Jak šel čas s Josefem Abrhámem po smrti Libuše Šafránkové. Chřadl před očima
Josef Abrhám měl na svém hereckém seznamu desítky rolí
Po smrti milované manželky, herečky Libuše Šafránkové, už v životě Josefa Abrháma nebylo nic jako dřív. Svoji životní lásku přežil o pouhý necelý rok.
Když loni 9. června dva dny po svých 68. narozeninách zemřela Libuše Šafránková, Josefu Abrhámovi se zhroutil svět. Bolest v srdci byla tak natolik velká, že nebyl schopen komunikovat ani se svými nejbližšími rodinnými příslušníky. Aby se Libušina sestra Miroslava, která se proslavila rovněž jako herečka, vůbec dozvěděla, co se vlastně stalo, nevolala jako první jemu, jak by se dalo očekávat, ale jeho synovi Josefovi. „Bylo to tak nečekané. Volala jsem synovci, ale on mi také nebyl schopen nic říct,“ potvrdila tehdy pro deník Blesk. Na adresu nešťastného vdovce poznamenala, že je zdrcen a strašně moc nešťastný.
Josef Abrhám Zdroj: Profimedia.cz
Josef Abrhám patřil k nejlepším českým hercům. Zdroj: Profimedia.cz
Josef Abrhám v posledním rozhovoru nastínil, jak vnímá stáří a smrt. Zdroj: ČTK
Josef Abrhám se synem Josefe, u něhož bydlel poslední týdny svého života. Zdroj: ČTK
Josef Abrhám svou manželku Libuši Šafránkovou miloval nadevše Zdroj: ČTK
Josef Abrhám na pohřbu milované manželky Libušky Zdroj: David Kundrát / CNC / Profimedia
Josef Abrhám na pohřbu manželky Libuše Šafránkové. Zdroj: Profimedia.cz
Ve tváři Josefa Abrháma byla vidět únava. Zdroj: Profimedia.cz
Josef Abrhám na pohřbu své manželky Libuše Šafránkové. Zdroj: Profimedia.cz
Už tehdy se proslýchalo, že jeho zdravotní stav není dobrý, že svou bohatou hereckou kariéru uzavřel a žádný další film už nepřidá. O svého velkého kamaráda se obával například i herec Jan Kačer. „Pepík mi dělá starosti. Volám mu už několik měsíců, marně. Vždycky se mi hned ozve. Zřejmě je to s ním opravdu vážné. Jestli je doma, anebo se léčí někde v nemocnici, nevím, nikdo mi z rodiny nedal žádnou zprávu,“ řekl tehdy deníku Blesk.
Utrápený, odevzdaný výraz, propadlé tváře
Na pohřbu Libuše Šafránkové se proto pozornost nejvíce upínala právě na Josefa Abrháma. Jak se ukázalo, realita byla daleko smutnější. Přestože ho rodina nechala ostříhat a oblékla do slušivého obleku, bylo znát, že na tom není vůbec dobře. Na smuteční mši ho dovezli na invalidním vozíku, duchem byl nepřítomný, v očích měl smutný, utrápený, až odevzdaný výraz, který bral za srdce. Nešlo si nevšimnout také výrazného úbytku na váze a propadlých tváří. Bez Libušky jako by život pro něj neměl žádný smysl. Smuteční věnec s nápisem: „Moc mi chybíš,“ který stál na čestném místě přímo před rakví, působil velmi výstižně.
Krátce nato se Abrhám odstěhoval ke svému jedinému synovi Josefovi, kde pobýval u jeho rodiny. Smutek a žal mu pomáhali překonávat ti nejbližší. Zdálo se, že se jedná pouze o přechodné období a až se herec dá psychicky do pořádku a opadnou ty největší emoce, vrátí se zpátky domů. K tomu už ale nedošlo a jak se ukázalo, ani se s tím nepočítalo. Vilu v pražských Záběhlicích, kde s Libuší prožil nejkrásnější léta svého života, nechal Josef ještě za svého života přepsat na syna.