Jaroslav Hašek měl dvě manželky současně. Trestu za bigamii však unikl
Jeden z historicky nejlepších českých spisovatelů Jaroslav Hašek, od jehož smrti letos uplynulo 100 let, se sice nedožil ani čtyřicítky, avšak jeho život byl více než barvitý. Kromě tuláctví či účasti v první světové válce čelil obvinění z bigamie, jelikož měl současně dvě manželky. A to přesto, že jeho vztah k ženám byl údajně velmi chladný.
O Jaroslavu Haškovi i jeho díle o rozsahu více než 500 povídek napříč dvěma desítkami knih už bylo řečeno i napsáno mnoho. Nejen postava Švejka, ale i další Haškovy příběhy jsou dodnes velmi populární v Česku i celé Evropě a pravidelně se dočkávají různorodých adaptací od divadla po film. Stejně tak spisovatelův život se rozhodně nedá označit za jednotvárný a hladký.
Byť se za velkou studnici literární inspirace považuje zejména účast Jaroslava Haška v bojích první světové války, jeho charakter, příběhy, ale i někdy podle všeho kontroverzní vztah k ženám formovala spíš před- a poválečná léta.
Haškovo vrcholné dílo o Švejkovi zůstalo po autorově smrti nedokončené:
Již od mládí byl traumatizován pohlavním stykem
O Jaroslavu Haškovi se na základě některých pamětí a vzpomínek lidí, kteří ho znali, někdy spekuluje, že byl homosexuál a k ženám měl všeobecně velmi chladný vztah. Tato skutečnost se však dává za vinu zkušenostem z doby, kdy mu bylo pouhých 11 let. Tehdy se spřátelil s bývalým námořníkem jménem Němeček, který jej naučil pít alkohol, krást doma peníze a také ho donutil sledovat, jak souloží se svou přítelkyní.
Že tehdy šlo pro Haška o traumatizující zážitek, dokazuje jeho vzpomínání na tyto události, o něž se dle webu svejkmuseum.cz podělil i se spolubojovníky v československých legiích. Těm měl sdělit následující slova: „Může být na světě něco horšího než takové lidské prase? Čerta starého jsem tomu rozuměl, nic jsem o těchhle věcech nevěděl, a přece jsem pocítil takový hnus a odpor, že mi to stačilo otrávit celý život. Také jsem se od těch dob ženských bál jako čert kříže.“
Umírněný bohém se poprvé žení
Po odmaturování na obchodní akademii a krátkém zaměstnání v bance Haška okouzlilo hnutí anarchistů. Stal se bohémem a místo konzervativního života zvolil tulácký, během něhož prošel s bratrem Bohuslavem pěšky Slovensko, Halič, Maďarsko (tehdejší Uhersko) nebo Švýcarsko. Na cestách rovněž napsal celou řadu cestopisných povídek, které vycházely především v Národních listech.
Vše však v roce 1907 změnilo seznámení s Jarmilou Mayerovou, do níž se Hašek bezhlavě zamiloval. Rodiče jeho lásky potulného bohéma přirozeně nepovažovali za vhodného manžela pro svou dceru. Spisovatel se proto rozhodl pokusit se žít počestným životem a najít si stabilní práci jako redaktor. To se mu s rozdílnými úspěchy v několika časopisech podařilo, v květnu 1910 si tak Jarmilu vzal za ženu a o dva roky později se jim narodil syn Richard.
Jaroslav Hašek ale stereotypní rodinný život psychicky neunesl, a jak uvedly před lety na základě výpovědí pamětníků mimo jiné Staroměstské noviny, měl se pokusit o sebevraždu. Ať už se smrt snažil předstírat z legrace, nebo měl zájem skutečně svůj život ukončit, byl zatčen a nějaký čas strávil v psychiatrické léčebně, zatímco jeho manželka odešla bydlet k rodičům.
Kariéra v Rudé armádě a druhá svatba
Možná tak trochu vysvobozením z obyčejného života se pro Haška nezvládajícího manželský život stala první světová válka. V roce 1915 narukoval a odcestoval na ruskou frontu. Zde padl do zajetí a další rok vstoupil do Československých legií. Na konci války se však z neznámých důvodů začal stále více přiklánět k socialismu. Nakonec z legií vystoupil a stal se členem Rudé armády.
Vzhledem k tomu, že se z něj postupně stal ředitel armádní tiskárny, náčelník oddělení pro práci s cizinci, velitel oddílu a zástupce vojenského velitele bugulmského okresu, je téměř jisté, že se v této době neoddával žádnému bohémskému životu. Nadřízení mu zakázali alkohol a je zjevné, že Hašek byl v té době horlivým a disciplinovaným vojenským i politickým pracovníkem. V roce 1920 onemocněl tyfem a zároveň se zamiloval do tiskárenské dělnice Alexandry Grigorjevny Lvovové, které se říkalo Šura. Ta jej během nemoci opečovávala.
Bigamie ale už tehdy byla trestná, a když se téhož roku v prosinci vrátil Hašek do Československa, stanul kvůli mnohoženství na radu právníka před soudem. Trestu se nakonec vyhnul jen proto, že kvůli všeobecnému chaosu v Rusku nebylo možné zjistit, zda se skutečně oženil. ČSR si navíc s Ruskem vzájemně neuznávaly celou řadu mezinárodních smluv, sňatek se dvěma různými ženami zároveň mu tak prošel.
Syna nesměl vídat, zemřel odloučen od rodiny
Po návratu rovněž kontaktoval svou první ženu Jarmilu a měl zájem potkat svého syna, kterého více než pět let neviděl. „Když se měli s mým otcem poprvé setkat, to už mu bylo asi deset let, ani mu nechtěli říct, že je to jeho táta, protože mu tvrdili, že ten zemřel. Kvůli válce nebyl od roku 1914 k dispozici,“ řekl deníku Blesk Haškův vnuk Richard.
Jarmila si nepřála, aby spisovatel syna vídal, ten proto neměl příležitost svého potomka blíže poznat. V srpnu 1921 tak Jaroslav Hašek podnikl svou poslední cestu z Prahy do Lipnice nad Sázavou. Odmalička trpěl srdeční vadou a zakrnělou štítnou žlázou, což si v kombinaci s dřívějším bohémským životem plným alkoholu začalo vybírat svou daň.
Spisovatel byl navíc obézní a vážně nemocný. Až v Lipnici začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka, které kvůli zdravotním komplikacím v poslední fázi svého života diktoval druhým. Hašek zemřel 3. ledna 1923 na ochrnutí srdce, přičemž jeho vrcholné dílo zůstalo navždy nedokončené.