Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama
Reklama

Manželství na dálku: Jaké to je? A může takový vztah vydržet?

Být s manželem každé ráno a každý večer je normální, ale co když se s partnerem vídáte jenom párkrát do měsíce? Myslíte si, že má takový vztah šanci, že vydrží? Své o tom ví osmatřicetiletá Eva.
Vydáno: 14.05.2019
Manželství na dálku: Jaké to je? A může takový vztah vydržet?
Autor: iStock Manželství na dálku: Jaké to je? A může takový vztah vydržet?
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nikdy jsem si nemyslela, že budu žít v netradičním svazku. Manželství na dálku bych si asi nikdy dobrovolně nevybrala. Jenomže člověk míní a život mění. Partner má totiž zajímavou práci, o kterou nechce přijít. A protože je nucen často cestovat, nevídáme se denně, jak je to běžné.

Já zase doma vychovávám naše čtyři malé děti. Manžel se nás snaží podporovat, co může, ale fyzicky je přítomen jenom o víkendech. Jinak jsme v kontaktu přes telefon a internet. Nicméně ani touto formou pořádně nekomunikujeme. Nemáme tolik času, abychom ho ztráceli hodinovými hovory, jak moc se nám stýská a jak se milujeme.

Mám-li být upřímná, musím říct, že manželství na delší vzdálenost mi většinou nevyhovuje. Ale nic není černobílé. Určité momenty nás tisíce kilometrů, které trávíme pravidelně od sebe, zase naopak sblížily.

Jak to všechno začalo

Svatbu jsme měli před deseti lety. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že budu někdy žít většinu času odděleně od muže, jenž mi je tak blízký. Vždycky jsme všechno dělali společně. Sledovali jsme stejné televizní pořady, chodili jsme si shodně lehnout, o víkendech jsme málokdy trávili čas mimo rodinu. Stýkali jsme se s dalšími páry nebo rodinami a vůbec jsme neměli potřebu vyhledávat dámské nebo pánské jízdy.

Ačkoliv mezi námi byla většinou idylka, samozřejmě jsme se občas pohádali nebo řešili nějaké problémy. Určitě bych ale spočítala na prstech jedné ruky počet nocí, kdy jeden z nás spal na pohovce v obýváku. Navíc si skoro ani nevzpomínám na to, že bychom někdy spali každý někde jinde. To se ovšem změnilo před sedmi měsíci.

Osamělost, strach a vyčerpání

Jako mávnutím kouzelného proutku bylo všechno rázem úplně jinak. Moc ráda bych řekla, že si na to postupně zvykám a že je to den ode dne lehčí, ale bohužel to tak necítím. Když se s mužem v neděli večer loučím, bolí to úplně stejně jako před těmi sedmi měsíci. Nejenže se mi po něm strašně stýská, ale zároveň vím, co mě zase čeká. Náročná a nekonečná výchova čtyř malých dětí, na které jsem úplně sama.

Nemám ani chvilku sama pro sebe a někdy mám pocit, že se samým vyčerpáním rozpadnu na tisíc kousků. Nejhorší na tom snad je, že si jdu po dlouhém a těžkém dni lehnout do postele, kde nikdo není. Cítím se hodně osaměle a někdy mám i strach. Díky bohu za bezpečnostní poplašný systém a úžasné sousedy.

Péče nejen o děti, ale i o dům

Nicméně existují ještě další nepříjemné okamžiky, kdy je mi opravdu mizerně. Často pociťuji vztek, že není manžel s námi. I když samozřejmě vím, že musí dřít a že by byl s námi moc rád. Nemůžu si pomoci, ale leží na mně poměrně velké břemeno v podobě péče o čtyři malé děti a také dům. Jakmile se v něm něco pokazí, bez čeho nemůžeme fungovat, musím se o to postarat já sama. A právě v okamžicích, kdy se vyskytne nějaký nečekaný problém a manžel tady zrovna není, aby mi pomohl, postrádám naše partnerství. Ano, sice mě může podpořit virtuálně, ale upřímně, to mi nestačí. Komunikace přes telefon nebo internet je pro nás určitou výzvou být ve spojení a nepřipadat si, že žijeme každý zvlášť.

Stres na úkor lásky

Řekli byste si, že musím v pátek večer hypnotizovat kliku na dveřích a pak se nedočkavě vrhnout manželovi do náruče. Bylo by to velmi romantické, ale realita je trochu odlišná. Už jsme se bohužel takhle několikrát pohádali. Stres dokáže své.

Nejen zápory, ale i klady

Je tedy na manželství na dálku něco pozitivního? Naštěstí ano. To, že jsme s manželem většinu času od sebe, nás akorát utvrdilo v tom, že se milujeme. Jakmile jsme zase spolu, nebereme to už jako samozřejmost. Užíváme si víc dotyků a vzájemného kontaktu dokazujících naši lásku. Hodně si toho vážíme.

Asi vás zajímá, jak je to se sexem, že? Určitě si ho vychutnáváme víc než dřív, takže v tomhle je naše odloučení také přínosem.

Důležité je efektivně komunikovat

Největší překážkou, kterou se snažíme překonat, je, jak zůstat během týdne co nejvíce v kontaktu a současně jak efektivně komunikovat. Zjistili jsme, že lépe než chatování na telefonu fungují textové zprávy. Také se nám už několikrát ukázalo, že nejvíce vyhrocené emoce máme ve středu, třetí den je zkrátka kritický. Proto se v ten den oba musíme hodně snažit, abychom měli s tím druhým více trpělivosti a nepoddávali se podrážděnosti.

Velká vzdálenost může vztah naopak utužit

Manželství na dálku je ještě pro nás oba poměrně nové. Je to běh na dlouhou trať plný experimentů a snahy všechno co nejlépe „vychytat“. Doufám ale, že jsme na dobré cestě.

Přestože bych byla mnohem raději, kdybychom spolu s manželem usínali každý večer v jedné posteli, uvědomila jsem si, jaká je pravá podstata svazku. Manželství je totiž o tom, že s partnerem zůstáváte spolu bez ohledu na to, co děláte. A já svého muže miluji víc než kdykoliv předtím.

-šp-

Článek je zařazen v: vztah na dálku, manželství, komunikace ve vztahu
Reklama