Alenu Dolákovou baví provokovat. Který komentář ji úplně odrovnal?
Žena v zenu - Alena Doláková
Alena Doláková se do paměti diváků zapsala díky řadě menších a dobře zapamatovatelných rolí. Například jako zlá Holena v pohádce Tři bratři či jako matka ve Vodníkovi. Právě teď září ve filmu Zrcadla ve tmě, který měl premiéru na Karlovarském festivalu. Kromě herectví se ale věnuje i vlastním, někdy i dost provokativním projektům. Napsala knihu o (ne)milostném trojúhelníku ženy, jejího těla a společnosti s názvem Anna z Hollywoodu, má sérii úspěšných podc
Alena přiznává, že ráda provokuje. Nejen v podcastu o sexu, intimitě a duchovnu nazvaném Chci to, který tvoří s kamarádkou. Ale třeba i kapitolou z knihy Anna z Hollywoodu s názvem „Pinďouři“, která je celá o hodnocení mužů dle velikosti penisů. Alenu fascinuje objektivizace, různá hodnocení žen a mužů, různá společenská očekávání, kterým muži a ženy čelí.
- Kdo podle tvé zkušenosti víc kritizuje? Ženy nebo muži?
Myslím, že obě pohlaví. A když jsem šla na tenhle rozhovor, přemýšlela jsem nad tím, jak jsem i já sama hodnotila lidi jen na základě jejich mediálního obrazu, jak jsem přejímala to, co o nich média psala. Teď když mi takové rychlohodnotící myšlenky vyskočí, ptám se sebe sama, co přesně mi vlastně vadí a jak to souvisí se mnou. V čem já sama jsem nespokojená, že mám potřebu druhého hodnotit? Je to taková forma zrcadlení.
- Máš pocit, že kdybys byla muž, veřejnost by tě hodnotila jinak?
Ano, v herecké branži by to bylo jiné. V divadelních hrách je sedmdesát procent partů pro muže, storytelling je také většinou z pohledu muže, i když to už se naštěstí pomalu mění. Rozhodně mám pocit, že nějaký „Bad Boy“ lidi fascinuje, zatímco „Bad Girl“ je spíš pobuřující. A možná právě proto chci být i nějak víc mediálně známá jako „Bad Girl“, i když ve skutečnosti jsem vlastně hodný a bezkonfliktní člověk. Každopádně chci, aby si lidé všimli toho, že my ženy můžeme mít takovou sílu, že si to můžeme dovolit. Proto asi v tomto směru ráda provokuji.
- Byl nějaký komentář, u kterého jsi se vyloženě hodně nasmála?
Ano, že Doláková chce ovládnout svět svou vaginou…Tehdy jsem psala sloupky Zrzka v Hollywoodu, kde jsem sdílela své herecké zkušenosti. Naopak jsem tam zdůrazňovala, jak mi přijde trapné, když herečky spí s režiséry a že já to takhle mít nechci. Na to si moc vážím sebe sama i druhých. Bylo tedy velmi paradoxní, že následovala tahle reakce. To člověk nepochopí.
- Jak na takové komentáře reaguješ?
Často pro mě bývá nejhorších prvních pár sekund nebo minut. Člověk to vidí a cítí se být nepřijatý, nemilovaný. V tu chvíli je nejlepší spojit se s někým, koho miluji a kdo miluje mě. Pomáhají mi také „uzemňující“ věci jako například tanec, koupel nebo dobré jídlo. Skvělou terapií je pro mě i psaní.
- Žila jsi v Americe. Jak se tamní veřejný prostor liší od toho českého?
V Americe jsem nikdy známá jako herečka nebyla, takže hejty na svou osobu odtamtud neznám. Ale myslím, že se tam umí dobře podporovat, mají na to speciální organizace, třeba Women In Film. To u nás moc není, my se spíš vnímáme jako konkurence. Také když tu někdo řekne něco kontroverzního, lidé s ním možná souhlasí, ale podporu mu veřejně nevyjádří.
Připraveno ve spolupráci s projektem Žena v zenu, který představuje české ženy z různých sfér, jejich příběhy o překážkách, odmítání nebo nepřejícnosti. A především to, jak se s takovými jevy, které mají často u žen dost specifickou formu, vyrovnávají.