Novoroční čočka od šéfa Pohlreicha. Říznutá balzamikem i kořeněná hláškami
Eviťa vs. Pohlreich. Nejlepší hlášky z restaurace U Jelena - Ano, šéfe! (2025)
Kdo zná šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha, ví, že od něj můžete nejen získat skvělý recept na čočku, ale taky pořádnou „čočku“, jak se říká. Začněte rok 2026 dobrým jídlem kořeněným humorem nezaměnitelného šéfa.
„Čočka“ ve spojení s uznávaným šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem i legendárním šéfem jistě může znamenat nejen jeho vymazlené recepty na tradiční novoroční dlabanec, ale i hlášky, kterými častuje při svých televizních misích nezbedné kuchtíky.
Nejlepší recepty Zdeňka Pohlreicha na čočku
Začít můžete českou klasikou, tedy čočkou na kyselo se sázeným vejcem, kterou lze povýšit na umělecké dílo, jak nás naučil Zdeněk Pohlreich v jednom ze svých pořadů. Podle jeho dalšího receptu na přípravu čočky k tomu stačí použít křepelčí vajíčka, ocet balsamico a trochu zeleniny. Do třetice přidáme ještě jeden čočkový recept pro fajnšmekry, a to na italskou čočku plnou zeleniny, kterou šéf korunuje steakem z lososa.
Zdeněk Pohlreich umí s čočkou zacházet hned dvakrát. Jednou jako s poctivou surovinou, ze které dokáže vykouzlit chutné jídlo, podruhé jako s jazykovým nástrojem, jímž servíruje nekompromisní verdikty. A právě ta druhá čočka tlačí člověka v žaludku zpravidla víc než špatně uvařené maso.
Dostat čočku od šéfa Pohlreicha
V jeho podání totiž „dostat čočku“ neznamená přídavek na talíř, ale často nevybíravou, zato upřímnou porci pravdy. Pokud jde o pořádek v kuchyni, dalo by se v historii Zdeňkovy televizní osvěty na Primě najít hned několik výmluvných příkladů. „Bordel na stole je bordel v hlavě. A bordel v hlavě jen málokdy dopadne jako nezapomenutelné jídlo,“ vysvětloval soutěžícím v show Česko na grilu, proč na čistotě a řádu tak nekompromisně trvá.
A protože šéf jde vždycky rovnou k věci, nechyběly ani ostřejší výrazy. „Oceňuju vaše úsilí, ale ze srdce nenávidím m*dník, kterej máte na tom stole,“ dostali v tom samém pořadu další mistři grilu pořádnou dávku pověstné čočky. „Tohle je scheisse extra union, rozumíme si,“ dodal ještě, aby bylo naprosto jasno, co si o jejich pracovním prostoru myslí.
Pravdu v pořadu Ano, šéfe! servíruje Zdeněk Pohlreich také s pořádnou „čočkou“. Jak jste mohli vidět, majitelé hospod i kuchaři ji v uplynulém roce schytávali po lžících a šéf u toho opět nešetřil přirovnáními, která pálí ještě dlouho po odvysílání.
„Všechno je monotónní. Vydržet s tímhle padesát let, to je umění,“ glosoval třeba nabídku v Retro Restauraci Asie v Mladé Boleslavi, která se za půl století změnila asi tolik jako tapety na zdi. „Tady jsou si tak jistí svým produktem. Padesát let, to jen tak nesmázneš,“ dodal ironicky k ochutnaným pokrmům. Když majitel restaurace argumentoval, že „koncepce je od soudruhů a je dobrá“, přišla studená sprcha: „Vráťo, všechno, co soudruzi vymysleli, stálo za vyliž p*del. Na jídle se podepsali nejvíc.“
Na tradičním jídle ve Starosuchdolské restauraci mu zase vadilo, že plavalo v tuku. „Z toho budeš mít stolici jak hedvábíčko, když to sníš celý,“ okomentoval svérázně nabízenou krmi. Ani další chod nesklidil úspěch, svíčková podle něj chutnala jako „obnošená pošťácká brašna“.
Na paškál si šéf vzal i interiéry. „Když jsem v hospodě, kde na zdi visí zvířecí kůže, nedělá se mi úplně dobře, zvedá se mi žaludek. Ten interiér není zastaralý, je prostě starý,“ zhodnotil například prostory v restauraci Na Čertovce, kde se čas zastavil někdy mezi minulým stoletím a loveckým plesem.
Přečtěte si také: Šéf se U Jelena loučil se životem už po prvním soustu. Kozenky a disco ho dorazily.
A samotná jídla? „Kotleta tvrdá jako broky, asi nejbezpečnější a nejchutnější z toho byl ten toast. Na tomhle není dobrýho vůbec nic,“ shrnul jednu z ochutnávek. „Jídlo na vyliž p*del, někomu ale tenhle barák patří a já se s ním chci potkat. To zasluhuje pořádné vysvětlení.“
Když pak otevřel jídelní lístek v dalším z navštívených podniků, bylo hotovo. „Losos, pstruh, hambáč, tatarák… nutné objednat den předem. Tohle je tak zhruba rok 1995. Nějak se nám tady ztratil letopočet.“ A zlatý hřeb nakonec: „Parodie na jídelní lístek je dobrá tak akorát na podpal.“
Nabízený dezert churros z Pyrenejského poloostrova uprostřed šumavských hvozdů označil bez servítek za „pí*ovinu desetiletí“ a ani ho neochutnal. Nad nedochucenou salátovou zálivkou „jak h*o z nutrie“ ohrnul nos v restauraci U Jelena.
Ano, šéfe! tak znovu dokázalo, že šéfova slovní čočka není jen zábavou pro diváky, ale poctivou porcí pravdy, kterou kdo dokáže strávit, má šanci vařit líp.
Připomeňte si v sestřihu nejlepší hlášky šéfa Pohlreicha z restaurace Ořechovka.