Strašák jménem led. Jak poznat nebezpečí a co dělat, když se pod někým propadne

Možná si ještě vzpomínáte na případ manželky kapitána třineckých hokejistů, která loni v březnu utonula pod ledem poté, co se pokusila zachránit tonoucího psa. A i letos už máme první oběti ledu, tentokrát bohužel malé děti.

Nevíte-li, jak poznat led, na nějž lze bezpečně vstoupit, nebo jak reagovat, když se pod někým před vámi led prolomí, může to v důsledku rozhodovat o životě a smrti – možná někoho cizího, ale možná také vašeho dítěte či psa.

V loňském roce zamrzla dokonce i řeka Vltava:

Prevence na prvním místě

Úplně na začátku se samozřejmě nabízí otázka, zda je nezbytně nutné jít zrovna na přírodní zamrzlou plochu se všemi jejími riziky a není lepší zvolit raději alternativu v podobě městského kluziště. „Led v přírodě nikdy nemůžeme považovat za stoprocentně bezpečný,“ upozornila pro web Prima Ženy mluvčí hasičů Pavla Jakoubková s tím, že například na tekoucí vody by lidé neměli vstupovat nikdy, jelikož v klimatickém pásu České republiky řada řek nezamrzá buď vůbec, anebo jen místy a velmi dočasně.

Pokud na výběr nemáte a chcete vyrazit na přírodní stojaté vody, je vhodné znát několik základních pouček, díky nimž dokážete určit, zda je led bezpečný pro pohyb, a pokud ne, včas ho opustit.

• Pro člověka bezpečný led musí mít tloušťku minimálně 10 centimetrů. Lze ho poznat i bez měření, neboť je zbarven do modra. „Za ideální tloušťku pro bruslení se považuje až 15 cm. Obecně se doporučuje na led vstoupit, až když celodenní teploty klesnou pod bod mrazu na několik dní,“ dodává Pavla Jakoubková s tím, že pokud nevíte, jak je led silný, měli byste se mu vyhnout.
• Pokud jsou na ledové ploše kaluže nebo sníh, je lepší na ni vůbec nevstupovat ani na ni nepouštět psa.
• Myslete na to, že tloušťka ledu není po celé ploše konstantní. „Bohužel ani u zamrzlých hladin stojatých vod není zaručena konstantní tloušťka ledu. Obzvlášť v místech přítoků a odtoků je led křehčí,“ řekla mluvčí hasičů.
• Jsou-li v ledu vysekány otvory (může jít o provzdušňovací místa pro ryby či otvory vytvořené vodohospodáři/potápěči), vůbec se do jejich blízkosti nepřibližujte.
• Na přírodní led byste se nikdy neměli vydávat sami bez dohledu druhé osoby stojící bezpečně na břehu. Že vám dítě řekne, kde bude bruslit, nestačí, z domova mu totiž pomoc do ledové vody těžko zavoláte.
• Zároveň není vhodné pohybovat se na ledu ve skupinách. „Nedoporučujeme zbytečně ledovou plochu zatěžovat, doporučuje se vzdálenost od sebe zhruba 2 metry,“ popsala další důležité pravidlo Pavla Jakoubková.
• Při testování tloušťky ledu nezapomeňte na sluch (hasiči varují například před sluchátky v uších). Slyšíte-li už při prvních krocích jakékoli praskání, okamžitě se vraťte na pevnou zem. Jste-li dál od břehu, nezůstávejte stát, lehněte si na břicho, abyste lépe rozložili svou váhu po povrchu, a pokuste se doplazit na pevnou zem. Není-li to možné, ihned volejte pomoc.

První pomoc, když pod někým led praskne

Jakmile se pod někým prolomí led a on spadne do vody, může být prvním instinktem rozběhnout se za ním a pomoci mu co nejrychleji ven. Jenže právě taková reakce může v důsledku stát život i zachránce. Fakt, že se led prolomil, totiž jasně ukazuje, že již nadále není bezpečným. Zvlášť když se tak stane pod psem. „Pokud se proboří do ledu zvíře, v žádném případě jej nezachraňujte svépomocí. Pokud led neunese například psa, zcela jistě neunese ani vás,“ varuje před tímto instinktem Jakoubková.

Jak upozorňuje pardubický záchranář Marek Dvořák, vydávat se přímo na led zachránit kohokoli, pod kým se led prolomil, byste nikdy neměli: „Na prvním místě byste měli ihned volat tísňovou linku (150 nebo 112, pozn. red.) a tonoucímu hodit něco, čeho se může chytit a co mu umožní plavat, než seženete lano, které mu z bezpečné vzdálenosti hodíte. Dobré je myslet na to, že lano by zpravidla měl mít každý v autě.“

Nemáte-li k dispozici lano a musíte improvizovat, nabízí se jiné věci. „Lze použít například dostatečně dlouhou větev nebo část oděvu jako rukáv mikiny,“ radí Jakoubková. Podaří-li se vám plavajícího člověka dostat z vody, další postup závisí na jeho stavu.

„Pokud s vámi normálně hovoří, sám vám řekne, jestli ho něco trápí. Určitě ho svlékněte z mokrého oblečení, osušte a zahřejte. Ideální jsou třeba chemické vyvíječe tepla, deka nehřeje tak rychle. Takovému člověku určitě nepodávejte alkohol, roztáhne cévy a způsobí víc škody než užitku,“ radí Marek Dvořák s tím, že u nereagujícího či nedýchajícího člověka je potřeba zahájit resuscitaci, přičemž na lince 155 vám operátoři za všech okolností poradí, jak při první pomoci postupovat.

Když dojde na nejhorší a tonoucí zmizí pod ledem

Ještě větší nutkání skočit do ledové vody pravděpodobně budete mít ve chvíli, kdy tonoucí osoba či pes zcela zmizí pod vodou. Ani za těchto okolností záchrana z vaší strany hrdinským skokem do vody nepřipadá v úvahu. Nejenže šance, že bez patřičného vybavení tonoucího pod vodou a ledem najdete, je velmi malá, ale s vysokou pravděpodobností přímo ohrozíte i svůj vlastní život.

„Pokud dotyčný zmizí pod ledem, je dobré si nějak označit nebo zapamatovat místo, kde přesně to bylo, aby bylo dohledání snazší,“ radí Dvořák. „U ledu to není tak těžké, pokud je tam jedna díra. Horší to bývá na vodních plochách, kde ještě led není,“ dodává s tím, že byť jde při záchraně z ledu o čas, „šance na záchranu člověka z ledové vody je vyšší než třeba v létě, protože ledová voda snižuje metabolické nároky, například spotřebu kyslíku“.

To však tak úplně neplatí u malých dětí. Ty totiž mají dle záchranáře menší rezervy a podchladí se rychleji než dospělý. Liší se také jejich resuscitace, nicméně v případě potřeby vám vše potřebné opět popíše operátor na lince 155.