Výživová koučka o vztahu dětí k jídlu: Komentování vzhledu vnímají, buďme neutrální

Není tomu tak dlouho, co v domácnostech nesměly děti vstát od stolu, dokud nedojedly. Mohl tento zvyk být u lidí prvotním důvodem, proč si vybudovali nezdravý vztah k jídlu?
Může to být jeden z několika důvodů, proč později dospělí nerozumí sami sobě v oblasti stravování, a to především signálům hladu a sytosti. Tímto způsobem dostávají děti už odmalička informaci, že se nemohou řídit vlastními pocity, ale že mají jíst předem určené porce podle ostatních nebo později podle toho, co určí diety nebo různá čísla. Souhlasím s tím, abychom děti vedli ke společnému stolování a nedávali jim sladkosti místo připraveného jídla. Nucené dojídání, když dítě dává jasně najevo, že je syté, je ale úplně něco jiného.

Jak a od jakého věku začínají děti vnímat stravovací návyky svých rodičů? Můžeme jim předávat nezdravé způsoby (například jezení u televize či s telefonem v ruce) nevědomky?
Děti vnímají vše, co děláme, již v prvních měsících svého života. Hned od prvních příkrmů nás dítě u jídla pozoruje, vnímá, co jíme my, jaké máme rituály, jak o jídle mluvíme, jak stolujeme. Děti napodobují, takže je pro nás jako rodiče důležité, jaký nastavujeme standard. Pokud chceme u dětí budovat zdravé návyky, musíme začít sami u sebe.

Čtěte také: Potraviny mohou více zlevnit, tvrdí ekonomové. Narazili jsme na cenové dno, brání se výrobci

Když chce rodič u svého dítěte vybudovat zdravé stravovací návyky, měl by se tedy nejprve ohlédnout na ty vlastní a případně zapracovat na jejich nápravě?
To je ten nejlepší scénář. Pokud budeme mít jako rodiče vyřešený vztah k jídlu a dobře nastavené návyky, bude pro nás naprosto přirozené pokračovat v tomto nastavení i u dětí. Stačí, když půjdeme sami příkladem. Často mě oslovují rodiče, které již děti mají a cítí, že jim předávají své negativní vzorce. Takže i s tím se dá pracovat a nikdy není pozdě začít.

Jak se už od útlého věku dítěte ujišťovat, co dělat pro to, aby mělo zdravý vztah k jídlu?
Řekla bych, že je to jako u dalších oblastí výchovy – snažit se vyhledávat relevantní informace, věřit své intuici a obklopovat se pozitivním prostředím, které bude dítě dobře formovat.

Na trhu jsou potraviny a nápoje (například ty slazené, kofeinové), které nejsou zdravé ani pro dospělého jedince. Co dělat, když o ně dítě poprvé projeví zájem? Je dobrý nápad mu je od počátku zakazovat, nebo mu je naopak můžeme v určité míře povolit?
Snažila bych se hlavně vysvětlovat – proč toto není pro dítě vhodné a jaký je náš důvod, proč mu daný produkt nechceme koupit. Určitě nedělit jídlo či nápoje na „zakázané a povolené“ či „špatné a dobré“. Byla bych opatrná i s označením „zdravé a nezdravé“. U některých produktů může být ta hranice poměrně jasná, ale u jiných se v tom dítě může ztratit. Jsou například nápoje, které jsou pro děti v určitém věku vyloženě nevhodné, či dokonce nebezpečné. Tam bych vysvětlila proč a řekla jasné ne, protože jako rodiče zodpovídáme za jejich zdraví. U starších dětí to začne být složitější, protože na ně působí vliv okolí. U produktů, které nejsou vyloženě nebezpečné (alkohol, energetické nápoje), bych se snažila zůstat nad věcí – opět vysvětlit a zdůvodnit svůj úhel pohledu – a nekupovala tyto produkty standardně domů.

Čtěte také: Nejezte smažená párátka, varují korejské úřady. Zemi zaplavil bizarní gastronomický trend

Jak důležité je dítěti vštěpovat už odmala určitý režim? Tedy že jíme v tolik a tolik hodin…
Mně se to velmi osvědčilo. Děti mají rády pravidelnost a svůj režim a zároveň to umožní nám rodičům najíst se v průběhu dne dostatečně (to může být totiž kámen úrazu, protože se rodiče často odbývají). Zároveň je ale důležité nechat si v rodinném stravování určitou flexibilitu, aby nás nestresovalo, pokud se změní potřeby rodiny nebo program dne. Nemusíme dodržovat přesné časy na minutu, ale určitý řád běžných dní může být prospěšný.

Mnoho žen si čas od času postěžuje na svou postavu. Může i ošklivé mluvení o našem vlastním těle, případně o tělech jiných lidí, ovlivnit náhled našich dětí na stravu a jejich vztah k sobě samým?
Rozhodně ano! Negativní komentáře na vzhled a postavu jsou bohužel v naší společnosti velmi časté a děti je intenzivně vnímají. Data jsou dost děsivá – stále mladší děti mají pocit, že by měly zhubnout nebo že je s nimi něco špatně. Slyší, jak dospělí mluví o hubnutí, dietách nebo o tom, kdo zase přibral a vypadá hrozně. Nemusí to být zaměřené přímo na děti samotné, ale stačí komentování při sledování televize. Děti pak mohou mít pocit, že by měly také zhubnout nebo držet dietu, když je to přece tak normální, žádoucí a očekávané. Jak mají mít rády samy sebe, když jim dáváme jako společnost takový příklad? Pokud zatím nezvládáme o vzhledu mluvit pozitivně, zkusme alespoň neutralitu.

V jakém věku je vhodné děti začít ohledně jídla více informovat? Například co jsou bílkoviny, jaké potraviny je obsahují, proč jsou pro tělo potřebné…
Částečně informovat o výživě můžeme opět již od prvních příkrmů. Stačí začít tím, že dětem představíme, co mají dnes k obědu. Později můžeme vysvětlit širší kontext a snažit se jim předávat informace i zábavnou formou – zapojit je do vaření a přípravy jídla, vzít je na exkurzi (se synem jsme byli například v mlékárně), aby získaly k jídlu pozitivní vztah a nebylo to pro ně něco abstraktního. Děti školkového věku již řadě věcí krásně rozumí a můžeme jim začít více vysvětlovat, jak v základu funguje zdravá výživa. Synovi je nyní necelý rok a půl a vidím, že už teď se u něj vztah k jídlu a rozeznávání jídla znatelně formuje. Není tedy třeba na nic čekat a přiměřeně věku dítěte vysvětlovat od začátku.

Každé dítě se v určitém věku v televizi nebo i mezi vrstevníky setká s nějakou formou poruchy příjmu potravy. Měli bychom ho edukovat a povídat si s ním dřív, než se tak stane?
To je krásná a důležitá otázka. Určitě ano. Dnešní doba je v tomto směru velmi náročná. Děti se mohou setkat s poruchami příjmu potravy nebo komentáři na vzhled nejen v rodině, ale také ve škole, na kroužcích, při sportu, na sociálních sítích, v televizi. Jako autority bychom měly s dětmi mluvit a snažit se je maximálně podporovat, aby na ně dietní průmysl nepůsobil negativním způsobem. Můžeme se pokusit vytvořit bezpečné prostředí, kde půjdeme sami příkladem a kde se bude o takových tématech mluvit. Poruchy příjmu potravy jsou stále velké tabu. Děti by se neměly bát o svých problémech mluvit, protože pokud přijdou, dají se řešit. Primární prevence je velmi důležitá a tu můžeme podpořit budováním pozitivního prostředí a bezpečného prostoru, kde se dá o všem komunikovat.

Poslechněte si rozhovor s Petrem Havlíčkem o výživě dětí mimo domov: