Milena Jesenská překonala ilegální potrat i závislosti, nezlomil ji ani koncentrační tábor

Milena Jesenská se narodila v Praze na sklonku 19. století. Její otec byl zdravotník a profesor, což způsobilo, že dcera již jako poměrně malá začala experimentovat s léky, které mu kradla a posléze v životě několikrát bojovala se závislostí na nich. Zároveň však díky jeho postavení mohla studovat na prominentních školách a dostalo se jí výborného vzdělání, které nastartovalo její kariéru i emancipaci. Mimo to trávila velkou část dětství starostí o svou nemocnou matku, která trpěla anémií a bohužel zemřela, když byla Milena teenagerkou.

Na truc otci k potratu a k oltáři

Ztrátu maminky sice oplakala, ale zároveň přišla o poslední důvod, který ji ještě držel doma. K nelibosti svého otce se po maturitě rozhodla, že nechce následovat rodovou tradici a věnovat se medicíně. Ve skutečnosti se mu však podobala víc, než si zřejmě byl sám ochoten přiznat. Měla jeho houževnatost i cílevědomost, a tak když pochopila, že namísto k zdravotnictví tíhne k vědě a intelektuálům, ihned se vydala tímto směrem.

Ještě, než začala neúspěšná studia medicíny, jež trvala pouhých pár semestrů, znala se už s Franzem Kafkou, Maxem Brodem, Ernstem Polakem, Franzem Werfelem i Karlem Čapkem a zejména v komunitě německo-židovských intelektuálů se cítila jako doma, byť ji povětšinou tvořili mnohem starší muži. A právě Ernst Polak se posléze stal její první láskou. Tak velkou a vášnivou, že s ním neplánovaně otěhotněla, načež podstoupila ilegální potrat, při němž málem přišla o život. I přes otcův výslovný zákaz se za něj provdala a prchla z Prahy do Vídně. Zde na ni však místo lásky čekalo osamění v cizím městě a posléze i naléhání manžela, aby mu povolila sexuální svobodu. Milena raději zvolila rozvod.

Přátelství s Kafkou a druhá šance na rodinu

Zde se začala psát nejen její novinářská kariéra, ale také převážně korespondenční přátelství s Franzem Kafkou, s nímž spolupracovala na překladech některých jeho děl do češtiny. Nakonec se odstěhovala i z Vídně, kde už ji nic nedrželo a po krátkém pobytu v Drážďanech zavítala zpět do rodné Prahy. Zde dala podruhé šanci rodinnému životu poté, co se ve dvacátých letech provdala za architekta Jaromíra Krejcara a manželům se krátce poté narodila dcera Jana zvaná „Honza“.

Jesenská se skrz své eseje, úvahy či fejetony realizovala zejména v novinách a časopisech. Zde naplno ukazovala své mimořádné vzdělání, všeobecný přehled i na svou dobu nezvyklou emancipaci, když se věnovala tématům od ekonomie a hospodářství přes války až po rady ženám a hospodyňkám nebo aktuální trendy módu. Krátce se stala členkou komunistické strany, avšak poté, co získala úplné povědomí o hrozivých činech stalinismu na východě, roku 1936 opět vystoupila.

V koncentračním táboře Ravensbrück skončily také ženy, které přežily vypálení Lidic:

Krutá závislost i nebojácný protinacistický odboj

Po porodu dcery začal Milenu sužovat zhoršený revmatismus. Jakožto dcera váženého stomatologa moc dobře věděla, že úlevu může najít u morfia. Našla u něj však také silnou závislost, které se zbavila až v roce 1938, přičemž mezitím skončil krachem druhý sňatek. Na další vývoj soukromého života už Jesenská čas nenašla – přišla totiž nacistická okupace a válka, s níž se uvědomělá žena nedokázala smířit.

Ještě během roku 1939 se nebála veřejně publikovat silně kritické texty vůči třetí říši. Ženám kladla na srdce: „Podporujte protiněmecký vzdor v jiných, šiřte jej sami. Nezničí nás, nevyvrátí z kořenů, budou-li si české ženy vědomy svých vlasteneckých povinností, budou-li stát po boku svých mužů a dokáží-li, že jsou svých mužů – dobrých Čechů – hodny! Slovo SVOBODA je vepsáno ohnivými písmeny v našich srdcích.“

Úspěšná spisovatelka pomáhala až do své smrti

Není překvapením, že podobné plamenné články velmi rychle autorku dostaly do hledáčku Gestapa. To si ji za protinacistickou činnost v listopadu 1939 odvedlo. Po výsleších bylo rozhodnuto, že Jesenská musí na „převýchovu“ do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde dostala díky své minulosti práci na ošetřovně a v rámci svých schopností a možností pomáhala nejen fyzicky, ale i psychicky dalším vězeňkyním. Na jednu ze spoluvězeňkyň, německou novinářku Margarete Buber-Neumannovou, tak zapůsobila, že o ní posléze napsala knihu.

Milena Jesenská se v hrůzných podmínkách koncentráku potýkala se zdravotními problémy, které vyústily až v operaci, při níž přišla o jednu ledvinu. Bez nadsázky zázrakem operaci v těchto podmínkách přežila, a dokonce se následně zcela zotavila. O pár měsíců později se však její zdravotní stav opět zhoršil a krátce nato jí selhala i druhá ledvina. Něco jako transplantace pro vězně nacistických lágrů samozřejmě nepřicházelo v úvahu ani v těch nejdivočejších snech. A tak Jesenská 17. května 1944 v koncentračním táboře ve věku 47 let zemřela. Z její dcery Jany se posléze rovněž stala úspěšná spisovatelka a také partnerka slavného básníka a filozofa Egona Bondyho.