Pandemie ničí nejen psychiku dětí. Vyroste z nich generace analfabetů?

Téměř neexistují společenské kontakty, děti nemohou chodit na kroužky, kde trávily čas. Na maximum byly utlumeny i veškeré další volnočasové aktivity. Děti se naučily rozebírat události včetně svých problémů na chatovacích serverech. To ale nemůže ani náhodou nahradit kamarádský pokec. Pohled nebo gesto je stokrát výmluvnější než psané slovo. A podání ruky, poplácání po zádech, pohlazení dokáže povzbudit mnohem víc než sáhodlouhý text. Svěřovat se počítači není úplně to pravé. Těžko ho můžeme obejmout, poplakat si…

Méně úcty, více sebevědomí

Dnešní generace dětí (a vlastně i těch, kteří se narodili po roce 1989), je úplně někde jinde než ty předchozí. Nejen kvůli počítačům nebo mobilům. Vyrůstaly ve svobodné společnosti, a to je neocenitelné. Nemusí lhát, předstírat, bavit se o něčem jiném doma a ve škole, tak jako jejich rodiče a prarodiče, kteří zažili nacismus a komunismus. Díky tomu jsou otevřenější, názory ventilují bez obav a veřejně. Mají ale také méně úcty ke stáří, autoritám. Ty si musí jejich pozornost zasloužit. „Kdo jim chce porozumět, musí se pokusit dívat na svět jejich očima. Jsou hodně, někdy až přehnaně sebevědomí, úroveň jejich znalostí je vysoká, v tom má internet plus, je možné si ´vygooglit´ prakticky jakoukoli informaci. Na druhou stranu jim schází některé elementární znalosti," upozorňuje psycholog Michal Florian.

Influenceři jako vzor

Podle něj dnešní doba přeje konzumu a krátkodobým zážitkům, což se projevuje v prioritách dětí a dospívající generace. Zpěváky, hudební skupiny, herce nahradily v žebříčku popularity influenceři, kteří mají obvykle jediný cíl - vydělat rychle peníze. „Mimo propagace sebe samotných nebo různých výrobků nic neumí, brzy se omrzí a přijde zase někdo jiný," diví se současnému trendu psycholog.

Konec Rychlých šípů?

Kulturní úpadek zaznamenáváme i v knižním průmyslu, kterého se přitom restrikce zase až tolik netýká, knihy se dají bez problémů koupit u výdejního okénka. To, že nejen děti, ale i dospělí čím dál méně čtou, je smutný fakt. Bylo by ale krátkozraké vinit z toho elektronické knihy, ty jsou možná jednou z forem záchrany.

Na druhé straně není možné mít pocit, který člověk zažívá při koupi vysněné knihy, která je cítit tiskařskou černí a ilustrace láká k tomu ji otevřít. Za minulého režimu, kdy vycházel jen zlomek cenzurou povolených titulů, byly každý čtvrtek, kdy šly do prodeje, dlouhé fronty, v nichž se mnohdy stálo od časných ranních hodin. Tím se ještě umocnil zážitek z četby. Oblibě u dětí vládly dobrodružné romány od Dumase, Verna, Mayovky, Foglarovky – ty měly navíc punc zakázaného ovoce. „Ohmatané sešity Rychlých šípů se předávaly z otce na syna, půjčovaly jen těm nejlepším kamarádům, měly cenu zlata. Romantika byla ještě umocněna chováním hlavních hrdinů, férovým, šlechetným. To už dnešní děti neoslovuje. Staří je často kritizují, nicméně jejich chování je odrazem jich samotných," tvrdí Michal Florian.

Kouzelník, který dokázal udržet pozornost dětí

Aby kniha zaujala současnou mládež, musí je oslovit. V této přetechnizované době kupodivu nejvíc táhnou takové, které pracují s fantazií, tajemnem, mystikou, nabízí vizi jiného světa. Toho asi nejlépe využila J.K. Rowlingová s románovou sérií o Harrym Potterovi. Ať si myslíme cokoli, je fakt, že přitáhla děti ke čtení jako nikdo předtím, prodala neuvěřitelnou půl miliardu výtisků! Navíc si pozornost udržela deset let, vydávala každý rok jeden díl. Čtenáři tak stárli se svými idoly.

Táhnou i outsideři

Nicméně poslední příběh brýlatého čaroděje vyšel před čtrnácti lety. V Americe ho v žebříčku popularity vystřídala fantasy série, kde je hlavním hrdinou dyslektický polobůh Percy Jackson. I on stárne s každou knihou, v té první, Zloděj blesku, která byla i zfilmována, mu bylo dvanáct let, takže asi jako Harrymu. Tato díla mají jedno velké plus, které oceňují literární kritici, ale i učitelé dějepisu. Dobrodružné výpravy hrdinů mají totiž přímou souvislost s antickými bájemi, ti jsou navíc potomky hlavních, ale i dalších méně známých bohů. Děj se odehrává jak v reálném světě, tak v táborech polobohů, a to jak řeckých, tak římských, ale i v podsvětí, které je domovem jedné z hlavních postav, Nica di Angela, syna Háda. Jeho osud je plný tragédií, úmrtí, nešťastné lásky, trápení kvůli sexuální orientaci.

„Ani Percy Jackson není, i přes nadpřirozené schopnosti, superman, spíš outsider. Byl sedmkrát vyloučen ze školy, i kvůli hyperaktivitě, kterou trpí ti, co mají božský původ. Tím jsou pro čtenáře přitažliví, mohou v nich vidět tak trochu sami sebe. Jen v Americe se prodalo kolem 30 milionů výtisků," chválí knižní sérii psycholog.

Sága pro starší

Pozornost mladých čtenářů si získala i další obsáhlá fantasy sága Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina, ze které čerpá seriál Hra o trůny. Děj je temný, násilný, nikdo, včetně hlavních hrdinů, není nedotknutelný. Ti, které autor nechá přežít, procházejí mnohdy osobnostním a povahovým vývojem. „Skvělé je detailní vykreslení postav, ty se často mění z nesympatických na oblíbené a naopak. Neexistuje pevná hranice mezi dobrem a zlem. I když je text plný mýtů, nadpřirozena, není to samoúčelné. Byl bych jen opatrný, zda je vhodná pro menší děti, děj je místy až brutální, plný politických intrik, sexuality. Nicméně si dovedu představit, že by byla, stejně jako dobrodružství Percyho Jacksona, vhodnou četbou třeba pro starší gymnazisty," dodává Michal Florian, který se pouze obává jedné věci: „V době, kdy naše mateřština čelí invazi anglických slov a klesá literární gramotnost, mi připadá dost zvrácené rozhodnutí ministerstva školství o nepovinném slohovém cvičení u maturity. Přitom je to základ komunikace, každý dopis je v podstatě sloh. Jen kolik z nich z pera slavných osobností vyšlo knižně. Vychová se tak generace analfabetů, vyjadřující se v holých větách a zkratkách."