Zákulisí natáčení S čerty nejsou žerty. Dlouhý s Vetchým se vsadili, kdo sbalí Adélku
Sám doma
Představitelka princezny Adélky, Monika Pelcová za svobodna Stará, během natáčení pohádky S čerty nejsou žerty prožila svoji první opravdovou lásku. Zamilovala se do herce Vladimíra Dlouhého, který ztvárnil postavu Petra Máchala. Zálusk si na ni ovšem dělal i Ondřej Vetchý, alias čert Vraník zvaný Janek.
V době natáčení bylo Monice Pelcové (57) šestnáct let. Role princezny Adélky v pohádce S čerty nejsou žerty byla její první a zároveň poslední. Původně chtěla být herečkou, hlásila se na DAMU, ale když to nevyšlo, vrátila se do rodné Olomouce, vystudovala pedagogickou školu (obor čeština – hudební výchova) a stala se učitelkou. Do Prahy před světla kamer už se nikdy nevydala.
Možná za to mohla láska s nešťastným koncem, kterou během natáčení pohádky prožila s Vladimírem Dlouhým. „Ondra Vetchý a Mirek Dlouhý, velcí kamarádi už od konzervatoře, byli ve věku, kdy si dělali takzvané zářezy. Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí. A když se na scéně objevila Monika, tedy Adélka, které bylo šestnáct let, bylo o zábavu postaráno. Krásná kořist. Oba zbystřili, kdo bude první,“ zavzpomínala herečka Dana Bartůňková (65), která ztvárnila princeznu Angelínu, pro web Prima Ženy.
Jak poznamenala, tak snadné to ovšem pánové neměli. „Monika byla cudná, nezkažená dívenka z Olomouce. Taková panenka. Celou dobu navíc byla pod dohledem svého tatínka, který tam pobýval s ní. Dopadlo to ale tak, jak už to v pohádkách bývá. Zamilovala se do Mirka. Byla to její první a tudíž největší láska, na kterou se nezapomíná. Když Vladimír zemřel, strašně ji to sebralo,“ prozradila herečka.
Dopisy od ctitelů i podivínů
Monika Pelcová ovšem litovat nemusela. Za manžela si vzala spolužáka z gymnázia, s nímž má dvě dcery – Nikolu a Kamilu. Že se její filmová kariéra předčasně uzavřela jí nevadí. V povolání herečky a učitelky příliš velký rozdíl nevidí. S úsměvem tvrdí, že za katedrou se někdy odehrává drama, jindy zase groteska. Dobrý učitel musí být tak trochu herec, aby žáky zaujal.
Dana Bartůňková na svoji životní roli, princeznu Angelínu v pohádce S čerty nejsou žerty, vzpomíná dodnes ráda. Nevěřila, že by ji mohla dostat právě ona, konkurence byla obrovská. „Když jsem šla na konkurz, kde bylo dalších sto adeptek a mezi nimi například Libuše Šafránková nebo Ivana Andrlová, chtěla jsem se rovnou otočit a jít domů. Šla jsem mezi posledními, takže už jsem z toho čekání byla docela unavená. Jakmile jsem navíc vešla na scénu, zakopla jsem o nějaký kabel. Z pusy mi nechtěně vyklouzlo sprosté slovo ‚do prd...' a režisér Hynek Bočan se na mě tak zvláštně a přísně podíval. A za tři týdny volali z produkce, že si vybrali mě,“ vylíčila Dana.
Po odvysílání pohádky se jí život obrátil vzhůru nohama. „Denně jsem dostávala pytle dopisů. Některé byly zamilované, psal mi třeba pán, že je strašně bohatý, a že by si mě jako princezničku hýčkal až do konce života. Pak byly vyděračské ve smyslu, když se mnou nepůjdeš na rande, něco se ti stane. A nechyběla psaníčka od úchyláků. Celkově ale převažovaly pozitivní reakce,“ prozradila herečka, která se kromě herectví věnuje i psaní dětských muzikálů. S představeními pak objíždí celou republiku. „Když vidíme, jak jsou děti nadšené, je to pro nás tak největší odměna,“ uzavřela Dana Bartůňková.