Jak mluvit s dítětem o smrti? Hlavně nemlžte a nesnažte se ho za každou cenu ochránit
Jak mluvit s dítětem o smrti? Zdroj: iStock
Není jednoduché mluvit o smrti s dospělým, natožpak s dítětem. Malé děti vnímají svět jinak a my dospělí už jsme tak trochu zapomněli jak. Hledáme si k nim cestu, ale ve chvílích, kdy je na stole tak složité téma jako smrt někoho blízkého, si mnohdy nevíme rady. Co bychom tedy podle odborníků měli dělat a čeho se vyvarovat?
„V praxi se setkáváme s tím, že rodiče nebo jiní dospělí zažívají obavy, strach z toho, jak dítěti říct, že mu někdo blízký zemřel. Situace je o to náročnější tím, že pro tyto dospělé je to také často velmi blízký člověk, kdo odešel," říká Jan Kaňák, terapeut Poradny Vigvam. Děti si ale podle něj potřebují smrt odžít stejně jako my dospělí. A my bychom jim měli pomoci se s tím vypořádat. Mluvit o svých pocitech a o tom, proč je cítíme. Ptát se dětí, jak se cítí ony a respektovat, když o svých pocitech nebudou chtít mluvit. „Je dobré být připraven na to, že dítě nemusí cítit to samé jako dospělý. Potvrzujme dítěti, že to, co cítí, je s ohledem na situaci v pořádku,“ radí terapeut.
Jak tedy mluvit s dětmi o smrti někoho blízkého?
Nepodceňujte je
Jeden z velkých nešvarů dospělých je děti podceňovat. Často si neuvědomujeme, jak rychle rostou a jak dobře chápou. Už poměrně malé děti jsou schopné rozumět dění ve svém okolí. „Děti od poměrně útlého věku dokážou poznat, jestli jsou na sebe rodiče naštvaní nebo ne a jaká je celková atmosféra v rodině. A děti ke konci čtyř let věku už předpokládají, že se každý na svět díváme trochu jinak, že na všechno není stejný názor,“ vysvětluje Jan Kaňák.
Mluvte jasně
Nebojte se říct slovo smrt. Pokud používáme zlehčující slova, jako třeba odešel nebo usnul, můžeme u dětí vyvolat nečekanou reakci v podobě strachu ze spánku nebo jakéhokoli oddělení od rodiče (v noci, ve školce, ve škole). Nepoddávejte se pocitu, že je dítě na něco příliš malé a obzvlášť ne při hovorech o smrti. Zapojujte je a učte je vyrovnávat se se ztrátou. Vždy jde jen o volbu vhodných slov a o to, jak hluboko ve vysvětlování zajdete. „Pokud se dítěti děje v životě něco tak významného, jako je úmrtí rodiče či sourozence, je důležité, aby o tom mohlo mluvit a aby mu byly zodpovídány otázky, které přináší. Pokud se dítě ptá na okolnosti úmrtí a další věci s tím spojené, hledá upřímné odpovědi. Je důležité, aby se pravdu dozvědělo od bezpečné osoby, což je nejčastěji rodič,“ říká Barbora Racková, terapeutka z Poradny Vigvam.
Chraňte je, ale jděte s pravdou ven!
Častou reakcí je dítě chránit, což v praxi znamená, že mu neřekneme celou pravdu. Dítě ale vycítí, že se něco děje a vy pro něj v tu chvíli nemůžete být opravdovou oporou. To může vyvolat pocit opuštěnosti, frustrace a kvůli velmi živé představivosti i další přidružené problémy. „Setkáváme se s případy, kdy rodič v domnění, že dítě uchrání, řekne jen část skutečností a dítě se pak další informace dozví v jiném prostředí (ve škole, od kamarádů), což může narušit důvěru v dospělého, který je v tak náročném období stěžejním bezpečným bodem dítěte,“ doplňuje Barbora Racková. Zlaté pravidlo je tedy říkat pravdu, sdělovat základní informace a následně nechat prostor dítěti, aby se mohlo ptát. Samo si tak určí, kolik a jakých informací chce v danou chvíli vědět.
Vyberte si vhodný čas
Doporučuje se neříkat takto zásadní zprávu dítěti těsně po probuzení, ani těsně před spaním, stejně tak ani v průběhu jídla nebo hry. Je riziko, že by si tyto činnosti mohl ose zprávou spojit a mohly by pro něj začít být složité. Obvykle tedy vychází čas v průběhu odpoledne, či dopoledne. V tomto směru je i výhodné, že se dítě může později během dne na něco doptat a postupně informaci zpracovávat.
Nebojte se reakcí
Děti mají vlastní bezpečnostní obranné mechanismy, proto někdy reagují pro okolí nesrozumitelně nebo zdánlivě nevhodně. Dítě se může tvářit, že nic neslyšelo. Nebo změní téma hovoru – už byl moc dlouhý, víc toho dítě neunese. Pokud se začne smát, může to mít více vysvětlení – buď je smutek moc náročný a dítě uniká paradoxní reakcí, nebo neví, co se očekává a jak se má chovat (učí se nápodobou). Dětské emoce se navíc proměňují mnohem rychleji než ty dospělé, a proto se leckdy stává, že dítě se chvilku smutné a o minutu později se bláznivě vesele směje. Každopádně pláč, ať už váš nebo dítěte, je naprosto přirozená reakce a ke smutku patří. Nebraňte se mu. Neskrývejte před dětmi vlastní emoce, jinak se nemohou naučit vlastní emoce rozpoznat a pochopit.
Nenechte je bez povinností
Je v pořádku dát dítěti prostor vyrovnat se s nastalou situací po svém, rozhodně to ale neznamená, že bychom ho měli nechat bloumat v časoprostoru bez povinností a řádu. Ideální je podpořit dítě v plnění alespoň základních povinností a například docházení na jeden kroužek týdně. Tím mu pomůžete vytvořit osnovu, které se může chytit, zároveň mu ale dáte dostatek prostoru, aby se mohlo se ztrátou vyrovnat svou rychlostí.
Buďte spolu
To, co děti potřebují, je naše blízkost třeba i beze slov. Někdy děti dokážou být smutné, jenom když jsou samy, ale i tak potřebují naše obětí.
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
