Kombinovaná výuka do škol? Co říkají učitelé a rodiče na to, že by děti byly doma

Do ověřování organizovaného Ministerstvem školství se zapojilo několik desítek základních, středních i základních uměleckých škol v Česku. Modely testování jsou přitom různé. V některých školách a třídách děti docházejí osobně jednou týdně, někde se na dálku učí jednotlivci, jinde celé třídy nebo skupiny. Záleží na školách, rodičích, ale i studentech, jaký systém jim individuálně vyhovuje.

Jak budou školy řešit zdražování energií?

Možnost výuky na dálku by uvítaly především rodiny, které hodně cestují a chtějí se více podílet na vzdělávání svých dětí. Dále také školáci, kteří jsou častěji nemocní nebo mají specifické potřeby.

Některé děti to doma nezvládnou

„Jak se nám to osvědčilo, je individuální. Máme žáky, pro které je to velmi vhodné, a pak žáky, kteří kombinovanou výuku ukončili a vrátili se na denní studium. Na samostudium je potřeba mít disciplínu a ne vždy to v sobě dítě má nebo ne vždy to rodiče nakonec zvládnou,“ vysvětlila Eva Drobečková, ředitelka základní školy Na Pohodu v Hodoníně, pro Aktuálně.cz

Dálkové vzdělávání nemusí vyhovovat ani mladším dětem či žákům se speciálními potřebami. „Úzkostnější děti ve chvíli, kdy nejsou v denním kontaktu s jinými dětmi, ztrácejí návyky na sociální situace a návrat do kolektivu je pro ně pak o to těžší,“ doplnila Kateřina Šuchová, ředitelka Základní a mateřské školy Klas v Pardubicích. Pro děti s ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou) či jinými speciálními potřebami je podle ní důležitý pravidelný režim. „Těmto dětem nevyhovuje přepínání – tedy že jsou chvíli doma a chvíli ve škole,“ dodala.

Zapojení všech škol

Ředitelka tiskového odboru ministerstva školství Lubomíra Černá iDNES.cz sdělila, že už existuje zpětná vazba škol na testovaný systém, ale výsledky se prozatím zpracovávají. Původně mělo ověřování skončit v srpnu 2022, start se ale nakonec zpozdil, a tak bylo ukončení odloženo na srpen 2023. Pokud ministerstvo školství poté uzná, že se kombinace prezenční výuky s distanční osvědčila, bude chtít změnu zavést do školského zákona. Ředitelé škol by pak měli možnost domácí výuku začlenit do fungování školy i bez schvalování hygienickou stanicí či ministerstvem, jak tomu bylo v době covidu.

Srovnání s dobou covidovou

On-line výuku si většina škol vyzkoušela v době covidu. Své zkušenosti pro web Prima Ženy popsala pedagožka Hana Budilová ze ZŠ Sedlčany. Přestože ocenila i jisté výhody, jako je zlepšení počítačové gramotnosti všech zúčastněných nebo samostatnosti dětí, trvale by na on-line výuku přejít nechtěla. „S kolegy se shodneme, že výuka v takovéto podobě nikdy více… Děti a učitelé na ZŠ patří do classroomu. Ne do Classroomu,“ vysvětlila a srovnala tak vtipně klasickou školní učebnu s webovým programem, na kterém některé školy při on-line výuce fungovaly.

Jako hlavní nevýhody uvedla absenci kolektivu a sociálních vazeb, technické nedostatky, které se zkrátka vždy vyskytnou, nebo stresující a náročné „přepínání“ z on-line výuky na prezenční. Dále Hana Budilová podotkla: „Domov je prostě domov, ne místo k celodennímu vzdělávání. Jako učitel na dálku nemám možnost přímého kontaktu, potřebné reakce a vhodné nápomoci, moji roli pak suplují rodiče, kteří mají fungovat jako ‚mami a tati,‘ ne jako ‚pančelka‘.“

Co na to rodiče

Markéta N. M. (dcera 4 roky, synové 7, 9 a 13 let):
Přiznám se, že kombinovanou výuku bych neuvítala. Pracujeme s manželem na plný úvazek, a protože mají naše čtyři děti hodně mimoškolních aktivit, na které je musím vozit a pak vyzvedávat, tak už teď bojuji s časem a jsem ráda, když mám volné dopoledne, které můžu nerušeně využít na práci. Mladší synové jsou v první a ve druhé třídě, takže je jasné, že bych jim musela doma asistovat. Už jsme si to vyzkoušeli v době covidu a bylo to pro všechny zúčastněné příšerné. Dokážu si to představit pouze u staršího syna, který chodí do sedmé třídy a už dva roky má on-line kurzy programování a také měl on-line lekce angličtiny a nevadilo mu to. Nejde ale jen o samotnou výuku. Když jsou děti doma, nenavštěvují jídelnu, a tak musím vařit, což je další komplikace pro zaměstnané rodiče.

Simona S. (syn 14 let):
Kombinovanou výuku bych uvítala. Hlavně pro případy, kdy je syn nemocný. Nechápu, proč to po covidu už není zavedeno. Minimálně jednou za týden, mohla by to být pozitivní změna oproti sedmihodinovému sezení na nepohodlné židli. Také by se mělo přehodnotit některé učivo a nenutit děti „drtit se“ nesmysly nazpaměť.

Josef Š. (syn 12, dcera 17):
V covidové době jsme si zkusili, jak funguje, když se dítě učí doma. V první řadě jsme se všichni učili takto se učit. Zažil jsem to v té době s šestnáctiletou dcerou a jedenáctiletým synem. Větší dítě už chápe, že se musí ohlídat samo, že se učí pro svůj budoucí život. Menší dítě je nutné motivovat, dohlížet na něj, vysvětlovat i mu pomáhat. Což vede ke zvýšeným nárokům na rodiče. Pokud jsem se synem byl doma, tak se dokázal na domácí výuku soustředit, pokud jsem byl ale v práci, tak si nedělám iluze, že sám fungoval doma stoprocentně. Dostávali jsme se tak do situace, že když měl syn před sebou náročnější domácí projekt v rámci školy, tak jsem si bral dovolenou. Což samozřejmě nejde praktikovat stále. Na straně druhé se v té covidové době syn naučil samostatnosti, více se soustředit na sebe, pochopil, že jsou v životě věci, se kterými mu nikdo nepomůže.

Za mě tedy kombinovaná výuka ano, ale za předpokladů, že funguje skvěle spolupráce a koordinace školy, dětí a rodičů. Takové situace, kdy dítě má být připojeno a já z práce zjišťuji, proč nefunguje doma wi-fi, a když se na dálku povede wi-fi nahodit, tak se dozvídám, že učitelka se nepřipojila, protože jí nefunguje monitor, už zažívat nechci. Takto opravdu ne.