Manuál na šťastný život 23. díl: Jak na žárlivost?

Vytvořte si podle našich návodů návyk pozitivního myšlení a vpusťte štěstí do svého života.

Budeme se věnovat vztahům, sebelásce, práci i zdraví. Manuál vám nabídne i množství rad, jak pracovat s těžkými životními situacemi, jako je například rozchod, nevěra, strach, úzkosti nebo ztráta někoho blízkého. Pozitivní myšlení je tím, co pomáhá zvládat životní situace. V každém díle vás čeká něco málo teorie, ale především praktické postupy, techniky a cvičení. Některé rady vám mohou posloužit jako rychlá intervence při případných problémech. Po přečtení a ukončení návodu se můžete k určitým krokům vždy vrátit. Ničeho se neobávejte a pusťte se směle do své cesty za štěstím!

Žárlivost je přirozená, ale...

Určitá míra žárlivosti je zcela normální a přirozená. Pokud je pro nás vztah důležitý, reagujeme v případě jeho ohrožení a snažíme se zabránit tomu, aby nám někdo cizí odvedl partnera. Většinou se chováme adekvátně k předchozím zkušenostem. Pokud jsme si v minulosti prošli zklamáním a partner nám lhal a případně nás i podváděl, je tato reakce více emotivní. Zklamání se většinou velice dlouho drží v naší mysli a první příležitost otevře staré bolestné rány. Na budování důvěry je vždy vynaloženo mnoho sil a stačí malý prohřešek a celá zeď důvěry se zboří.

Rozlišují se dva druhy žárlivosti – chorobná žárlivost, kdy se člověk nedokáže vyrovnat s nejistotou, a žárlivost reaktivní, která je spuštěna jako důsledek nevěry.

Kde se bere žárlivost?

Jeden z důvodů žárlivosti člověka můžeme najít v jeho dětství, kdy prožíval nejistotu a nedůvěru. Čím opuštěněji se takové dítě cítilo, tím větší má v dospělosti problémy s nejistotou. Pokud ho matka nebo oba rodiče odmítali, nemá správný model toho, jak má vztah vypadat, a evokuje to v něm pocit, že o člověka, kterého miluje (stejně jako o matku nebo otce), přijde. Myslí si, že neustálou kontrolou a přítomností svého partnera vše vyřeší a stejná bolest ze ztráty ho už nepotká. Takový člověk se velice těžko přesvědčuje, že ho partner miluje, protože má svou nedůvěru v sobě silně ukotvenou. Pokud jsme byli nuceni dělit se o lásku rodičů se sourozenci nebo nás rodiče milovali „nedostatečně“, má to vliv na naši žárlivost. V případě, že naše dětství probíhalo v rodině, kde byly žárlivé scény na denním pořádku, je možné, že si do dospělosti neseme vzorec, že žárlivost je zcela přirozenou součástí partnerství.

Je zcela zřejmé, že nadměrně žárlivý člověk trpí pocitem méněcennosti a nízké sebedůvěry. Takový člověk na každém rohu vidí svého potencionálního soka, který je hezčí, inteligentnější, zábavnější a dokonalejší než on sám. Tudíž každým dnem očekává ohrožení svého partnerství. Pokud nedostává denně ujištění o tom, že ho partner miluje a nehodlá ho opustit, ničí se pocity žárlivosti.

Žárlivost samozřejmě podněcuje i partnerská závislost. Stát se závislým na partnerovi znamená zbavit se přátel a svých koníčků a zájmů. V tom případě má člověk dostatek času na fantazii a vymýšlení katastrofických scénářů o partnerově nevěře. Takový člověk má pocit, že bez partnera nemůže žít, a potencionální ohrožení jeho odchodem pro něho znamená fatální katastrofu.

Patologická žárlivost

O patologické žárlivosti mluvíme tehdy, pokud partner trpí bludy, kdy je naprosto přesvědčen, že má pravdu, a nikdo mu ji nemůže vymluvit. Vymýšlí různé varianty možné partnerovy nevěry, i když neexistuje důkaz, že by tomu tak bylo. Tento člověk nepřipouští diskuzi na téma nevěra, jde mu pouze o dopadení partnera a jeho usvědčení. Jeho žárlení se může rozšířit i na sourozence, kamarády, kolegy a rodiče. Vše, co zaujímá větší pozornost a oslabuje jeho postavení ve vztahu, cítí jako ohrožení.

Žárlivost je doménou lidí s majetnickými sklony, kteří jsou nedůvěřiví a podezíraví. Tito lidé mají pocit, že ty druhé vlastní a že si s nimi můžou dělat, co chtějí. Nezaobírají se city toho druhého, zajímají je pouze jejich pocity, na které často důrazně upozorňují. Většinou trpí velkým pocitem méněcennosti, který si kompenzují převahou nad svým partnerem. Jedním z rysů těchto lidí je zříkání se zodpovědnosti za vlastní žárlivost. Nepřipouští si ji a ani fakt, že mají problém. Naopak se snaží všechnu vinu svalit na svého partnera a obviňují ho z toho, že se kvůli němu necítí dobře.

Žárlivec nepotřebuje důkazy o tom, že je jeho partner nevinný. Je přesvědčen, že chyba je na straně druhého, a nenechá se přesvědčit o opaku. Naprosto zavrhuje možnost, aby se svojí žárlivostí něco udělal.

Majetnický a žárlivý člověk má pocit, že svého partnera vlastní celého. Vlastní ho jako osobu a má nárok na veškerý jeho volný čas. Nedokáže pochopit a přijmout skutečnost, že jeho partner má své záliby, koníčky, nějaké potřeby a cíle, kterých chce dosáhnout. Bere vše tak, že ho tyto jeho zájmy odvádějí z domova od něho. Má obavy, že tyto koníčky partnerovi nabízejí více, než mu může nabídnout on sám. Partnerovi vyčítá, když hledá povyražení jinde a vyhledává jinou společnost. Výčitky se týkají nejen činnosti, ale i kamarádů, s kterými se partner stýká, a v neposlední řadě i utrácení peněz za koníčky. Majetnický a žárlivý člověk trpí nedostatkem sebedůvěry a má nízké sebehodnocení.

Partnerovy odchody jsou pro takového člověka důkazem zrady a nedostatečné lásky. A může dojít i k citovému vydírání, kdy majetnický člověk nemůže pochopit, proč s ním partner začínal vztah, když nyní odchází za svými koníčky. Takový způsob toho druhého svazuje a brání mu v jeho rozletu, v plnění jeho snů a cílů a takový partner se cítí jako v kleci. Tato touha po ovládání partnera nakonec vede k jeho odpuzení, prchá s pocitem, že se zbavuje otěží a okovů. Majetnický člověk partnera svou „velkou láskou“ dusí natolik, že dojde k rozchodu.

Jak pracovat se žárlivostí?

• Logicky partnerovi vše vysvětlete, upozorněte na realitu a zbavte ho jeho domněnek. Mějte logické a rozumné argumenty.
• Stále komunikujte a pracujte na vaší vzájemné komunikaci.
• Poproste partnera, aby, pokud pocítí nával žárlivosti, na chvilku odešel z místnosti a vrátil se, až se uklidní.
• Domluvte se s partnerem na tom, že ve všední dny budete trávit svůj čas v práci a se svými koníčky a veškerý volný čas o víkendu budete věnovat sobě navzájem a rodině.
• Zjistěte, jaké má váš partner vztahy v rodině a se sourozenci – zde možná objevíte kořeny partnerova majetnického vztahu.
• Jasně a zřetelně si vyjasněte, čeho jste ochotni se vzdát, a kde naopak neustoupíte.
• Najděte si základy vaší důvěry a ty si napište třeba na ledničku.
• Nastavte si vzájemně hranice, kam váš žárlivý partner může zajít. Žádné hrubé urážky a agrese. A kde žárlivost nebudete řešit (třeba před dětmi).
• V žádném případě neustupujte, a to ani v případě, že přijde od partnera tlak nebo citové vydírání. Snažte se obhájit své zájmy a volný čas pro sebe. Nemusíte se pohádat, ale vysvětlete partnerovi svůj postoj a důvod, proč potřebujete mít své zájmy.
• Navrhněte, že určitý den budete provozovat vaše koníčky, a jiný den může váš partner zase odejít za svými zájmy. Dejte partnerovi také možnost mít své koníčky nebo čas pro sebe, třeba i tím, že pohlídáte vaše děti.
• Určete si, kdy se budete věnovat svému koníčku a kdy strávíte čas společně, a to dodržujte. Řešte všechny nepříjemnosti společně a komunikujte o tom spolu.
• Nenechte v sobě vyvolat pocity viny. Pokud cítíte vinu, žárlivý partner to vnímá a jsou to pro něho důkazy o tom, že má pravdu, pokud vám vyčítá vaši nevěru.
• Mluvte s partnerem a vysvětlete mu, že porovnávání a neustálé sledování zabíjí váš vztah. Řekněte mu, jak moc vám na něm záleží, ale pokud nebude svoji žárlivost řešit, tak váš vztah zničí.
• Společně budujte svoji sebehodnotu. Váš partner, pokud žárlí, má nízkou sebehodnotu.
• Neřešte spolu minulost a nevyprávějte partnerovi, kdo vás kdy miloval nebo kdo má o vás zájem. Tyto informace si nechte pro sebe.
• S partnerem proberte i jeho představivost a najděte možnost, jak z této jeho bujné fantazie najít cestu ven.
• V případě, že to nefunguje, navštivte společně partnerského poradce a snažte se prostřednictvím terapeuta najít kompromis. Pokud se vám to nepodaří, je nasnadě přemýšlet o rozchodu a začít s někým jiným, s kým si budete více rozumět.

Cvičení pro žárlivce:

• V případě návalu žárlivosti je dobré si opakovat mantru. „Jsem klidný/ná a celá situace se mne netýká. Celou situaci zvládnu.“
• Začněte v návalu žárlivosti počítat do stovky a pak zpět. Dokud vás tíživé myšlenky nepřejdou.
• Představte si, že máte golfovou hůl a žárlivé myšlenky vždy touto holí odpálíte někam daleko, kde už na vás nemají vliv.
• Sepište si seznam všech vašich nutkavých žárlivých myšlenek. A k tomu si napište opaky těchto nutkavých myšlenek, nějaké hezké zážitky. Vždy, když vás tyto myšlenky zastihnou, řekněte si STOP a místo nich si vybavte ty pozitivní.
• Přeneste pozornost na něco jiného. Třeba na problém, který jste řešili v poslední době, nebo na plánování dovolené.
• Představte si ten nejhorší katastrofický scénář a jděte do těch největších podrobností. Postupně si uvědomujte, jak vám to vše úplně zničí vztah a vás jako osobu. Pokračujte do té doby, než vám to přijde směšné a nemožné.
• Zeptejte se sami sebe, čeho se bojíte. Co je to za strach schovaný pod vaší žárlivostí. Pak ten strach nechte prostoupit celou vaší osobou, až úplně odejde. Můžete ho i pojmenovat směšným jménem.
• Při návalu žárlivosti začněte dělat něco, co vás zaručeně uklidní. Začněte třeba tančit, nebo si zpívat.
• Odpusťte partnerovi i sami sobě. A pošlete nejdříve lásku sobě a poté i partnerovi.
• Pracujte na své sebelásce a sebehodnotě.

Šárka Vávrová