Jak zvládnout školní rok na pohodu? Nejdůležitější je důvěra dětí, nastavte si ji už od začátku
ON TOPIC: Profesor psychologie Radek Ptáček – celý díl podcastu o výchově a začátku školního roku
Nový školní rok se blíží, a aby byl co nejvíce pohodový, je pravý čas se na něj připravit. Ovšem ne tím, že dětem zadáte úlohy z předmětů, které jim nejdou, aby si je rychle osvěžily. Mnohem důležitější je nastavení bezpečného prostoru. Právě tak by totiž děti měly svůj domov vnímat.
Psycholožka Šárka Miková, autorka několika knih a také maminka tří dětí, doporučuje začít před začátkem školního roku tím nejdůležitějším, a to je důvěra. Aby byl školní rok pohodový, potřebujete, aby s vámi dítě sdílelo nejen úspěchy a radosti, ale také nepříjemnosti. Tomu ovšem nepomůžete jenom větou: „Můžeš za mnou kdykoliv přijít a cokoliv mi říct“, pokud má dítě zkušenost, že mu nedokážete naslouchat a místo pochopení se dočká výčitek.
„Cílem je dát dítěti najevo, že jste tu pro něj a po celý školní rok budete. Začněte třeba otázkami typu: ‚Na co se těšíš?‘, pokračujte klidně ‚Čeho se obáváš?‘. Nechejte dítě si odpověď rozmyslet, neskákejte mu do řeči a ani to nedoříkávejte za něj. Zkuste také nehodnotit, co říká, a ani nevysvětlovat, že nemá pravdu. Vše, co vám říká, je jeho úhel pohledu, jeho pocity, jeho názory. Může být nesmírně zajímavé se dozvědět, co se dítěti honí hlavou. A hlavně – ukázat mu, že za vámi může kdykoliv s čímkoliv přijít,“ vysvětlila pro web Prima Ženy psycholožka Šárka Miková, která vytvořila mimo jiné unikátní teorii osobnosti nazvanou Teorie typů.
Specifika prvňáčků
U dětí, které v září půjdou do školy poprvé, především počítejte s tím, že bude trvat, než se „zajedou“ a budou si pamatovat, co je do školy potřeba. Psycholožka Šárka Miková upozorňuje také na to, že i děti mohou být unavené z přemíry sociálních kontaktů. Pošťuchování pak může snadno vygradovat v potyčku, jejíž příčinou není agresivita, ale překročení intimní sociální zóny.
Kolik kroužků je tak akorát?
S tím se pojí i další čas strávený v kolektivu mimo školní docházku, tedy nejrůznější volnočasové aktivity. „U prvňáčků určitě zvažte, kolik kroužků budou mít – zejména těch, které vyžadují další sociální interakce. A hlavně – jestli budou mít v týdnu dost času na volnou hru, nestrukturovaný čas, kdy mohou jen tak lelkovat nebo se zabavit, čím sami chtějí,“ doporučila psycholožka.
Profesor psychologie Radek Ptáček v našem podcastu ON TOPIC také potvrdil, že mozek nestrukturovaný čas nutně potřebuje. Existuje v tomto ohledu nějaký ideální či maximální počet kroužků? „Nemáme na to nějaká tvrdá data, ale z pohledu mé praxe, která činí již 25 let, jsou to tři dny. Dva dny nechme na to, aby se dítě dalo dohromady, ale zároveň, aby si třeba prošlo to, co mu ve škole nejde, protože dnešní škola je stále do značné míry postavená na tom, jak dobře se připravuje rodič spolu s dítětem. Což je samostatná otázka, jestli tohle je dobře…“ uvedl Radek Ptáček.
Měly by se starší děti učit samy?
Starší děti si ranní rutinu mnohdy organizují samy. Přesto by bylo fajn si připomenout, jaká pravidla jste měli domluvená v minulém školním roce – za co bylo dítě zodpovědné a s čím jste mu pomáhali. Zároveň ale zvažte, jestli už není dítě starší a nemohlo by mít samostatnosti a zodpovědnosti víc. Třeba si samo připravovat svačinu.
„Přestože starší děti mohou být samostatnější, neznamená to, že musí samy zvládat domácí přípravu. Některé z nich sice vyžadují samostatnost a klid, zavřou se v pokojíčku a přinesou vám domácí úkol ukázat hotový nebo se přijdou nechat vyzkoušet. Jenže mnoho dětí udělá domácí přípravu za třetinu času, když je na blízku dospělý, který projevuje zájem, pomůže se zadáním úkolu nebo dává zpětnou vazbu po jednotlivých krocích,“ vysvětlila Šárka Miková.
Podívejte se také na rozhovor s psycholožkou Šárkou Mikovou o výchově a různých typech dětí:
Chvalte úsilí, ne jedničky
Psychologové zaměření na děti se také shodují v tom, že bychom je měli chválit především za jejich úsilí, ne za konkrétní známky, které nemusí být vypovídající. „Vyzdvihujte vložené úsilí, překážky, které dítě muselo překonat, ne jedničky. Modelujte přístup, že chyba je kamarád, protože se díky ní mohu zlepšit. Jak na to? Sami o svých chybách a neúspěších před dětmi mluvte – co se vám nepodařilo a proč, ale že vám to nevadí, že se z chyby poučíte nebo budete hledat jinou cestu, abyste to příště zvládli lépe,“ doporučila Šárka Miková.
Asi každý rodič se někdy dostane do situace, kdy dítě přinese z jeho pohledu špatnou známku. Co v takové situaci dělat? „Já doporučuji rodičům na známky vůbec nereagovat, protože známka je vždy souběhem okolností. A sice jaké dítě je – to rodič ví, jak se připravovalo – za to je zodpovědný a jaký je učitel, možná i jak se učitel v daný den vyspal…“ popsal Radek Ptáček v rozhovoru, který si můžete pustit v úvodu článku.
„Když jako rodič reaguji pouze na známky, tak dítěti nedávám najevo vůbec nic. A proto děti pak třeba mažou známky ze žákovské, protože vědí, že jde pouze o to jedno,“ vysvětlil a dodal, že ač se to učitelům nemusí líbit, on sám se svými dětmi jejich první pětku oslavil.
Zvládání stresu s různými typy dětí
Největší míru stresu zažívá mnoho rodin ráno, když se děti chystají do školy a rodiče do práce nebo na další aktivity a povinnosti. A někteří rodiče z vlastní zkušenosti dobře znají situace, kdy se jedno dítě vzteká kvůli maličkostem a druhé je ve všem extrémně pomalé... Máte i vy doma děti různých osobností?
„Obecně vzato určitě zvažte, jestli dítě nevzdoruje proto, že po něm pořád něco chcete a ono nemá dost možností o sobě rozhodovat. Může to být například výběr toho, co si na sebe obleče (a vy to s ním připravíte večer předem), v jakém pořadí bude dělat ranní rutinu a podobně. Naopak s ‚pomalým‘ dítětem se obrňte trpělivostí, protože bohužel nic jiného nepomůže. Vaše dítě není líné ani vám to nedělá schválně – jen je typ osobnosti, který tráví hodně času ve svých představách a přepínat se do reálného světa mu trvá o něco déle,“ objasnila psycholožka Šárka Miková, která se podrobněji této problematice věnuje ve svých knihách.