Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Vyvracíme mýty o zdraví: Roztroušená skleróza není o zapomínání

Lidé si často pletou roztroušenou sklerózu se stařeckou senilitou kvůli slovu skleróza. Přitom se nejčastěji vyskytuje v nejproduktivnějším období mezi 20 až 40 lety a více u žen. Trpí jí například americká herečka Selma Blair. Vznik této neléčitelné choroby, popsané francouzským neurologem Charcotem v roce 1868, není zatím známý, s čímž souvisí hned první mýtus týkající se této nemoci.
Vydáno: 04.06.2019
Roztroušenou sklerózou trpí i americká herečka Selma Blair.
Autor: profimedia.cz Roztroušenou sklerózou trpí i americká herečka Selma Blair.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Mýtus č. 1 – jde o dědičnou chorobu

Nejde. Vědci se domnívají, že některé předpoklady mohou být genetické, nicméně nepovažují roztroušenou sklerózu (RS) za klasickou dědičnou chorobu. I proto, že pokud se vyskytuje v rodině, hrozí nebezpečí vzniku jen u 3 až 4 % potomků. Působí na ni navíc zevní faktory, hlavně podnebí. Podle statistik se RS nejméně vyskytuje v oblasti rovníku, což může být vysokou hladinou vitamínu D ze slunečních paprsků, ale tato teorie je někdy zpochybňována. Hlavně proto, že v teplé Sicílii a Sardinii je právě výskyt „rosky" nebo „eresky", jak se jí lidově říká, hodně vysoký, na rozdíl o dalších částí země. V USA je zase velký rasový rozdíl, černochů se RS týká spíš výjimečně.

Na vyvolání nemoci se může podílet infekce, kouření, špatná životospráva, nadměrné pití alkoholu atd. Je obecně chápána jako autoimunitní – tedy způsobená chybnou reakcí obranného systému organismu proti vlastním strukturám obalu nervů v mozku a v míše. Počet pacientů v ČR je odhadován na 17 000. 

Mýtus č. 2 – může vzniknout po úderu do hlavy

Ne. Úraz hlavy s jejím výskytem vůbec nesouvisí, ani vážný, kdy došlo k delšímu bezvědomí. V podstatě jde o chronické, zánětlivé onemocnění celého centrálního nervového systému poškozující obaly nervových vláken a poté samotná nervová vlákna mozku a míchy. To vede k narušení důležitých drah a spojů, které se projevuje různými neurologickými příznaky jako postižení hybnosti nebo citlivosti, poruchy zraku, rovnováhy, močení a mnoha dalšími. Příčiny vzniku a rozvoj roztroušené sklerózy nelze nijak předvídat. Zrádné je, že typicky nemocný člověk neexistuje, každý vykazuje jiné příznaky. A nejen to, jeden a ten samý je může mít zcela odlišné, podle toho, jaká část centrálního nervového systému je právě zasažena!

Mýtus č. 3 – RS má vliv na délku života

Nemá. Téměř vždy ale způsobí významné snížení jeho kvality. Bývá pro ni typické střídání období zdánlivého klidu – zejména ve stadiu vzniku – a akutní ataky. Ale ani ta nemusí být pravidlem, někdo ji má hodně často, jiný zcela výjimečně. K nejčastějším počátečním projevům patří potíže s viděním (je zasažen oční nerv). Objevují se poruchy taktilního čití (snížená kožní citlivost na bolest, chlad, tlak, teplo), mravenčení, brnění, poruchy hybnosti, svalová ztuhlost končetin, ztráta koordinace pohybů a kontroly nad nimi, závratě, třes, potíže s vyprazdňováním při močení i stolici, deprese.

Mýtus č. 4 – jde o celosvětově rozšířenou nemoc

Nejde. V Africe i Asii se objevuje sporadicky, v Japonsku s více než 120 miliony obyvatel onemocní jen 8000, takže jeden z 1500 (u nás každý šestý). Spekuluje se, že to může být tím, že kromě ryb nejí maso. V žebříčku nemocných (těch je na světě asi 2,5 milionu) vedou – neznámo proč – suverénně Skotové. V některých oblastech země má RS až 200 lidí na 100 000 obyvatel. Vyšší výskyt hlásí sever Evropy i USA, jih Kanady. Zajímavé výsledky přinesla studie Angličanů, kteří se přestěhovali do Jižní Afriky. Pokud odešli před patnáctým rokem věku, riziko onemocnění u nich bylo velmi nízké, když ale později, byli ohroženi stejně, jako v zemi původu.

Mýtus č. 5 – léčba může změnit průběh choroby

Bohužel ne. Jen zmírnit. U akutních stavů se aplikují vysoké dávky kortikoidů (např. lék metylprednizolon), které úspěšně mírní zánětlivé reakce, zároveň zvýší rychlost zotavení. Ale nic víc. I když jsou léky takřka nepostradatelné, klinické studie ukázaly, že nemohou změnit stav, vývoj či prognózu choroby. Důležité je především zahájení dlouhodobé preventivní léčby, s cílem zamezit trvalému neurologickému postižení nebo ho alespoň co nejvíc oddálit. Nyní probíhá řada klinických studií nových léků, takže v horizontu nejbližších let zřejmě budeme mít k dispozici i další možnosti. Vývoj medicíny a farmakologie jde obrovsky dopředu, ale tato nemoc je tak specifická a záludná, že nelze předvídat budoucnost.

Mýtus č. 6 – na RS je málo léků

Naopak, využívají se jak ty první volby – injekční preparáty zasahující pozitivně do imunitního systému (Betaferon, Extavia, Rebif, Avonex či glatiramer acetát – Copaxone). Ty si pacient snadno aplikuje sám, podobně jako diabetici inzulín. Často jsou podávány ty, co obsahují účinnou látku natalizumab (např. Tysabri) formou nitrožilních infúzí jednou měsíčně. Kvůli nežádoucím účinkům přichází v úvahu hlavně u pacientů s pokračující aktivitou choroby. K dalším terapeutickým liniím patří léky potlačující necíleně zánětlivou aktivitu – imunosupresiva a cytostatika. Využívaná je symptomatická léčba zaměřená na zvládnutí jednotlivých příznaků – svalové tuhosti, deprese, poruch vyprazdňování, bolesti aj.

Mýtus č. 7 – životospráva u RS nehraje roli

Hraje. Doporučuje se úprava či úplná změna stravovacího režimu, ne ale dieta, protože je kontraproduktivní! Stačí striktně vynechat rafinované uhlohydráty – světlý chléb, koláče, sušenky, pečivo, bílou rýži, cukr, dále máslo, margaríny, pokrmové a ztužené tuky (nasycené a živočišné přijímat pouze v omezeném množství). Nevhodné je mléko a výrobky z něj – až na nízkotučný jogurt – tmavé a tučné maso. Alkohol výjimečně v malém množství, kouření absolutně ne. Výborný je panenský olivový olej, ryby (několikrát týdně), ořechy, lněná semínka, zeleninové saláty, luštěniny.

Mýtus č. 8 – alternativní léčba je neúčinná

Ne. Nad očekávání dobře působí některé byliny, například kozlík lékařský (mírní nespavost) nebo třezalka, jejíž léčivé účinky znali už staří Řekové. Výtečné výsledky má podávání marihuany! Při záchvatech výrazně zmírňuje křeče, napětí ve svalech, ztuhlost, bolest, třes, depresivní stavy. Kanabinoidy jsou prospěšné i pro imunitní systém, látka THC (tetrahydrocanabinol) se v mozku váže na receptor CB1, plní funkci ochranného mechanismu. Musí být ale přidávána jen do polévky, jídla apod. Při kouření se totiž nelze vyhnout nežádoucím účinkům, vznikajícím jako sekundární následek hoření, zejména jde o tvorbu karcinogenů a zhoršení kardiovaskulárních funkcí. Někdy může vést ke zhoršené koordinaci, nejisté chůzi, i dalším excesům. Není tedy univerzálně vhodná pro každého, což je nutné brát v úvahu. A navíc naše zákony jsou, pokud jde o pěstování a výrobu konopí setého, stále nesmyslně striktní. Asi proto, že poslanci dávají přednost osvědčenému alkoholu.

Jan Janula

Článek je zařazen v: mýty o zdraví, roztroušená skleróza, alternativní léčba, marihuana
Reklama