Klidně někdy slevte z rodičovských zásad. Děti však nebijte a naučte se jim omluvit

Děti po nás velmi často něco chtějí, případně dávají velmi hlasitě najevo, že něco naopak nechtějí. Požadují věci, chtějí zážitky a zábavu, odmítají činnosti, které je nudí nebo jim přijdou zbytečné. Je to přirozené, stejně jako to, že se jejich požadavky, představy a nároky v průběhu času mění, jak se děti vyvíjejí.

Reagovat na tohle všechno není pro rodiče vůbec snadné. Pokud nám na výchově dětí záleží, míváme na sebe vysoké nároky, bojíme se selhání a snažíme se mu vyhnout. A tady je dobré uvědomit si jednu věc. Nedělat vůbec žádné chyby a ústupky není možné - coby pečovatelé bychom na sebe měli být méně přísní, protože většina našich výchovných selhání jsou spíše drobnosti a neskončí katastrofou.

Čtěte také: Bude ve školách nový předmět socio-emoční výchova? Ministr souhlasí, vidí ale rizika

Nebo jinak, některé momenty, které považujeme za chybu, jí vlastně nejsou. A to, abyste vy a vaše rodina byli v celkové pohodě, je mnohdy důležitější než důsledné lpění na všech pravidlech a rodičovských zásadách. Dokonce by se dalo říct, že někdy je vyloženě vhodné některá z nich porušit. Pojďme se na ně podívat blíže. A pak si dáme ta, z kterých by se skutečně nikdy ustupovat nemělo.

7 rodičovských zásad, které bez obav porušte:

1. Je v pořádku, když dítě odmítne nějaké jídlo

U nejmenších dětí řešíme, aby se vůbec nějak najedly, u starších můžeme trvat na tom, aby jedly pravidelně a to samé, co ostatní. A zlobíme se, když se nad něčím ošklíbají a nebo to rovnou odmítnou. Přitom to nemusí ničemu vadit, dítě nejspíš nemá hlad, stejně jako má právo na to, aby mu prostě něco nechutnalo.

Když mu budete jídlo nutit nebo po něm chtít, aby vždycky všechno dojedlo, můžete mu paradoxně zafixovat nesprávné jídelní návyky. Nechceš? Nejez to. Neprovázejte to žádnými komentáři. Není ovšem ani třeba dítěti místo toho hned servírovat něco jiného.

2. Je v pořádku, když dítě samo rozhoduje o tom, co si vezme na sebe

Jistě, dítě se může obléknout nevhodně s ohledem na počasí, stejně jako se asi nebudete cítit nejlépe, až se budou třeba spolucestující v MHD divit, cože to má váš potomek na sobě. Nemusí se vám to líbit, ale přesto byste to měli respektovat, což může být třeba v období puberty dost těžké. Myslete na to, že napomáháte rozvoji sebeúcty, nezávislosti a kreativity.

Mohlo by vás zajímat: Mít dítě je luxus, mnoho lidí to odkládá, říká expertka. Vypočítala, kolik stojí výchova

Doporučení ohledně vhodnosti oblékání si nechte pro zvláštní příležitosti, jako je třeba návštěva divadla nebo svatba, i tak ale můžete dětem dovolit, aby se držely svého stylu.

3. Je v pořádku, když dítě každým momentem nerozvíjíte

Možná jste si předsevzali, že nebudete dítě odkládat před obrazovky a že jste plánovali vymýšlet mu na každý den zábavné a vzdělávací aktivity, ale zkrátka to nestíháte. A když honíte pracovní resty, kouká dítě do mobilu i několik hodin. Pokud se tak neděje každou chvíli, je to úplně v pořádku. Stejně jako je v pořádku, když se dítě sem tam prostě nudí. Nechte ho se nudit klidně půlhodiny, většinou si pak dokáže samo najít nějakou pro něj velmi zábavnou činnost.

4. Je v pořádku, když dítě vidí, že máte s druhým rodičem nějaký spor

Ideální je nehádat se vůbec, ale jelikož v ideálním světě nežijeme, bez sporů to občas nejde. Není přitom nutné, aby si děti myslely, že jsme coby rodiče vždycky v naprosté shodě. Naopak, berte takovou situaci jako možnost ukázat dětem, že jde i hrozící konflikty vyřešit kultivovanou debatou.

„Nezbytným předpokladem pro ovládnutí umění usmířit se je opakovaná zkušenost s překonáváním sporů. Zvládání drobných nedorozumění i nepříjemných střetů se děti, jako všemu dalšímu podstatnému, učí především od svých rodičů. Není proto v žádném případě správné, aby se rodiče dohadovali výhradně za zavřenými dveřmi a dětem vytvářeli bezkonfliktní skleníkové prostředí,“ uvádí k tomu rodinná terapeutka Eva Labusová.

Ale je samozřejmě nutné vyhnout se vulgaritám, osobním invektivám, fyzickému násilí, stejně jako zatahování dětí do hádek ve snaze mít je na své straně.

5.  Je v pořádku, když občas dítěti prostě ustoupíte

Můžete být odhodlaní trvat na nastavených hranicích, protože chcete, aby vaše dítě respektovalo ostatní a navíc nebylo rozmazlené. Proč ne, na tom, že jsou hranice ve výchově, se vesměs odborníci shodují.

Přečtěte si také: Cíleně dítě vystavit nepohodě nebo chladu není na škodu, říká k výchově Marian Jelínek

Ale pokud například trváte na tom, že dítě nemá co spát ve vaší posteli a ono pláče za dveřmi vyděšené divokými sny, možná je to ta správná chvíle ustoupit. Stejně jako neztratíte nic ze své autority, pokud dítěti koupíte druhou zmrzlinu během jednoho dne. Nebo když dítěti povolíte hrát počítačové hry, i když si ještě neopravilo všechny známky ve škole podle vašich představ.

6. Je v pořádku, když občas trávíte čas mimo domov

Je skvělé, že se dětem velmi často věnujete. A je skvělé, když si zároveň dokážete udělat dost času sami na sebe nebo když nějaký čas trávíte jen s partnerem. Nenechte se například zatlačit do pocitu, že pokud je dítě malé, na nic takového v podstatě nemáte nárok.

A ne, nevadí, když ten, kdo se bude po tu dobu starat o dítě místo vás, zase tak moc nedbá na zdravou výživu nebo na to, aby se šlo včas spát.

3 rodičovská pravidla, která byste porušovat neměli:

Není v pořádku bít děti

Ačkoli je to v Česku stále dost populární a různé tělesné tresty schvalují téměř dvě třetiny lidí, jejich používání je velkým rodičovským failem. Krom toho, že to zkrátka bolí, to škodí rozvoji dětského sebevědomí, ničí to vztahy s rodiči a jako výchovná metoda to nefunguje. Dítě, které rodiče bijí, se navíc učí, že použití násilí je v pořádku, pokud chce člověk dosáhnout svého.

Děláte pro dítě to nejlepší, ale výchova drhne? Zaměřte se na typ osobnosti, radí psycholožka:

Není v pořádku, když se rodiče dítěti neumí omluvit

Jako rodiče občas reagujeme nepřiměřeně, například křičíme na dítě, protože jsme sami přetažení. Jindy nespravedlivě rozsoudíme sourozenecký spor, u kterého jsme nebyli. Případně dorazíme pozdě na školní vystoupení svých potomků nebo řekneme něco, co zbytečně urazí city našich dětí. To všechno se může stát a nedělá to z nás horší rodiče. Ale vyžaduje to následně schopnost se za tuhle chybu omluvit. Neznamená to přitom, že musíme běžet do hračkářství a hned koupit půlmetrového plyšáka, důležité je především o věcech mluvit a vysvětlit si je.

Není v pořádku srovnávat děti

I když to někdy už už máme na jazyku, zkusme děti jednou pro vždy nesrovnávat. Ani se sourozenci, ani s kamarády a dalšími vrstevníky. „Rodiče si málo uvědomují, že srovnávání s bratrem, sestrou, ale třeba i dítětem kamarádky, může narušovat sebehodnotu dítěte. Kvůli ní pak může mít dítě v dospělosti problémy v práci i ve vztazích,“ upozorňuje Šárka Miková, zakladatelka výchovného přístupu nazvaného Teorie typů.

Chybou je i když o dítěti pohrdavě, posměšně či přehnaně kriticky mluvíme třeba s druhým rodičem - a jedno, zda jde o přístup k jídlu, školní výsledky nebo vzhled - zatímco ono je přítomno ve stejné místnosti.

Zdroj: Parents, Khired Kids, Psychology Today