Štědrý den: Co přináší štěstí, co smůlu? Pod stůl dejte sekeru a namažte si tváře medem
Vánoce jsou tím nejkouzelnějším časem v roce a tak není divu, že se k nim váže celá řada nejrůznějších zvyků a tradic. Udělejte si v předvánočním shonu čas a vyzkoušejte některé z nich.
Zkuste oprášit staré zvyky, které dodají svátkům tajemné kouzlo a dopřejí vám aspoň na chvíli zapomenout na to, v jak moderní době žijeme.
Větvička jmelí
Ta nesmí chybět. Měla by být darovaná a čím více bílých bobulek objevíte, tím bude větší vaše štěstí v novém roce. Naši předkové také věřili, že jmelí je magická rostlina, schopná vyvolat lásku a dokonce ji i udržet. Potká-li muž dívku pod zavěšeným jmelím, smí ji políbit. Po polibku utrhněte bobulku, ale nesmí se utrhnout všechny. Alespoň jednu si schovejte až do dalších Vánoc, to aby z domu neodešla láska. V Irsku bylo jmelí upevněné nad vchodem pozvánkou k štědrovečerní večeři pro poutníky a naopak mělo zabránit vstupu zlým čarodějnicím a záludným duchům.
Jablíčka a ořechy
Stále ještě dost známým zvykem je věštění z jablíček. Kdo jablko rozkrojí a uvidí hvězdičku, může si oddechnout, příští rok bude krásný jako z pohádky. Horší je, objeví-li se křížek. Jde o vážné varování, dotyčnému hrozí přinejmenším nemoc. Podobně se hádala budoucnost z vlašských ořechů. Když se po rozlousknutí ukázalo zdravé a svěží jádro, znamenalo to radost a štěstí. Černý vnitřek ořechu předznamenával nepříjemnosti a smutek. Do skořápek se pak umístila svíčka a skořápky se položily do nádoby s vodou. Pokud se držely lodičky pohromadě, značilo to, že i rodina bude po celý následující rok držet pohromadě.
Házení střevíci a slupkami
Chcete, aby vás po celý následující rok měli všichni rádi? Pak si o Štědrý den namažte tváře medem. Dívky by neměly zapomínat na házení střevícem. Postaví se zády ke dveřím, do pravé ruky vezmou střevíček a hodí jej za sebe. Pokud obuv dopadne špičkou ke dveřím, děvče se do roka vdá. Chce-li se svobodné děvče dovědět, za koho se provdá, stačí oloupat jablko tak, aby vznikla jedna dlouhá spirála. Spirálou třikrát zatočte nad hlavou a nechte ji spadnout. Na zemi poté (při troše fantazie) uvidíte písmeno, kterým začíná jméno vašeho nastávajícího. Oloupané jablíčko potom rozkrojte na tolik dílů, kolik osob sedí u slavnostního stolu. Každý ať svůj dílek sní. To mu zaručí, že i kdyby zabloudil, najde cestu zpět k těm, s nimiž jedl jablko.
U vánočního stolu
I tady se otevírala šance pro vdavekchtivé. Bylo třeba schovat si patky od vánočky, ale aby se dívka do roka provdala, musela jich nashromáždit devět. Pozor, u štědrovečerní tabule a vůbec o Štědrý den byste u sebe neměli mít nic, co vám nepatří. Přináší to smůlu. Ke stolu se usedá až s první hvězdičkou na obloze, až ta symbolicky ukončuje půst. Pokud je počet stolujících lichý, rychle prostřete ještě pro jednoho. Smrt prý chodí před večeří na kontrolu. Kde je prostřeno pro lichý počet osob, tam existuje nebezpečí, že si zubatá do roka pro někoho přijde. Než naši předkové usedli k štědrovečerní tabuli, stoupli si bosou nohou na ležící sekeru, což jim zajistilo, že je nebudou po celý následující rok bolet nohy.
Zdroj: České Vánoce - Petr Herynek (Grada 2008), Vánoce - Dagmar Šottnerová (Rubico 2008)
-em-