reklama

Z deníku koučky: Úzkost a panika – nedílná součást života mnoha lidí

Někomu úzkost ovlivňuje život víc, než by si přál Foto:
Někomu úzkost ovlivňuje život víc, než by si přál
Foto: giphy.com

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Úzkost zná každý z nás. Má určité formy a funkce v našem životě, setkáváme se s ní každý den. Někomu však ovlivňuje život víc, než by si přál. Působí totiž nejen na naši duši, ale především i na naše fyzické tělo. Tato emoce vytváří napětí a ohrožuje. Člověk bez úzkosti neexistuje, protože úzkost a strach patří k lidským emocím. Jaké jsou však formy a druhy úzkosti a jak je zvládnout?

Úzkost je pocit, který je nám velice známý. Pociťujeme ji, když si myslíme, že jsme nervózní nebo cítíme strach, napětí, stres či jsme zmateni. Vnímáme při ní tíseň a stísněnost. Je převážně spojena s hrudí. Špatně se nám dýchá, máme stažené hrdlo. Po odeznění úzkosti zase můžeme klidněji dýchat. Nejdříve přichází úzkostné napětí, které provázejí nepříjemné pocity (vjemy), které se postupně mohou vystupňovat přes úzkost až k panické úzkosti. K emocím spojeným z úzkostí patří napětí, panika, strach, děs, stísněnost, zármutek, vztek, agrese i hněv. Za agresí se dost často skrývá právě úzkost.

Při úzkosti ztrácíme na chvíli sami sebe a svoji sebedůvěru. Jsme bezmocní a to i přesto, že se snažíme nějak reagovat. Cítíme však svůj pocit neschopnosti reagovat a tím se v nás úzkost více prohlubuje. Jsme na určitý čas zacykleni v bludném kruhu své úzkosti. Úzkost a strach nepůsobí pouze na nás, ale i na vztahy s ostatními lidmi kolem nás. Mění náš vztah, který k nim máme. Buď u nich hledáme pomoc, nebo se jim vyhýbáme. Úzkost si s sebou neseme z dětství, pochází z velké části z našich vztahů, kde nefungovala komunikace.

Článek

S úsměvem jde vše lépe Foto:

Z deníku koučky: Znáte svůj strach?

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

 

Očekávaná katastrofa

Při úzkosti prožíváme vědomé nebo nevědomé fantazie, které na nás velice působí. Směřují k blízké či vzdálené katastrofické budoucnosti. V duchu si říkáme „tohle nikdy nemůžu zvládnout“, „z té zkoušky mne vyhodí“, „ta prezentace se mi nepovede“, „nikdy nedosáhnu toho, co chci“! S tím, co si říkáme, souvisí i to, co si vizualizujeme. Fantazie nás zásobí celým množstvím příběhů s děsivým koncem. Syn odletí na dovolenou a dlouho se neozve a nás hned napadne, že se stala katastrofa s letadlem. Vidíme už jen trosky letadla a naše úzkost se stupňuje v paniku. V panické úzkosti už si nevytváříme žádné fantastické představy, protože v ní už máme pocit, že budoucnost neexistuje. Ztrácíme sami sebe.

Kdy cítíme úzkost?

Úzkost přichází, když se ocitneme v nebezpečí. Hrozba může přicházet z vnějšího světa, například když se ocitneme uprostřed požáru, nebo přichází z našeho vnitřního světa. Zde naše úzkosti vycházejí ze situací, které pro nás už někdy byly úzkostné, například strach z pavouků, které nejsou životu nebezpečné. Vznik úzkosti však mohou také vyvolat různé chorobné nemoci mozku, hormonální a metabolické poruchy. Úzkost nás přepadá v situaci, kdy máme pocit, že ji nezvládáme tak, jak jsme zvyklí. Úzkost máme při pocitu, že něco ztrácíme. Může se jednat o ztrátu naší osobnosti (naší tváře zodpovědného člověka), našeho úspěchu, ztrátu partnera, práce, dobrého zdraví, někoho blízkého nebo něčeho, na čem nám opravdu záleží. Úzkost v nás mohou vyvolat i velké životní změny. Tyto velké přechody jsou velmi stresové situace. Cítíme méně sebejistoty, méně kontroly a řádu a prožíváme zmatek.

Článek

Slyším letadlo...rychle schovat! Foto:

Seznam věcí, kterých se bojím. Máte ho také?

My neurotici a neurotičky míváme dlouhé seznamy věcí, kterých se bojíme – a ty se s věkem ještě prodlužují. Naděje na zlepšení? Z vlastních zkušeností mohu říci: malá nebo...

 

Úzkost je všude kolem nás

Moji klienti jsou úzkostní, má kamarádka začala opět trpět panickou úzkostí, proto dnešní téma mého deníku je zaměřeno na úzkost. Jako malá holka jsem měla strach ze tmy. Pamatuji se, že jsem hodiny stála u dveří a poslouchala, zda se v bytě něco neděje. Večer mne vždy všichni moji přátelé museli doprovázet až k hlavním dveřím a počkat, až zajdu do domu. Tma ve mne vyvolávala pocit úzkosti. Strach ze tmy může být symptom obrany proti nepřátelství. Byla to má forma vymezení se k rodičům. Projektovala jsem svoji vnitřní zlost a agresi do světa kolem sebe. Nebyla jsem zlá já, ale to, co skrývala tma. Různí démoni noci.

Když jsem se rozváděla, trpěla jsem panickými ataky úzkosti, které postupně přecházely do různých fobií, jako je klaustrofobie (strach z uzavřených prostor), aerofobie (strach z létání), akrofobie (strach z výšek), agorafobie (strach z veřejných prostranství) a sociální fobie (strach ze styku s lidmi). Můj život byl nezvladatelný. Hodně jsem zhubla a nakonec jsem i omdlévala.

Moje fobie mne dovedly do ordinací různých lékařů. Nakonec mi jedna lékařka na neurologii diagnostikovala nemoc zvanou RSka – roztroušená skleróza. Naštěstí její diagnostika nebyla podložena žádným odborným vyšetřením na magnetické rezonanci, ani punkcí z míchy. Tato diagnostika mne vzpamatovala a já si uvědomila své psychologické znalosti a diagnostikovala jsem si konečně svůj stav jako panické ataky úzkosti. Začala jsem s nimi intenzivně pracovat a mé ataky úzkostné paniky postupně slábly a fobie se vytratily. Vrátilo mne to zpátky k mé lásce k psychologii, psychoterapii a ostatním podobným směrům. Velice mi pomohla kognitivně-behaviorální terapie. I přes emoční nepohodu jsem přistupovala ke svým problémům aktivně, až jsem své problémy naprosto zvládla.

Mé stavy panických úzkostí a fobií mi na druhou stranu pomohly v mé práci. Vzhledem k tomu, že jsem si musela celým procesem projít, chápu více pocity a problémy svých klientů s jejich panickou úzkostí a fobií. To, že netrpím roztroušenou sklerózou, se mi potvrdilo, až po nějaké době (asi po 10 letech) a to vyšetřením na magnetické rezonanci a konzultaci na RS Centru, kde mi přiznali, že lékařka chybovala a nikdy bez potřebných vyšetření nemohla tak závažnou nemoc diagnostikovat. Na druhou stranu si uvědomuji, že moje silná vůle nepodlehnout tomu, že trpím tak závažnou nemocí, mi dovolila se panické úzkosti zbavit. Po diagnostice, kterou mi lékařka předložila, jsem mohla propadnout tomu, že touto nemocí opravdu trpím a moje úzkost by se znásobila.

Článek

Každé dítě se bojí tmy. A co teprve, když ho straší noční můra nebo děs Foto:

Noční můra, nebo děs? Obojí je běs!

Nejeden z rodičů zažil situaci, kdy ho dítě v noci probudilo usilovným pláčem. Příčinou je noční můra nebo děs, což ale není vůbec totéž.

 

Úzkostné rodiny plodí úzkostné děti

Úzkost souvisí i s ukotvením v naší původní rodině. Jsou rodiny, které žijí vyloženě úzkostným životem. Rodiče tak nedovolí svému dítěti se odpoutat. Předávají mu tak sdělení, že svět je nebezpečný, život je náročný a tak je nejlepší zůstat doma a do ničeho se nepouštět. Dítě je pak pozastaveno a omezeno ve svém vývoji a obětuje vlastní autonomii svému rodiči. Vzniká v něm nejistota z okolního světa, ale i nejistota v sebe sama. Vidí všude hrozby, nemoci a čekající nebezpečí. Z těchto rodin pak vycházejí lidé, kteří jsou náchylnější k panickým atakám úzkosit a různým fobiím. Panické ataky úzkosti jsou nepředvídatelné záchvaty paniky.

Jak se projevuje úzkost na našem fyzickém těle?

Někteří lidé, když mají úzkost, se červenají, jiní zase naopak zblednou. Při komunikaci nám může vypadnout hlas. Nebo mluvíme napjatým hlasem, hlubokým hlasem, někdo naopak hlas ztiší. Po nějaké chvíli, když úzkost odezní, je patrné, že se vracíme ke svému normálnímu tónu hlasu. Mezi nejčastější projevy panické ataky úzkosti mohou být točení hlavy, gumové nohy, zrychlený dech, brnění v rukou a nohou, sucho v ústech, bušení srdce, nevolnost, pocit, že omdlíme, zhoršení zraku, třesavka, ztuhlost čelisti nebo části obličeje a další projevy. Dochází k hypoventilaci.

Často panickou úzkost můžeme zaměnit i za pocit mrtvice nebo srdečního infarktu, protože se projevují podobnými symptomy.

Článek

Možná žijete už dlouho ve stresu, ani o tom nevíte Foto:

Poznáte, že vás drtí stres?

V dnešní, stále rychleji se rozvíjející společnosti se stres stal způsobem života. Mnozí z nás jím trpí a nemusí si to ani uvědomovat. Je to logické, když žijete neustále...

 

Jak zvládnout úzkost?

Když nás překvapí panická úzkost, nastupují obranné mechanismy. Jedním z nich je udržet si odstup. Opakujeme si, že je nutné zachovat klid. Cítíme, že se nám zužuje dech, jako by nám někdo seděl na plících a nedovolil nám nadechnout se. Dobré je zde třeba na několik sekund zadržet dech. A snažit se od své úzkosti držet odstup. Další možností je racionalizace, kdy se snažíme uvědomit si, že není důvod mít strach. Opakujeme si „vše je v pořádku“, „není se čeho bát“. Zanalyzování problému ze všech stran nám může umožnit i určitý odstup od naší úzkosti. Další možností je projekce. Najít ve své úzkosti nějaký reálný podklad. Najít to, z čeho máme strach, co je důvodem úzkosti. Když je naše úzkost definovaná, můžeme s ní pak lépe pracovat.

Při panické úzkosti je dobré snažit se odvést pozornost od fyzických stavů panické úzkosti. V případě, že přichází úzkost, dostaneme strach z ohrožení života. Přemýšlíme nad tím, že přijde smrt a nikdo nás v prázdném bytě nenajde. Nebo naopak, že omdlíme mezi lidmi a utrhneme si ostudu. Naše úzkost se tímto stále více stupňuje. Odvedení pozornosti od projevů úzkosti nás odvede od strachu ze smrti.

Uvolněte se, prosím

Úzkostní lidé jsou napjatí lidé, z toho důvodu je dobré naučit se uvolňovat. Provádět takové činnosti, které nám přinášejí uvolnění a radost. Vhodné jsou i relaxační techniky práce s dechem, meditace, autogenní trénink, regulace svalového napětí s dosažením celkové relaxace, taneční a různé jiné druhy terapie.

Při úzkosti přichází nejistota, ale když vyčkáme, po chvilce přichází nová jistota. Nejistota v nás vyvolává zmatek, a když se snažíme ve všem orientovat, naše úzkost se ještě prohlubuje. Důležité je naučit se hodnotu, která vytváří naši úzkost a nejistotu, zaměnit za jinou hodnotu. Například před důležitým jednáním, kdy začneme pociťovat úzkost, si uvědomit, že důležitější je zůstat naživu, než udělat dobrý dojem na jednání.

První reakcí na úzkost je útěk. Nemůžeme však v životě před úzkostí utíkat, protože to v nás vyvolává další neurčité úzkosti. Pokud se úzkosti postavíme, je veliká možnost na úspěch. Posléze zjistíme, že úzkost se zmenšuje.

Důležitým pomocníkem ve zvládání úzkosti je i větší sebejistota. Jistota v sebe sama je možností, jak zlepšit svoje úzkosti. V poznání sebe sama a toho, co v životě chceme, nám může pomoci zvládnout naši úzkost. Jistota ve vlastní identitu nám pomáhá zmírňovat úzkost. K jistotě identity patří jistota vnímání sebe samého jako komplexního člověka, který se vymanil z rodičovských komplexů.

Položte si sebekoučovací otázky:

Co po mně moje úzkost chce? Mám začít jinak vnímat sama/sám sebe? Mám změnit své hodnoty?

Chce po mně moje úzkost, abych více riskoval/a? O co přijdu, když své úzkosti podlehnu? Co je v pozadí mé úzkosti?

 

Vážení, věřte, že život se dá žít i navzdory úzkosti. Důležité je připustit si svoje úzkosti a pak s nimi následně můžeme něco udělat. Nebojte se o svých úzkostech mluvit a postavit se jim, protože panické úzkosti nám omezují život a začneme se určitým situacím a místům vyhýbat. Nakonec nežijeme plnohodnotný život a jen přežíváme se svojí úzkostí. Vždy je čas to změnit a najít si třeba odbornou pomoc!!

Přeji vám život plný radosti a naděje s minimem úzkostných stavů.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová nová Foto:

Šárka Vávrová, Foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

 

 

 

 

 

 



 

 

 

Horoskopy 2017

reklama

reklama