chlorovodíkové v žaludku, u infekčních zánětů se nasadí antimykotika či antivirotika. Naopak kontraproduktivně působí léky, které obsahují kyselinu acetylsalicylovou (aspirin, anopyrin) a dále nesteroidní antirevmatika, antibiotika. Problémy se vyskytují při nedostatečném zapíjení léků, hlavně těsně před spaním. Krom výše jmenovaných příznaků se může objevit chrapot, chronický kašel. Jinak základem léčby jsou hlavně režimová opatření, snížení hmotnosti u obézních jedinců, úprava jídelníčku. Z léčiv jsou při refluxní chorobě nejúčinnější ta, která snižují kyselost žaludečních šťáv. Chirurgický zákrok je až poslední řešení.

Jan Janula