Péče porodních asistentek má spoustu výhod. Proč je u nás pro většinu maminek nedostupná?

Porodní asistentka a jí poskytovaná dlouhodobá péče je pro ženu darem. Zná „svou“ ženu se vším všudy –⁠ vnímá její potřeby, má zmapované její psychické i tělesné zdraví, zná její zdravotní historii i rodinné zázemí. Proto poskytuje péči ušitou na míru v době, než se žena stane matkou, ale i po samotném porodu. Drtivá většina těhotných žen navíc podle světové zdravotnické organizace WHO spadá do kategorie takzvaně nízkorizikových, a mohly by tedy těhotenství a porod prožít právě pod dohledem porodní asistentky, kterou si v ideálním případě samy zvolí ve svém regionu. Jimi poskytovaná péče je dle mnoha výzkumů (např. Sandall et al.) zdravotně i psychicky nejpřínosnější pro matku i dítě.

Bohužel, těhotné ženy se v České republice k porodní asistentce placené ze zdravotního pojištění nedostanou. Místo toho jsou posílány z gynekologických ordinací dál do porodnic a během těhotenství projdou rukama mnoha zdravotníků, kteří je mnohdy vidí poprvé. Ti ženy často zbytečně léčí a za každou cenu předcházejí patologiím. Výsledkem není jen přetížené porodnictví, ale i nesmyslné rutinní zákroky, které mají dlouhodobý vliv na zdraví žen i dětí.

České ženy bývají po porodu a odchodu z nemocnice ponechané v úplném vzduchoprázdnu –⁠ pomoc s kojením si musí vyhledávat samy, jejich stav (a to pouze zdravotní) kontroluje až gynekolog po uplynutí šestinedělí. Přitom poporodní péče je naprosto klíčová, zejména pro ženy, které rodily v porodnici. „Právě ty po příchodu domů nejčastěji zůstávají v této velmi náročné situaci samy. Jejich tělo se hojí, často mají poranění, která je potřeba hlídat a pečlivě ošetřovat. Zároveň se starají o miminko, snaží se, jak předpokládám, zahájit kojení, což také není automatická ani snadná záležitost. A do toho bohužel standardně nemají absolutně nikoho, kdo by jim pomohl,“ říká Lilia Khousnoutdinová, organizátka projektu na podporu porodních asistentek s názvem Ať můžou.

„Porodní asistentka by měla ženu v tomto období navštívit minimálně třikrát, ideálně vícekrát, tak aby jí mohla poradit s kojením, vyslechnout ji, podpořit slovem i lidsky, případně doporučit další péči. Nebo pak ve chvíli, kdy stížnosti začínají hraničit například s poporodní depresí, na takovou situaci upozornit. Myslím, že zrovna šestinedělí je naprosto kritické a zároveň ostudným způsobem zanedbané období,“ vysvětluje známá designérka a publicistka, která mimo jiné vykonává práci duly.

„V řadě států jako Kanada, Belgie nebo Dánsko je hlavní postavou v péči o nízkorizikové těhotné porodní asistentka. Proč tomu tak v ČR není, je otázka. Těhotné a rodící ženy nemají být ve valné většině léčeny, ale především podpořeny. Z nás lékařů to navíc sejme spoustu práce,“ uvedl přednosta gynekologicko-porodnické kliniky FN Bulovka profesor Michal Zikán.

Na západ od našich hranic je péče porodních asistentek běžně hrazená z veřejného pojištění a porodní domy či centra, kde jsou ústředními postavami právě asistentky, nejsou vzácností. Podle Zikána se v takových zařízeních rapidně snižují čísla císařských řezů neboli sekcí, které se ve velkých českých porodnicích provádějí až ve 40 % případů. V porodnicích je totiž nouze hlavně o čas a s ním spojenou trpělivost, jejíž nedostatek vede k invazivním zákrokům i v případě zdravých žen.

Porodní asistentka není dula

Porodní asistentku rodící žena opravdu nemusí poprvé spatřit až v porodnici mezi kontrakcemi. Může si ji vybrat již začátkem těhotenství. Asistentka následně provádí poradny, doprovází ženu při porodu a pomáhá v šestinedělí s kojením i hojením. V současné době je však služba takzvané komunitní porodní asistence málo dostupná. Naráží na špatně nastavený právní rámec a mohou si ji dovolit spíše ženy, které mají cca 15–20 tisíc korun nazbyt, jelikož nebývá hrazená z veřejného zdravotního pojištění.

„V České republice sice máme nedostatek, ale i tak velké množství naprosto úžasných kvalifikovaných, nesmírně schopných a lidsky obdivuhodných porodních asistentek, které si budoucí maminka může nasmlouvat, ať už na porady během těhotenství, na asistenci při porodu, či na velmi důležité návštěvy během šestinedělí. Možnost rodit s vlastní porodní asistentkou sice nenabízí každá nemocnice, jejich počet se však neustále zvyšuje. Nicméně ve chvíli, kdy žena řeší finance, pro ni taková péče nemusí být dostupná. Některé její části, například návštěvy v šestinedělí, které by měly být hrazené pro všechny ženy bez rozdílu, jsou totiž v praxi stále těžko dosažitelné,“ vysvětluje Lilia Khousnoutdinová.

Práce komunitních porodních asistentek v ČR během desetiletí nemocničních porodů ztratila nejen prestiž, ale snížila se i její dostupnost. Kdo by taky chtěl dělat práci, která nemá společenské uznání. Málokdo zná rozdíl mezi porodní asistentkou (vysokoškolsky vzdělaná zdravotnice) a dulou (nezdravotnická pomáhající profese), gynekologové v asistentkách spatřují spíše konkurenci a pojišťovny jim za jejich služby nechtějí zaplatit.

Historie tzv. babictví má přitom staletou tradici a jako nezávislé řemeslo fungovalo ještě před druhou světovou válkou. V období totality se však systém postupně měnil, porody se přesunuly do nemocnic, zdravotnictví se začalo pyšnit nejnižší mortalitou novorozenců, jenže na mnohé jiné aspekty „úspěšného porodu“ se u nás dodnes zapomíná. A tak z nemocnic často odcházejí ženy, které porod raději vytěsní a opakují si mantru „hlavně, že jsme zdraví“. To, že si mnohé z nich zažily na vlastní kůži tzv. porodnické násilí, naštěstí spíše netuší.

Projekt Ať můžou má podpořit práci porodních asistentek

Trpělivou a respektující péči však dnes vyhledává stále více žen, což ale pro změnu systému zatím nestačí. „Klientky, které mají o její péči zájem, totiž potřebují na žádance indikaci lékaře. A 9 z 10 gynekologů ji nepodepíše – přišli by o příspěvky pojišťovny nebo je dle nich práce asistentek nadbytečná,“ říká Veronika Hažlinská, zakladatelka petice Chci svoji porodní asistentku, apelující na změnu legislativy. Právě indikace gynekologa ukotvená v zákoně č. 48/1997 Sb., o zdravotním pojištění, je totiž hlavní překážkou, kvůli které nemohou porodní asistentky své kompetence naplňovat.

V důsledku to znamená jak nedostupnost hrazené péče, tak i bezdůvodné kontroly či pokuty. Petici k podpisu najdete na stránkách nedávno spuštěného projektu Ať můžou, který na podporu komunitní porodní asistence organizují NF Propolis33, Hnutí za aktivní mateřství a profesní sdružení porodních asistentek UNIPA. Kromě porodních asistentek se do iniciativy Ať můžou zapojili také lékařky a lékaři, psycholožky, právničky a rodiče. „Chceme, aby porodní asistentky v ČR mohly svou práci vykonávat opět svobodně a autonomně. Upozorňujeme na přínosy kontinuální péče a komplexní a nenahraditelné kompetence porodních asistentek. Chceme taky, abyste s námi napsali svému poslanci a žádali změnu, protože to, jak přicházíme na svět, má dalekosáhlé důsledky pro náš pozdější život,“ říká prezidentka organizace UNIPA Magdaléna Ezrová.

Kromě dostupnosti péče porodních asistentek plédují organizátorky projektu Ať můžou v čele s Liliou Khousnoutdinovou taky za možnost volby, která dnešním rodičkám stále chybí. „Bohužel stále je zde tendence hledat správnou cestu, jak se má rodit, místo aby se podporovala co nejširší škála možností s úctou k tomu, že každá žena má právo si svobodně vybrat to, co považuje za nejlepší variantu. Je naprosto přirozené, že se naše představy o ideálním průběhu porodu liší, a myslím si, že vyspělá společnost s dobrým zázemím ve zdravotnictví má potenciál nám takovou škálu možností dopřát,“ říká Lilia.