Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.

Příběh Martiny (32): Přítel se mi posmívá, že jsem tlustá

Příštím rokem brzy na jaře se máme brát. Už jsem zahájila přípravy na naši velkou svatbu. Jsem zamilovaná až běda. Ale v poslední době si kladu určité otázky...
Vydáno: 04.05.2018, Martina Hrušková
Přítel se mi posmívá, že jsem tlustá
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Myslím, že jsem poměrně atraktivní žena. Nikdy bych to o sobě neřekla nahlas, ale domnívám se, že je to tak. Muži o mě vždycky měli zájem, jenomže já jsem v posledních letech myslela jen na jednoho, který se má brzy stát mým manželem. Dřív jsem hodně sportovala, ale po komplikované zlomenině nohy, kterou, jak už to tak bývá, zapříčinil sport, už to nesmím přehánět. Tehdy jsem dlouho ležela v domácím ošetřování, nechodila jsem do práce a rozjely se mi mírné deprese, které jsem zaháněla sladkostmi. Přibrala jsem nejdřív jen trochu, teď už mám oproti starým dobrým časům o deset kilogramů víc. Kamarádi a kolegové mě galantně ujišťují, že mi to sluší i tak, někteří se zapřísahají, že vlastně ještě víc. Nedělala jsem si z nadváhy hlavu až do chvíle, kdy jsem pochopila, že můj budoucí muž na to začíná poukazovat.

Už nemám klid

Začalo to nevinně, i když zas tak nevinné to nebylo. V restauraci po dlouhém pěším pochodu jsem si dala, stejně jako on, svíčkovou. Divil se, proč jsem si ji objednala. Zprvu jsem nic nechápala, myslela jsem si, že je to nějaký zvláštní druh humoru, který nejsem schopna pochopit. Ale Petr mi zcela vážně vysvětlil, že od jisté doby bych se měla přeorientovat na méně kalorická jídla. Řeknete, že je to maličkost. Snad. Ale když mě takhle sekýruje a kritizuje před svatbou, jak se bude chovat pět let po ní? Snažila jsem se to zamluvit a obrátit v žert, mávnout nad tím rukou. Od té doby ale nemám klid. Nikdy jsem nepatřila do kategorie dívek, které se hodiny pozorují před zrcadlem, vždycky mi to připadalo jako ztráta času. V poslední době jsem se u této nesmyslené činnosti několikrát přistihla.

Šéfova půvabná přítelkyně

S Petrem jsme se seznámili v posilovně, oba jsme byli zvyklí dbát na to, abychom vypadali co nejlépě. Ale všimla jsem si, že on je tím až posedlý. Šéfuje reklamní agentuře a hodně, možná až přehnaně přemýšlí o tom, co si vezme na sebe, jaké oblečení se ke které příležitosti hodí, či nehodí. Někdy mi to připadá až směšné. Také mě zarazilo, když mi s vážnou tváří oznamoval, že budoucí manželka ho musí reprezentovat. V duchu jsem si řekla: Cože, reprezentovat? A co takhle mít ho ráda? Není to lepší? Vždy mě bral na firemní večírky anebo jsem chodívala s lidmi z jeho agentury do divadla, případně se jelo někam na výlet, a přísně sledoval, zda vypadám dobře. Býval spokojen, pokaždé jsem se vynasnažila, aby si jeho podřízení řekli: Páni, náš šéf má ale půvabnou přítelkyni...

Vše musí být dokonalé

Ale teď už mě to nějak přestává bavit. Onehdy jsem při snídani našla na stole rozsáhlé tabulky s údaji o tom, kolik kalorií má ta či ona potravina. A když jsme byli s jeho kolegy naposledy v divadle, kritizoval mé šaty. Řekl: "Proč sis nevzala tamty modré?" Raději jsem neodpověděla, protože ty modré už neobléknu, jsou mi malé. Ale uhodl to, bylo mu to jasné, a nevhodně poznamenal: "Ty už je na sebe nenarveš, viď? Takhle by to už opravdu nešlo! Půjdeš k nutričnímu specialistovi, necháš si sestavit jídelníček, a můj známý trenér ti připraví plán cvičení." Něco se ve mně vzepřelo. Ale ano, svým způsobem měl pravdu, ráda bych se zbavila několika kilogramů. Jenomže chci to udělat kvůli sobě, v žádném případě ne kvůli tomu, že mi to poručil. Musím říci, že nějak ztrácím svůj pověstný klid. S Petrem chodím pět let a donedávna jsem byla přesvědčena, že je to ten pravý. Byla jsem ochotna i mávnout rukou nad tím, že mi vyčítá nadváhu, vždyť ji opravdu mám. Myslela jsem si, že je to detail, nad který se povznesu.Teď ale nevím. Možná to ukazuje na velmi záporný rys jeho povahy. Potřebuje, aby vše kolem něho bylo dokonalé. A když to dokonalé není, tak pryč s tím. Začínám mít z té připravované svatby strach.

Přečtěte si i další příběhy našich čtenářek:

Článek

Upřednostnila jsem muže před dětmi!  Foto:

Příběh Kateřiny (47): Upřednostnila jsem muže před dětmi!

Když člověku do života vpluje láska, je to vždycky jedinečný okamžik. Takový, že se nejednomu z nás přitom zatočí hlava pocitem štěstím. Já kvůli bláznivě zamilovanosti...
Ilustrační foto na přání čtenářky

Příběh Lucie (30): Hrozně mi vadí manželova kamarádka

Foto je na přání paní Zuzany pouze ilustrační

Příběh Zuzany (38): Byla jsem nevěrná a moc mě to trápí

Příběh Zdeny: Mám dítě, které nikdy nepozná štěstí

Příběh Zdeny (30): Mám dítě, které nikdy nepozná štěstí

 

Martina (32), střední Čechy

Článek je zařazen v: diety, jak zhubnout, příběh, životní příběh
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama