Prokleté natáčení Princezny ze mlejna. Zdeněk Troška vzpomíná na déšť i krádež
Láska pohledného mládence Jindřicha, který hledá princeznu, a mlynářovy dcery Elišky patří k nejkrásnějším milostným příběhům v českých pohádkách. Princezna ze mlejna patří k nejen vánočním klasikám a právě režisér Zdeněk Troška (69), který za ní stál, zavzpomínal na podle něj prokleté natáčení. Spolupracoval sice se skvělými herci, příroda mu ale příliš nepřála.
Princezna ze mlejna se řadí k českým pohádkám, které neomrzí. Kdo by si nezamiloval Elišku, Jindřicha, čerta, vodníka nebo čarodějnici? O srdce mlynářovy dcery se ucházela celá řada nápadníků, včetně starého a proradného knížepána. Pohádku režíroval legendární Zdeněk Troška, kterému jinak příjemné natáčení pořádně komplikovaly rozmary přírody.
Co řekl Zdeněk Troška ke svému odchodu do filmového důchodu?
Nejdeštivější léto
„Příští rok to bude 30 let od natočení Princezny ze mlejna. Ta se natáčela v roce 1993. Bylo to opravdu prokleté natáčení, protože ten rok bylo nejdeštivější léto od stvoření světa. Neměli jsme všechny slunečné dny, ale slunečné chvilky. Měli jsme to nacvičené pod mrakem nebo v dešti s pláštěnkami a v gumákách. Asistent od kamer takovým sklíčkem pořád hlídal pohyb mraků a slunce a říkal, kdy se máme připravit. Bylo to bojové cvičení,“ zavzpomínal Zdeněk Troška pro Prima Ženy.
Počasí natáčení komplikovalo natolik, že některé scény nakonec nevypadají tak, jak původně měly. Ani sluneční paprsky během scén, které se odehrávaly v interiérech, nejsou skutečné. Kvůli dešti bylo potřeba improvizovat.
„Některé scény, které byly psané k rybníku nebo na palouk, jsem upravoval dovnitř. Tam byla čtyři okna a u každého z nich byl venku velice silný reflektor přikrytý igelity. Ty praly letní slunce do místnosti. Pak jsme ve zvuku přidali štěbetání ptáků, kvokání slepic... Je tam každá chvilka, kdy to sluníčko jen povykouklo,“ svěřil se oblíbený režisér.
Drzý zloděj
Mlýn, který mohli diváci vidět ve dvou dílech oblíbené pohádky, ve skutečnosti nikde nestojí. Šlo jen o velmi věrohodnou kulisu, jež byla postavena čistě za účelem natáčení. Když štáb jednoho dne přijel na plac, všichni zírali s otevřenou pusou. Nedílná součást mlýna byla zničehonic pryč. Záhadu se ale naštěstí podařilo rychle vysvětlit a vyřešit.
„Když jsme připravovali druhý díl, udělali jsme dekoraci. Všechno se stavělo, mlýn je kulisa sakumprásk. A představte si, že nám někdo ukradl mlýnské kolo. Přišel za námi nějaký pán a říká: ‚Hledáte mlýnské kolo, co?‘ Tak jsme říkali: ‚No, to nemůže jeden člověk unést, to je těžké jako blázen.‘ A on pověděl: ‚Taky jich tady bylo asi pět, přijeli s náklaďákem, naložili to a odjeli. Zapsal jsem si SPZ.‘ To byl šikovný pán,“ vzpomněl Zdeněk Troška na incident se zlodějem.
Mlýnské kolo se nakonec podařilo díky všímavému pánovi vypátrat. Člověku, který si ho přivlastnil, ale rozhodně nelze upřít notnou dávku drzosti. Se štábem, jenž si pro kolo přijel, komunikoval tak, jako by snad byl jeho majitelem.
„Ukradl ho člověk, který má chalupu někde u Chlumu u Třeboně, tak se tam pro to jelo takovou dálku. A on se cítil dotčeně. Řekl nám: ‚Tak já vám teda to kolo na natáčení půjčím.‘ A my jsme odpověděli: ‚Jaké půjčím, to je naše, vy jste to normálně ukradl.‘ Takhle to bylo. Ukradnou i mlýnské kolo, vidíte,“ dodal s úsměvem Zdeněk Troška.