Jak mluvit s dětmi o válce na Ukrajině? Nelžete jim a neříkejte, že se nic neděje

Válka na Ukrajině má psychický dopad na nás všechny a bylo by liché domnívat se, že se nijak nedotýká dětí. I ony vnímají, co se děje, ale je pro ně mnohem těžší to pochopit. Je to pro ně něco nového, něco, co do jejich života opět vnáší nejistotu a strach. Nesnažte se je před touto složitou situací ochránit tím, že budete mlčet. Naopak je důležité o tom mluvit – ale tak, aby to správně pochopily.

Přestože děti nemusí rozumět všemu, o čem si dospělí povídají nebo co slyší a vidí ve zprávách v televizi, jsou více citlivé na neverbální komunikaci, tedy na to, jak se tváříte, jaká používáte gesta, tón hlasu nebo postoj těla. A stejně jako my dospělí prožívají obavy, strach, smutek, nejistotu, ztrátu pocitu bezpečí a přirozeně na to reagují.

„U nejmenších dětí se může objevit zvýšená fixace na rodiče, potíže s usínáním, noční pláč, buzení a noční můry, změna chuti k jídlu, potíže s vyměšováním (např. pomočování, zácpa), nový strach (ze tmy, ze zvířete), regresivní chování (cucání palce, šišlání, kňourání). Děti školního věku se ve stresu často potýkají se ztrátou zájmu, neschopností se soustředit, zhoršením paměti, nárůstem školních neúspěchů, mohou být agresivní, vzdorovité, pasivní, vyhýbají se povinnostem, případně se přidružují fyzické potíže (bolesti hlavy, zad, trávicí potíže, kožní problémy apod.), poruchy spánku, poruchy příjmu potravy nebo třeba deprese,“ popisuje možné projevy dětská psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová.

Mluvit s dětmi o válce tak, aby přiměřeně svému věku pochopily, co se děje, nepropadly panice a strachu a zároveň měly pocit, že je dospělí berou vážně, není lehké. Proto je dobré držet se určitých pravidel. Tou základní věcí je mluvit pravdu a být upřímní.

Jak tedy dětem můžeme v této situaci pomoci?

Je bolestně těžké mluvit s dětmi o válce. A vzhledem k tomu, že děti mají přístup k médiím, je téměř nemožné je ochránit...

Posted by LOCIKA - centrum pro děti ohrožené domácím násilím on Friday, February 25, 2022

  • Každé dítě je jinak citlivé. Některé potřebuje pro svůj vnitřní klid a pocit bezpečí dostatek informací, jiné je citlivější – a čím víc toho bude vědět, tím víc ho to bude stresovat. Pokud si nejste jistí tím, zda dítě chce o válce mluvit, dávejte mu obecnější otázky – jak se má, co dělalo apod. – a počkejte, až o tomto tématu začne mluvit samo.
  • Pokud má dítě zájem mluvit o současném dění, rozhodně ho neodmítejte, i kdyby to mělo být na úkor vašeho naplánovaného programu. Věnujte mu dostatek času, povídejte si s ním a odpovězte mu na všechny otázky, které má.
  • Nechte dítě, aby si informace dávkovalo samo. Na začátku se ho zeptejte, co o celé situaci ví. Poslouchejte ho a ukažte mu, že vám záleží na tom, co si o všem myslí a jak všechno dění vnímá.
  • Odpovídejte jen na to, na co se dítě skutečně ptá. Nezahlcujte ho zbytečně informacemi a dejte mu prostor, aby všechny nové informace vstřebal.
  • Mluvte pravdu. Nebojte se přiznat, že něco nevíte. V takové situaci dítěti můžete nabídnout, že informace zjistíte, nebo to udělejte společně. Držte se vždy faktů a nepředvídejte, co by se mohlo stát a jak hrozné věci by se mohly v budoucnu dít. Dejte jasně najevo, že násilí není dobrý způsob, jak vyřešit konflikt. A ujistěte dítě, že je spousta profesionálů, kteří se starají o naše bezpečí.
  • Berte v úvahu věk dítěte a podle toho volte jazyk i množství informací. Malé děti nepotřebují vědět všechny detaily a jen byste je zbytečně vystrašili.
  • Nepoužívejte věty typu: „Nic se neděje“, „Všechno bude dobré“, „Nemáš se čeho bát“. Dítě tak jen nabude dojmu, že to, co prožívá, je neadekvátní.
  • Vnímejte, co se v dítěti odehrává, a mluvte s ním o tom. „Je normální mít strach“, „Vidím, že tě to rozrušilo“. Ujistěte ho, že vše, co v tuto chvíli prožívá, je normální: „Musí být náročné to celý den poslouchat.“ U malých dětí pojmenovávejme i svoje emoce: „Máma je dnes rozčílená, promiň.“
  • Dejte dítěti najevo, že i vy máte stejné nebo podobné pocity. Dítě bude cítit sounáležitost. Pocit, že v tom není samo, bývá úlevný. Když se budete tvářit, že jste silní, dítě může nabýt dojmu, že ono je špatné. Na druhou stranu ale nepanikařte, protože děti velmi snadno nasávají emoce a strach dospělých – a to jistě nechcete.
  • Ukažte dítěti, že tu pro něj jste, ať se děje cokoliv, a že život jde dál. Choďte spolu na procházky, něco si zahrajte nebo třeba společně upečte koláč. Snažte se, aby dítě mohlo ventilovat napětí formou hry nebo nějaké relaxační činnosti.
  • Pokud starší děti sledují média, povídejte si s nimi o tom, protože určitě nebudou všemu rozumět. Buďte otevření jejich názoru, veďte je k tomu, že postoje mohou být odlišné, že se také mohou objevit dezinformace. Ukažte jim, kde hledat ověřené informace. Ideální je sledovat vše společně, komentovat, sdílet.
  • Orientujte sebe i své děti na věci, které jsou stabilní, které zůstaly nezměněné a které můžete mít pod kontrolou (docházka na kroužky, plány na víkend, návštěva babičky atd.).
  • Mluvte s dětmi o tom, jak můžeme lidem zasaženým válkou pomoci, a pokud o to budou stát, nabídněte jim varianty, jak se mohou samy zapojit (vyvěsit vlajku, věnovat svůj spacák, nabídnout pomoc ukrajinskému spolužákovi – vyslechnout ho, pozvat ho na návštěvu nebo s ním jen mlčky být). Děti tím získají pocit, že mohou být užitečné a mají možnost se na vývoji událostí podílet. A také uvidí, že i když je na světě pár zlých a špatných lidí, mnohem více je těch laskavých a podporujících se.
  • Spousta dětí má kamarády a spolužáky nejen z Ukrajiny, ale i z Ruska. Snažte se dětem vysvětlit, že ne každý, kdo je z Ruska, je automaticky špatný. Není proto nutné se s ruskými spolužáky přestat kamarádit. Nezáleží na tom, kdo odkud je, ale jaký je člověk a co si myslí.
  • Buďte svým dětem příkladem. Je pro ně důležité vidět, jak se máma a táta k celé věci stavějí, jak se vypořádávají s vlastními obavami nebo zda se snaží pomáhat. A neztrácejte optimismus! Někdy máme tendenci vidět věci černě a předjímat špatné konce. Snažte se odlišit realitu od vašich fantazií.

Zdroj: Centrum Locika, Skaut.cz, Kidtown.cz

Sdílejte článek