Lucie Vondráčková miluje dům plný dětí. Proč ty své neukazuje na sociálních sítích?
Žena v zenu - Lucie Vondráčková
Herečka, zpěvačka, dabérka a textařka Lucie Vondráčková je na pozornost veřejnosti zvyklá od dětství. Možná i proto se dnes už dokáže povznést nad to, co si lidé myslí o její práci nebo soukromém životě. Jaké komentáře se jí nejvíce dotýkají, co jí pomáhá v náročných chvílích a proč neukazuje své děti na sociálních sítích? Nejen o tom se rozpovídala v projektu Žena v zenu věnovaném ženám, které se nebály vystoupit z davu.
- Lucie, překvapily vás nějaké reakce na vaši tvorbu?
Ano, měla jsem období, kdy těch reakcí bylo až příliš. A netýkaly se mé tvorby, ale osobního života, což vás zasáhne ještě víc. Nakonec to ale v jednu chvíli už přesáhlo určitou mez a měla jsem pocit, že se nemůžu ani nadechnout. A paradoxně mi to dalo křídla. Řekla jsem dost a dala si svobodu. A možná to je i dané věkem. Když je člověk mladý, věci si víc bere. Když je ale ženě kolem čtyřicítky a má děti, jsou už pro ni důležité úplně jiné věci.
Ve tvorbě je to nejvíc svoboda. Buď se to někomu líbí, nebo nelíbí. Názorem na svou osobu se nesmíte nechat odradit, zvlášť pokud děláte to, co vás nejvíc baví, co je váš vnitřní motor. Pak vás nic nezastaví. Mě baví hlavně ten proces zkoušení, cesta k finálnímu výstupu. Když se na koncertě můžete opřít o sílu písničky a reakci lidí na ni, je to už šlehačka. Gró pro mě však je to předchozí tvoření.
- U známých žen bývá častým terčem mateřství či bezdětnost, věk, tělo, partnerské vztahy... Dotkla se vás veřejnost v nějakém z těchto témat?
Všechno, co jste říkala, je velmi aktuální a řekla bych taková otevřená rána ženské společnosti. Když jste na sociálních sítích, je třeba otázka, zda ukazovat své děti. Já ty své neukazuji. Vedu je k tomu, že pokud chtějí někoho zaujmout, nejdřív musí objevit to, co je bude bavit, musí v sobě najít oheň. A na to potřebují klid, ne aby řešily, jaké jsou reakce na Facebooku nebo Instagramu.
Navíc my ženy, když chceme pracovat a máme děti, čelíme neustálé otázce, kdo je hlídá. Já jsem nikdy neměla žádnou chůvu, v Kanadě ani tady. A nelíbí se mi, že by se měl člověk neustále obhajovat. Proč vůbec pracuji, kde mám své děti, proč nejsem s nimi? Myslím, že muži takovým otázkám vůbec čelit nemusí.
- Máte pocit, že kdybyste byla muž, byla by vaše kariéra jiná?
Já jsem ráda ženou a neměnila bych, protože by nebylo tolik proti čemu bojovat. A já jsem bojovník. Mě to baví, posiluje a člověk má pořád za čím jít. Chce být lepší máma, lepší zpěvák, herec… Kdybychom byli všichni spokojení, usnuli bychom na vavřínech a byla by to nuda. Myslím, že naše generace má předpřipravenou cestu od žen, které bojovaly dřív za svá práva, a my můžeme jít dál v jejich šlépějích.
- Když se objeví kritika, která se vás dotkne, bráníte se? Reagujete třeba na komentáře na sociálních sítích?
Sem tam, když už ten hrneček přetéká a když už se mi zdá, že je to všude. Nekupuji časopisy, nemám televizi, ale když se to ke mně dostane i přes všechny tyhle filtry, pak už reaguji. Co se týká diskusí, čtu je jen občas, ale celkově myslím, že to člověka jen zbytečně vytrhává ze soustředění. Pokud mám nějaký cíl a na něčem pracuji, je lepší se nenechávat rozptylovat.
- Co vám pomáhá v náročných chvílích?
Být obklopená dětmi, protože ty mě dovedou do jiného vesmíru. Náš dům je také proto dětem hodně otevřený, pořád je jich u nás plno. Moje maminka říká, že jsem se minula povoláním, že jsem si měla raději otevřít školku. Potom mi pomáhá jít ven, kde vnímám svůj dech, synchronicitu i dokonalost přírody.
- Co byste poradila ženám, které jsou ve veřejném prostoru nové a začínají něco tvořit, jak si nenechat vzít nadšení?
Já jsem kdysi chtěla všechno, brát všechny role, aby mi nic v životě neuteklo. Ale ono je dobré uvědomit si, že ne všechno je určeno pro nás. Takže z vlastní zkušenosti vím, že když jsou někde dveře zavřené, je dobré tam zbytečně neklepat a nebušit. Možná už jsou otevřené jiné, ale vy je nevidíte, protože jste zaměření jen na tyhle. Takže poradila bych z těch nepříjemných situací vždycky poodstoupit, prodýchat to a rozhlédnout se kolem, kde je to lepší a kde je otevřeno… A hlavně mít jistotu sama v sobě.
- Máte nějaký svůj rituál, který vám pomáhá? Kromě třeba ranní kávy?
Já jsem nikdy kafe ani alkohol nepila. Myslím, že člověk má najít svůj rytmus – v jídle i v tom, co mu dělá dobře. Nedávno jsem si říkala, že bych nešla o dvacet let zpět. Nešílím z vrásek ani z toho, že už mi není šestnáct. Jsem šťastná teď a tady, s tím, co mám. A neměnila bych.
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
