Jak vypadala dovolená za socialismu? Zavzpomínejte na plné autokempy a lufťáky na chatách
Dovolená na Mácháči nebo u Balatonu byla vrcholem luxusu. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Dovolená byla za socialismu stále považována za privilegium a něco zcela výjimečného. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Kvůli omezeným možnostem byla zpravidla ve všech oblíbených destinacích doslova hlava na hlavě. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Cesta na dovolenou byla bez klimatizace a s přehřívajícím se autem mnohdy dobrodružná. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nic jako rezervace v autokempech neexistovalo. Mohlo se tak stát, že jste přijeli na místo a zjistili, že už je všude plno. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
V kempech neexistovalo ani nic jako soukromí, jen kousek od vašeho stanu na každou stranu žila a spala další rodina. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Letní dovolenou pod stanem v autokempu zažila i řada těch, kteří se narodili již po revoluci v 90. letech. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Paštika, řízky nebo vepřové v konzervě nemohlo chybět na žádné dovolené. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Samozřejmostí bylo i to, že si s sebou lidé na dovolenou vozili vlastní zásobu toaletního papíru. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Sehnat na vlastní pěst ubytování v hotelu či penzionu bylo prakticky nemožné. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Velké oblibě se v létě těšila i koupaliště. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Od těch dnešních se však rovněž velice lišila. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Stan, oheň nebo vařič a příroda, to byla letní dovolená pro většinu obyvatel za socialismu. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Tehdejší dětské tábory by asi dnešním dětem přivodily nejeden šok. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Lufťáci bez chat si často pronajímali "letní byty" na venkově. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Vyjet k moři mohl jen zlomek lidí, kterým se podařilo vyběhat si po úřadech všechny potřebné dokumenty. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
I proto drtivá většina Čechů poprvé viděla moře až po Sametové revoluci. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Koupání v Baltském moři na východoněmeckém ostrově Rujána. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Vycestovat do zahraničí stálo mnoho úsilí nejen u úředníků, ale posléze i na hranicích. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Na pobyty do podnikových a závodních zotavoven či chat byli za odměnu zdarma posíláni ti nejlepší zaměstnanci. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Během podnikových pobytů rekreantům zajišťoval veškerý program včetně výletů kulturní referent. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Dovolená byla za socialismu stále považována za privilegium a něco zcela výjimečného. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Kvůli omezeným možnostem byla zpravidla ve všech oblíbených destinacích doslova hlava na hlavě. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Cesta na dovolenou byla bez klimatizace a s přehřívajícím se autem mnohdy dobrodružná. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nic jako rezervace v autokempech neexistovalo. Mohlo se tak stát, že jste přijeli na místo a zjistili, že už je všude plno. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
V kempech neexistovalo ani nic jako soukromí, jen kousek od vašeho stanu na každou stranu žila a spala další rodina. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Letní dovolenou pod stanem v autokempu zažila i řada těch, kteří se narodili již po revoluci v 90. letech. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Samozřejmostí bylo i to, že si s sebou lidé na dovolenou vozili vlastní zásobu toaletního papíru. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Sehnat na vlastní pěst ubytování v hotelu či penzionu bylo prakticky nemožné. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Stan, oheň nebo vařič a příroda, to byla letní dovolená pro většinu obyvatel za socialismu. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Vyjet k moři mohl jen zlomek lidí, kterým se podařilo vyběhat si po úřadech všechny potřebné dokumenty. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Vycestovat do zahraničí stálo mnoho úsilí nejen u úředníků, ale posléze i na hranicích. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Letní dovolené budou brzy v plném proudu a mnozí je už aktivně plánují. Jak takové plánování probíhalo za socialismu, kdy byly hranice zavřené a možnosti, kam vyrazit, striktně omezené? Ti starší rádi zavzpomínají a mladší ročníky se možná budou hodně divit.
Zapomeňte na katalog cestovní kanceláře nebo zdánlivě nekonečný online výběr dovolenkových destinací. Letní dovolená za socialismu měla pro drtivou většinu obyvatel jasně daný mustr, z něhož se kvůli politické situaci a životní úrovni prakticky nedalo vymanit. Podobně jako dnes měli lidé v létě chuť „vyrazit k vodě“. Zpravidla však šlo o vodu sladkou.
Více k tématu trávení volného času: Sledujte zábavnou minisérii Chataři ze Švihova exkluzivně online na prima+
Omezený výběr, autokempy a konzervy
Máchovo jezero, Slapy, Lipno, případně maďarský Balaton či východoněmecký ostrov Rujána. To byl výčet tradičních, nesmrtelných a nejnavštěvovanějších dovolenkových „rezortů“ během léta. Samozřejmě se tu a tam hovoří i o Bulharsku nebo Jugoslávii, ale sem se podívali jen ty nejšťastnější, kteří si na úřadech dokázali vyběhat výjezdovou doložku a devizový příslib. Počty Čechů posílaných do zahraničí byly cíleně omezovány. Jednak proto, aby se příliš nesetkávali se svobodným světem, a také proto, aby svými penězi raději podporovali tuzemskou ekonomiku.
Dalším velkým rozdílem v životě lidí byly socialistické Vánoce. Jak vypadaly?
Ať už vám ale do oka padla kterákoli cílová destinace, mustr byl veskrze stejný. Zabalit řízky na cestu, přihodit konzervy paštik, vepřového ve vlastní šťávě, samozřejmě basu piv, vařič, natlačit do kufru těžký stan a nezapomenout automapu, kdyby náhodou. Cestování v letních měsících nebylo pro dovolenkáře rovněž tak idylické jako dnes. Klimatizace v rozpálených autech neexistovala, avšak cestující se mnohdy spíš než o vlastní propocené oblečení báli, aby cestu vůbec přežil samotný vůz a „neuvařil“ se.
Po příjezdu na místo následovalo pátrání po „tom nejlepším místě pro stan“. Zapomeňte na nějakou rezervaci předem, to se příliš nenosilo. A už vůbec ne, pokud jste mířili do zahraničí. Toto hledání navíc často komplikovala skutečnost, že autokempy u hojně navštěvovaných jezer byly beznadějně přeplněné a byla zde hlava na hlavě. Místo ideálního místa tak bylo výhrou najít vůbec nějaké ucházející. I tak se ale rodina – ještě před tím, než se pustila do stavby obřího stanu – musela smířit s tím, že mnoho soukromí na dovolené mít nebude.
Láska k horám a chataření nám zůstala dodnes
Léto na chatách a chalupách na venkově či na horách patří dodnes k oblíbeným volbám mnoha z nás. A ani za socialismu to nebylo jiné. Někteří lidé si místo vlastní chaty v létě s rodinou pronajímali na vesnicích místnosti či celé byty. Takzvaní „lufťáci“ sem pak přijížděli s celou rodinou, a kromě příjmů pro majitele nemovitosti (často za výslužku či nižší nájem) i přiložili ruku k dílu okolo chalupy či hospodářství.
Pro mnohé lidi byl toto jediný způsob, jak se k dovolené na venkově nebo na horách dostat. Proč? Ubytovat se v nějakém hotelu nebo penzionu bylo na vlastní pěst prakticky nemožné. Zejména v létě zde totiž byly všechny pokoje neustále zabrané cestovními kancelářemi, jež pořádaly například rekreace ROH (Revoluční odborové hnutí).
A protože i hotely měly povinnost „plnit plán“, měly často s kancelářemi celoroční smlouvy. Zatímco v zimě zde cestovky přivážely hosty na školení či konference, v létě měly garantován celý hotel jen pro své hosty. Nutno dodat, že láska k chataření, kdy lidé i po páteční „šichtě“ automaticky naskákali do auta či vlaku a vyrazili na víkend na chatu, zůstala v Česku populární dodnes.
Nejlepší budovatelé socialismu jezdili na pobyty zdarma
Dalším specifikem socialismu byly podnikové a odborové zotavovny, jimiž bylo poseté celé Československo. Sem byli pravidelně na pobyty zcela zdarma posíláni ti nejlepší zaměstnanci všemožných podniků, aby si mohli odpočinout. Spadaly sem i zotavovací lázeňské pobyty. Na těchto pobytech nikdy nechyběl kulturní referent, který dbal nejen o zábavu rekreantů, ale měl v popisu práce i vzdělávání lidí či kladení důrazu na to, aby dovolenou trávili jako kolektiv.
Na pobyty do různých podnikových chat či zotavoven bylo takto posíláno až půl milionů lidí ročně a pro pracující sortu lidí šlo o velké privilegium. V té době totiž dovolená nebyla ničím automatickým a mnozí lidé ji zažili třeba jen párkrát za celý život. Jak tyto pobyty v praxi vypadaly, poměrně přesně ukazují třeba filmy Dovolená s Andělem či Homolka a tobolka.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů