Vyvracíme mýty o zdraví: Všehochuť nesmyslů, kterým možná věříte i vy

Mýtus č. 1 – pozitivní myšlení vyléčí depresi

Ne. Deprese má důvod i původ. Nemusí přitom souviset se současnými událostmi, kořeny se táhnou až do prenatálního stadia. Embryo již od tří měsíců vnímá myšlenky i pocity matky, reakce okolí na jeho početí, hádky partnerů. Stává se, že se dítě už s křehkým duševním zdravím nebo komplexy méněcennosti narodí. Dětská duše je zranitelná, další potíže přijdou později, hlavně v pubertě. Hojně propagovaný vliv pozitivního myšlení je podle mnoha psychologů příliš přeceňován. Stejně jako kladné emoce nejsou všelékem na aktutní mentální problémy. Mohou naopak ublížit, sníží vnímání reality, schopnost počítat s nepříjemnými následky, dokázat na ně reagovat, což vede k úzkosti, neurózám, depresím. Těch mají nejméně skeptici, vždy totiž dopředu počítají s nejhorší možností. Jsou pak jen příjemně překvapeni, pokud pro ně něco dopadne dobře.

Mýtus č. 2 – teplé oblečení zabrání nachlazení

To si dodnes myslí řada rodičů a potomky „nabalují“. Zbytečně. Nachlazení způsobují bakterie či viry. Šíří se vzduchem nebo dotykem infikovaného předmětu. Kdo stráví zimu převážně ve vytopené místnosti s větším počtem lidí, má mnohem vyšší pravděpodobnost, že onemocní, než ten, kdo bude celý den venku. Studené počasí s tím nemá vcelku co dělat. Dokonce i když v něm někdo vyjde na ulici s mokrou hlavou, nic se mu nestane, jen bude, jak se říká, „klepat kosu“. V britském Salisbury je výzkumný ústav, který se nachlazením dlouho zabývá. Infikoval skupinu dobrovolníků virem­. Polovina zůstala v teple, druhá se vykoupala venku při nulové teplotě a mokrá tam strávila v plavkách půl hodiny. Pak se mohli obléct, ale někteří dostali navíc na pár hodin vlhké ponožky. Tím lékaři chtěli zpochybnit tvrzení, že nohy kvůli nižší teplotě, než má zbytek těla (to je pravda), nachlazení odstartují. Výsledky ale nic takového neprokázaly, procento nemocných bylo téměř stejné. Zřejmě tedy chlad neovlivní výkon imunitního systému.

Mýtus č. 3– ergonomické křeslo zabrání bolestem zad

Nepravda šířená v reklamách různými „odborníky“. Pokud se špatně nastaví, může i ublížit. Je u něj klíčový každý detail, třeba pozice sedátka, hlavy a tzv. područek na správnou výšku. Lidé to nevědí nebo na to nedbají, většinou ho jen zvednou do polohy, kdy dobře vidí na monitor, nic víc. Musíme si uvědomit, že v kanceláři netrávíme pracovní dobu jenom dnes. Úřednické profese, kdy zaměstnanci seděli na obyčejné židli, existovaly už za „Rakouska“. Kupodivu měli i přes tento diskomfort méně potíží. Páteř se totiž přirozeně posilovala od dětství. To, že měli žáci při vyučování povinně ruce za zády, mělo na její vývoj velmi pozitivní vliv. Není proto až tak důležité, na čem sedíme, ale jak. I v tom nejdražším křesle můžeme mít potíže. Základ je, aby chodidla ležela celou plochou na zemi, nohy byly od sebe na šířku pánve, kolena byla ohnutá v pravém úhlu. Ten by měl zůstat i mezi trupem a stehenní kostí, předloktím a paží.

Mýtus č. 4 – kdo jí odmalička hodně mrkve, nebude potřebovat brýle

Mnozí z nás to nejen denně slýchávali, ale byli jí cíleně „vykrmováni“. Nucenou konzumaci vykompenzovalo, že se obvykle připravovala nasladko, nastrouhaná s cukrem či jablkem, takže to nikdo nebral jako újmu – na rozdíl od špenátu, který má také pověst zdravého pokrmu a byl často nenáviděn. Je fakt, že mrkev obsahuje vitamin A, který je dobrý pro oči, vyživuje sítnici. Ale ani náhodou nedokáže nikoho zbavit zrakových vad či brýlí. Můžete sníst celou mísu denně a jediná změna bude oranžová pokožka v důsledku velkého množství betakarotenu, případně břichabol. Oči nejsou zuby, kde lze pravidelnou preventivní péčí oddálit budoucí problémy. Nejvíc záleží na genetickém potenciálu, který máme po předcích, a pochopitelně věku, ten má ale vliv na všechny orgány. Možná si jen u očí vybírá daň o něco dřív, poruchy vidění začínají už kolem čtyřicítky.

Mýtus č. 5 – mléko posiluje kosti

Určitě ne! Mnozí lékaři – a není jich vůbec málo – mléko nedoporučují pít vůbec, podle nich je vhodné jen pro telata! Pravda, obsahuje vápník. Podle Světové zdravotnické organizace je jeho doporučená denní dávka u dospělého kolem 1200 mg. To odpovídá množství mléka přes1,3 litru denně! Takové množství by však mohlo být příčinou žaludečních obtíží. Žádná nezávislá studie nikdy neprokázala, že mléko zpevní kosti. Naopak může přispět k jejich odvápňování. Kosti mnohem víc posílí pravidelné cvičení, pohyb, dostatečné množství vitaminu K 2 a D3, které zvyšují vstřebávání vápníku ze střev. Je důležitý i pro činnost srdce, svalů, nervů a srážení krve. To neznamená, že by ti, co rádi pijí mléko, s tím měli přestat. Nicméně je nesmyslné připisovat mu zdravotní účinky, které nemá. Mnohem víc vápníku obsahují například tvrdé sýry a některé jogurty. Také listová zelenina, luštěniny, sušené ovoce, plody moře.

Mýtus č. 6 – na zuby „pomáhá“…

Zde jde o víc výmyslů. Například, že žvýkačka vytáhne ze zubů nečistoty a není třeba tak často používat kartáček. Přitom jen podporuje činnost slinných žláz a pomáhá naředit kyselé prostředí v ústech. Nic víc a nic méně. Hodně rozšířená je fáma, že zubům pomůže jíst hodně jablek. Ta bývají tvrdá a vzbudí pocit, že umí odstranit zbytky jídla. To sice částečně ano, ale zase slupka může uvíznout v mezeře mezi zuby. Pozitivní efekt dál bohužel narušují kyseliny, které jablka obsahují. Mění sliny, napadají sklovinu, jsou živnou půdou pro bakterie, vedoucí ke kazům. I tvrzení, že se zuby mají čistit po každém jídle, je mylné. Kdo denně dodržuje důkladnou ústní hygienu, odstraní bakteriální povlak ze všech jejich ploch. Stačí je čistit pravidelně ráno a večer. Těm, co mají špatnou techniku, ani častější čištění nepomůže. Stomatologové také upozorňují, že některé potraviny (například džusy, citrusové plody) nejsou vhodné, protože narušují sklovinu. Zavrhují rovněž použití kartáčku s tvrdými štětinami, které jsou nepoddajné. Když se na něj ještě k tomu hodně tlačí, může to vést k obnažení krčků.

Mýtus č. 7 – při artróze se nesmí sportovat

Většina lidí je sice přesvědčena, že jakmile jim lékař diagnostikuje artrózu, musí se vzdát sportu a každého pohybu, ale ve skutečnosti platí opak. Jen musí zvolit sporty, které neškodí kloubům. To znamená vynechat všechny, u nichž se vyskytují výskoky a tvrdé dopady na zem. Výborná je jízda na kole, plavání (ne styl prsa se zdviženou hlavou, protože zatěžuje krční páteř), jóga, rychlejší chůze, tak 5km/hod. Je třeba se důsledně vyvarovat chladu. Hloupost, které lidé bohužel také věří, je, že když budou pravidelně ve větším množství jíst želatinové medvídky, doplní jimi prospěšný kolagen (tvoří 70 % sušiny kloubních chrupavek). Vyloženě lživé jsou reklamy, tvrdící, že ho nějaký výrobek tělu dodá. To nelze. Kolagen se dá totiž adekvátně doplnit zase jen kolagenem. Medvídci ho moc nemají, obsahují spíš cukr a konzervanty, mnohem víc ho najdeme v huspenině, vepřových nožičkách, kravské a prasečí kůži. A v mase, zejména ve zvěřině a rybách.

Mýtus č. 8 – obezita je dědičná

Není. Lépe řečeno je, ale jen tzv. monogenní obezita, která se týká jen malého počtu lidí, 3–4 %. Dědí se ale predispozice k ní, pokud se dvěma tlouštíkům narodí dítě, mohou se u něj sklony objevit. Ale nemusí. Třeba Marek Eben má už od dětství problémy s nadváhou a oba rodiče byli štíhlí. Nejčastější, oligogenní obezita, dědičná není. Dá se jí předejít vhodnou životosprávou, pohybem. Základní předpoklad je, aby si ten, koho se to týká, uvědomil, že hazarduje se svým zdravím. Průměrná délka života je u nás 78 let. U lidí s vysokou hodnotou BMI (nad 40), je to ale jen 60 let. Zdravotní rizika stoupají ale už i při nadváze s BMI kolem 25. Nicméně od tohoto měření se ustupuje, počítá totiž jen kila navíc, bez ohledu na svaly. Kulturista ho může mít zvýšené, přesto obézní není. Přesnější je změření obvodu pasu. Má mít maximálně u mužů 94 cm, u žen 80 cm. Vysokým rizikem je, když muži překročí 102 cm a ženy 88 cm. Bohužel dnes už většina lidí obézní jedince nevnímá negativně. V Anglii se přitom obezita dítěte považuje za týrání a rodičům bývá zpravidla odebráno.

Jan Janula