Divoký a tragický život císařovny Sissi. Ani milující manžel ji nezadržel
Když bezstarostný život zvídavé, kreativní a dobrodružné teenagerky Alžběty skončil provdáním se za císaře, strávila zbytek svého života snahou utéci ze zlaté formální klece. Na svou dobu progresivní a osobitý přístup k životu z ní však udělal ikonu, která fascinuje dodnes.
Psal se rok 1853, když se patnáctiletá Alžběta vydala s matkou a starší sestrou Helenou na cestu z jejich domova nedaleko Mnichova do rakouského lázeňského města Bad Ischl. Právě zde se rodina měla setkat s mladým rakouským císařem Františkem Josefem I., který měl v úmyslu formálně matku požádat o ruku její nejstarší dcery.
Životní příběh Sisi i jeho tragický konec se dočkal celé řady zpracování, včetně těch dokumentárních:
Císařský sňatek proti vůli a konec svobody
Počátek námluv se však příliš nepovedl. František považoval Helenu, která byla zároveň jeho sestřenicí, za příliš tichou. Naopak ho odzbrojila její nádherná mladší sestra Alžběta a krátce nato oznámil, že má zájem vzít si za ženu ji, nebo vůbec nikoho. Již o pět dní později se zasnoubili. Na názor Alžběty se přitom nikdo příliš neptal, byť ona sama císařem rozhodně okouzlena nebyla.
Když se o osm měsíců později v dubnu 1854 za Františka Josefa provdala, přihlížející mohli vidět, jak mladičká nevěsta v kočáře během průvodu Vídní neutěšeně pláče. Titul císařovny nebyl žádnou útěchou. Znamenal, že se musela přestěhovat na velmi striktní a formální císařský dvůr, kde mohla na svou ještě nedávnou dětskou svobodu rovnou zapomenout.
Její rodiče Ludovika Bavorská a Maxmilián Josef Bavorský totiž své potomky, kterých měli celkem devět, vychovávali na svou dobu velmi moderně, učili je důležitosti chránit si své soukromí i lásce k přírodě a venkovu. Jejich dcera Alžběta – známá spíš pod přezdívkou Sissi – narozená 24. prosince 1837, v tomto nebyla jiná.
Psychický teror a tři porody
Sissi byla v jádru introvertka a nesnášela formality, což se v císařském paláci ve vídeňském Hofburgu u některých jeho obyvatel setkalo s velkou kritikou. Nejvíce to dávala najevo její tchýně (a zároveň teta), arcivévodkyně Žofie. Ta naplno využívala svého vlivu a panovačnosti, aby ukázala, že s výběrem manželky Františka nesouhlasí a Alžbětou jakožto císařovnou zcela opovrhuje.
Jak velký vliv Žofie měla, Alžběta poznala v roce 1855, když císaři porodila prvního potomka. Dcera jí byla okamžitě odebrána, nesměla ji kojit ani se o ni nijak starat a její tchýně rozhodla i o jménu – pojmenovala ji po sobě. Stejný scénář se opakoval i u druhé dcery Gisely následujícího roku. V tu dobu se navíc na bedra Sissi začala stále hlasitěji snášet kritika za to, že není schopna dát císaři mužského potomka.
Zde je nutno připomenout, že Alžbětě během těchto událostí ještě nebylo ani osmnáct a mimořádný tlak nepřátelského dvora se podepsal na její psychice – začala mít problémy s příjmem potravy i depresivní záchvaty. V roce 1857 její dcera Žofie onemocněla a zemřela během rodinné cesty, jedné z mála chvil, kdy se o ní Sissi mohla starat. Na truchlení a pocity viny za smrt své prvorozené dcery však nebyl čas, neboť císařovna zanedlouho znovu otěhotněla, potřetí během tří let. A tentokrát přivedla na svět syna, korunního prince Rudolfa.
Tento fakt jí život na císařském dvoře mimořádně usnadnil. Zajistil jí bezpečí i větší vliv, ale také popularitu mezi prostým lidem, který ji už tak zbožňoval od chvíle, kdy se stala císařovnou.
Fanaticky posedlá svou figurou
Během pro ni nesnesitelného pobytu v císařském paláci se Sissi naučila hledat způsoby, jak z této reality i z její strany bezcitného manželství aspoň na moment uniknout. Její mimořádně dlouhé hnědé vlasy vyžadovaly každý den tříhodinovou péči a ve dny, kdy si je myla, rušila všechny své povinnosti. Ještě větší důraz – hraničící s posedlostí – však kladla na svou fyzickou kondici.
Alžběta během svého života dodržovala poměrně nemilosrdný cvičební režim i jídelníček, aby si udržela štíhlou postavu. V každé císařské rezidenci proměnila jeden pokoj v tělocvičnu a byla rovněž vášnivou (a dle dochovaných vzpomínek i mimořádně talentovanou) jezdkyní na koni. Její stravu pravidelně tvořily vývary, mléko, vejce a pomeranče. Váhu si pomáhala udržovat i půsty.
I přes tuto obsesi však Sissi dlouhodobě bojovala se špatným zdravím. Zároveň se opakovaně stávalo, že jakmile se vydala na cesty, její zdravotní potíže jako zázrakem zmizely, což naznačuje, že byly dost možná psychického nebo psychosomatického původu. V roce 1868 porodila ve věku 31 let čtvrtého a posledního císařského potomka – dceru Marii.
Postupem věku císařovnina posedlost mládím a zoufalá snaha udržet si mladistvý vzhled rostly. Během let proto podstoupila celou řadu kosmetických kůr včetně koupelí v olivovém oleji či máčení vlasů ve vejcích a koňaku. Stáří se bála tak moc, že po třicítce již odmítala, aby vznikaly její portréty nebo ji kdokoli fotil.
Tragický závěr života
Pravděpodobně definitivní tečku za z velké části nešťastným a protrápeným životem Sissi udělala v roce 1889 smrt jejího jediného syna Rudolfa. Třicetiletý korunní princ byl nalezen mrtvý v císařském loveckém zámku Mayerling po boku své mladičké milenky. Byť přesné okolnosti jeho smrti nejsou dodnes známy, vše nasvědčuje tomu, že šlo o párovou sebevraždu.
Císařovna upadla do hluboké deprese, ze které už se nikdy zcela nezotavila. Po zbytek svého života již nosila jen černé oděvy a zcela se stáhla z veřejného života. Místo toho začala s ještě větší vervou cestovat, často bez patřičného doprovodu či ochranky. Lehkovážný přístup se jí vymstil 10. září 1898, kdy k ní ve švýcarské Ženevě na chodníku přistoupil italský anarchista Luigi Lucheni a bodl císařovnu zbroušeným pilníkem přímo do srdce.
Jeho původním cílem byl orleánský vévoda Filip, ale když zjistil, že do města nakonec nedorazí, rozhodl se zaútočit na Sissi, jelikož chtěl zabít někoho urozeného a vysoce postaveného bez ohledu na to, o koho šlo. Šedesátiletá císařovna Alžběta krátce po atentátu zemřela. Její smrt velmi zasáhla císaře Františka Josefa, který ji po celou dobu manželství hluboce miloval.
Byť je dodnes Sissi velkou kulturní i turistickou ikonou a její život se dočkal zpracování do baletu, divadla, knih i televizních seriálů, často jde o přikrášlenou, romantizovanou verzi. Skutečný život císařovny byl totiž hluboce tragický, propletený depresemi a navždy změněn tím, že se František Josef I. tehdy v roce 1853 rozhodl vybrat si za ženu patnáctiletou dívku místo její starší sestry.
Podobné články
Autor článku
Tomáš Durčák
Tomáš Durčák je redaktorem webu Prima ženy. Píše hlavně o celebritách, a to ze showbyznysu i ze sportu.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
