Dagmar Havlová si s prezidentem začala na koncertu Jacksona. Z dcery je soudkyně
Na televizní obrazovky v osmdesátých letech vtrhla Dagmar Veškrnová jako uragán. Bezprostřední, milá, stále usměvavá, správně potrhlá. Okamžitě si získala srdce diváků. Když se však dala dohromady s prvním prezidentem Václavem Havlem, chvíli trvalo, než ji národ přijal za první dámu. Nestárnoucí herečce bude příští rok sedmdesát.
Dagmar Havlová se narodila do umělecké rodiny. Její otec Karel byl hudební skladatel. O pět starší sestra Eva se proslavila jako operetní herečka a v Národním divadle v Brně, kde působila, se stala velkou hvězdou.
Dagmar se poprvé vdávala ve dvaadvaceti letech, kdy si za manžela vzala rozhlasového režiséra a hlasatele Radvíta Nováka. „Znali jsme se od 14 let. Studovali jsme spolu Dramatickou konzervatoř v Brně, posléze Janáčkovu akademii. V 17 letech se kamarádství přerodilo v lásku,“ svěřila se na svém Facebooku Havlová. Rok po svatbě se jim narodila dcera Nina, která se vydala úplně jiným směrem než její rodiče. Vystudovala právnickou fakultu a v roce 2015 byla jmenována soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1.
Přestože manželství vydrželo pouhých pět let, Dagmar a Radvít se rozešli v dobrém a zůstali navždy přáteli. „Radvít byl vševzdělaný renesanční člověk. Má první láska. Za 13 společných let mě naučil orientovat se ve výtvarném umění, architektuře, historii, literatuře, hudbě...,“ vyjádřila své city k prvnímu manželovi na své sociální síti.
Když před sedmi lety umíral, stála u jeho postele do jeho posledních chvil. „Nad jeho srdeční nemocí nešlo zvítězit. Bojoval dlouho a statečně. Jsem šťastná, že mi bůh dovolil držet ho za ruku, když se odebral k němu,“ uvedla Dagmar. Radvít Novák odešel ve věku 63 let. Herecký um Dagmar Havlové si nyní můžeme připomenout díky komedii Křtiny, kterou ve čtvrtek vysílá Prima MAX a v sobotu odpoledne TV Prima.
Sňatek s Dagmar oznámil Havel svému týmu v nemocnici
Její osudovou láskou byl první český prezident Václav Havel. Jak ve své knize Deset let s Václavem Havlem napsal jeho mluvčí Ladislav Špaček, začali se spolu stýkat už v době, kdy ještě žila Havlova první manželka Olga.
„Poprvé se spolu ukázali na veřejnosti na koncertu Michaela Jacksona počátkem září 1996. Seděl jsem mezi nimi, abych pro fotografy vytvářel jakousi bariéru mezi Václavem a Dagmar, ale jakmile koncert začal a fotografové odešli, prezident, který si s Dagmar přese mě podával sklenici s pitím, povídá: ‚Co říkáte, pane Špačku, že bychom si přesedli? My máme spolu leccos společného, nejen tu sklenici.‘ Usmál jsem se a posadil se vedle,“ popsal ve své knize Ladislav Špaček.
Když mu Havel oznámil, že si Dagmar hodlá vzít za manželku, na Pražském hradě zavládlo zděšení. Od smrti prezidentovy ženy Olgy, která zemřela na rakovinu, totiž neuplynul ani rok.
„Byl to pro nás šok. Koncem prosince 1996, kdy prezident byl krátce po operaci karcinomu plic, po komplikacích, které ho stály spoustu sil, po krizi, kdy bojoval o život, si nás zavolal na kliniku v Londýnské do svého pokoje. Seděl na posteli, vedle něho Dagmar Veškrnová v modrých šatech a oba se tvářili spiklenecky. Čekali jsme, co nám řekne. Prezident začal, jak měl ve zvyku, dost rozvláčně, ale najednou to přišlo. ‚Rozhodli jsme se, že se ožením. Tady s Dášou.‘ ‚Proč?‘ Vypadlo ze mě. ‚Protože se máme rádi,‘ odpověděl,“ vzpomínal Ladislav Špaček.
Havel těžce nesl, že národ Dagmar jako první dámu nepřijal
Prezident se podle něj mylně domníval, že si národ Dagmar okamžitě zamiluje a přijme s otevřenou náručí. Opak byl ovšem pravdou. „Václav Havel tím velmi trpěl, protože svou ženu miloval, byla to poslední láska jeho života. Doufal, že Dagmar bude u veřejnosti oblíbená. To hluboké zklamání, že se to nepodařilo, se na něm podepisovalo a bezpochyby tím trpěl jeho zdravotní stav. A co si musela vytrpět Dagmar Havlová, tak to je nám jasné. Bylo to opravdu slzavé údolí, kterým si prošla,“ popsal Špaček.
Teprve až po několika letech se vše obrátilo k lepšímu. „Veřejnost si začala zvykat, že tato žena se vlastně chová ušlechtile, že už to není ta střelená holka z porcelánu, ale dáma, kterou všude ve světě přijímají s velkou úctou a respektem a která důstojně reprezentuje naši zemi,“ napsal ve své knize Ladislav Špaček.