V roce 2009 se mi narodil chlapeček, kterého jsem přivedla na svět císařským řezem, a od té doby se bolesti začaly rapidně zhoršovat. Bolelo mě zejména v podbřišku a v levém boku. Absolvovala jsem celou řadu vyšetření na pohotovosti i u gynekologa. Po CT vyšetření mi zjistili mnohačetné křečové žíly v oblasti dělohy, ale to lékaři přisuzovali císařskému řezu a uklidňovali mě, že se vše srovná.
V roce 2014 jsem otěhotněla podruhé. Těhotenství ale bylo od začátku problematické. Bolesti břicha se stupňovaly, cítila jsem velký tlak v pochvě a pánvi a musela jsem přestat pracovat. I přes opakované stížnosti na nesnesitelnou bolest mi nikdo nepomohl. Ve 30. týdnu těhotenství jsem v noci začala krvácet. Manžel zavolal sanitku a dostala jsem strach, že o dítě přijdu. V nemocnici jsem se i přes okamžitou pomoc lékařů dozvěděla ten nejhorší ortel, můj syn František zemřel. Z nezjištěných důvodů došlo k odloučení placenty a chlapečka se již nepodařilo zachránit.
Trvalo dlouhou dobu, než jsem se z této tragédie vzpamatovala. Za pomoci rodiny a přátel jsem se snažila znovu zapojit do normálního života. Jenže za dva měsíce přišly velké bolesti znovu. Můj osobní život se úplně zhroutil. Opět jsem absolvovala kolečko po doktorech, ale nemělo to žádný efekt. Nakonec mi lékař doporučil antidepresiva a návštěvu psychoterapeuta. Já ale nejsem blázen, a tak jsem hledala důvody svých bolestí dál. Podařilo se mi dostat na vyšetření do Českých Budějovic, kde jsem se dozvěděla, že blázen opravdu nejsem, ale že trpím syndromem pánevní kongesce, což je těžká degenerace levostranné ovariální žíly a mám rozsáhlé parauterinní varixy. Pan doktor mi řekl, že jsem měla jednoznačné příznaky tohoto onemocnění a že každé těhotenství tento stav významně zhoršuje. Nabídl mi konzervativní léčbu, která zahrnuje užívání léků, jež mi pomohly snížit bolesti, kompresivní kalhotky a omezení pracovní doby. Řekl mi také, že ženy s touto diagnózou opravdu často končí na psychiatrii.
V roce 2016 jsem podstoupila chirurgickou léčbu v Praze, kde mi uzavřeli levou ovariální žílu, což mi ulevilo o 50 %. Efekt tohoto zákroku vydržel ale pouhý půlrok. Pak se vše vrátilo. Lékaři mi nabídli, že mohou žílu opět uzavřít a do budoucna mi doporučili hysterektomii, tedy odstranění dělohy. Nicméně i tak nezaručují, že bolesti ustoupí. Existují i další formy léčby, ale bez záruky na úspěch. Myslím si, že syndromem pánevní kongesce trpí hodně žen, ale neví o ní. Navíc je velmi podceňovaný a ne každý lékař o něm ví.
Zjištění mé diagnózy ale stálo mého syna život a je velmi těžké žít s tím, že mi nikdo nevěřil a dělali ze mě blázna. Kdybych o tomto onemocnění věděla dříve, nikdy bych se nesnažila podruhé otěhotnět. Dodnes mě nemoc limituje v sexuálním životě, stále užívám léky, začala jsem se věnovat tradičnímu kung fu a poslouchám své tělo. Naučila jsem se se svým tělem pracovat jinak a snažím se nezbláznit se z každodenních bolestí. Jsem vděčná, že mám krásného syna, který je mou největší motivací pro boj s mým osudem a já se díky němu nevzdám!
Pánevní kongesce je forma chronického žilního onemocnění postihující ženy. Uvádí se, že jí trpí dokonce 4 ženy ze 100 a to nejčastěji ve věku 30–35 let, v případě mladých štíhlých žen již ve věku kolem 25 let a po graviditě se bolesti zhoršují. Bolesti se mohou objevovat již v dětství kolem 10–12 let věku s příchodem menstruace. Objevuje se bolest při močení, pohlavním styku, při ovulaci a menstruaci, pacientky mají časté nutkání na močení, dále se objevuje bolest zad, zejména na levé straně, bolest břicha a podbřišku a velká únava. Většinou bolesti odezní po menopauze. Do té doby jsou doporučována komplexní vyšetření, kompresní kalhotky, venofarmaka, antidepresiva či operativní řešení. Pro akutní úlevu se doporučuje mít nohy ve vyšší poloze. Více najdete na zilniporadna.cz.
