Vyvracíme mýty o zdraví: Urologické potíže souvisí se sexem, hygienou, spodním prádlem i kouřením!

Když se konal průzkum, kterých lékařů se pacienti nejvíc bojí, vyhrál zubař, což se dalo čekat. Hned za ním se ale dost překvapivě umístil urolog, což možná souvisí s tím, že intimní orgány vnímáme citlivěji. I proto je kolem nich také tolik nesmyslných tvrzení.

Mýtus č. 1 – urologické potíže souvisí s věkem

Vůbec ne. Mají je leckdy už děti, jde o důsledek vrozených vad. Pochopitelně, čím je člověk starší, tím víc má zdravotních obtíží, to se ovšem týká celého organismu, nejen urologie. Je to jeden z mála oborů, kde se nemoci liší podle pohlaví, obě totiž mají různou anatomii, což se projevuje. Ženy trápí zejména záněty močových cest. Střevní bakterie, které je způsobují, musí u mužů urazit mnohem delší i složitější cestu, a to se jim „nechce”. U nich se od 40 let a výš zase začínají objevovat potíže s prostatou. Nejdřív nenápadně, přerušovaným močením, pocitem nedostatečného vyprázdnění, neschopností udržet nepřerušený proud, nucením chodit na WC i v noci. Když se objeví opakovaně krev v moči, jde o alarmující signál.

Mýtus č. 2 – vyšetření pohlavních orgánů je bolestivé

Pravý opak. Jde o bezbolestnou prohlídku, obvykle se používá sonografie. Na prevenci chodí hlavně ženy, jsou praktičtěji zaměřené, víc se pozorují. Jedině trochu nepříjemné může být (u mužů) vyšetření prostaty pohmatem prsty přes konečník, ale trvá tak půl minuty. Odběr krve na zjištění prostatického specifického antigenu, aby se vyloučila možnost karcinomu, se nedá počítat, jen trochu píchne. Problém je, že se muži – možná překvapivě – stydí jít k urologovi. Zakládají si na své „chloubě", bojí se o ni, mnohdy přijdou, až když se obtíže kumulují a výrazně je omezují (poruchy erekce, bolestivá ejakulace, pálení či bolest v podbřišku, při vyměšování apod.). To už může být pozdě. I proto je rakovina prostaty jedním z nejčastějších nádorových onemocnění vůbec. Druhý důvod bývá v tom, že je často bezpříznaková.

Mýtus č. 3 – důkladná hygiena zamezí infekci

Ne. Většinu infekcí močových cest žen způsobí bakterie Escherichia coli. Nedostatečná hygiena může mít stejně škodlivý vliv jako přílišná! Hlavně časté mytí. I v létě, kdy se víc potíme, bychom se měli sprchovat jen ráno a večer. V zimě tělu prospěje pár dní se nemýt vůbec! Tělové gely, zvlášť ty silně aromatické, obsahují chemické látky. Vždy je lepší používat PH neutrální přípravky, vyhnout se voňavým vložkám, toaletnímu papíru. Látky v nich obsažené mohou totiž podráždit sliznici vagíny. Pot sám nepáchne, jen bakterie, které ho rozkládají. Nejvíc jich je v podpaží a na chlupech u přirození, oholením tedy nic nezkazíte. Místo deodorantů lze pak použít vinný ocet či jedlou soudu, které zlikvidují zápach stejně spolehlivě a bez vedlejších účinků. Zánětem močového měchýře trpí častěji kuřačky. Cigarety totiž narušují imunitu, která brání přichycování bakterií. Ke vzniku infekce přispívá i časté zadržování moči.

Mýtus č. 4 – urologické potíže a sex spolu nesouvisí

Omyl. To platí spíš u prostaty, na její funkci obvykle nemá pohlavní styk vliv. U žen má velký význam časté střídání partnerů, jejich tělo se musí vyrovnávat s novými viry a bakteriemi, kterých je muž nositelem. Časté sexuálně přenosné onemocnění jsou chlamydie – to se už týká obou pohlaví – i když u sexuálně hodně aktivních žen jsou častější. Vyskytují se i v oblasti konečníku, souvisí s análním stykem. Chlamydie bývají vysoce nebezpečné, zvlášť když se včas nepodchytí. Při vaginálním porodu může být jimi infikován novorozenec a onemocnět zánětem plic či vážnou formou očního zánětu! Dlouhodobá neléčená infekce může způsobit zjizvení a neprůchodnost vejcovodů a tím vyústit v neplodnost. Chlamydie se léčí antibiotiky a úspěšnost je vysoká. Měli by je užívat oba partneři, aby nedošlo k opětovnému nakažení.

Mýtus č. 5 – spodní prádlo nemá vliv

Má a velký. Příroda dobře věděla, proč uložit varlata do šourku, kde je asi o dva stupně nižší teplota než jinde v těle. Spodní prádlo má být z kvalitního materiálu a takové, aby se v něm člověk cítil pohodlně, což určitě nejsou tanga. Ty nosí víc ženy, ovšem tím, že jsou hodně těsné a pohlaví zakrývají jen minimálně, může dojít k podráždění sliznice, vytvoří se mikrooděrky, zahubí se zdravé bakterie a zůstanou jen ty odolné, škodlivé. U mužů by jejich každodenní používání časem způsobilo pokles kvality spermií, erektilní disfunkce. Kontraproduktivní je i letní chození „na ostro". Když jdeme ve volných teplácích do lesa, je to pohodlné a ničemu neublížíme. Ve městě ale už máme na sobě těsnější kraťasy či kalhoty. Ty je hned po příchodu nutné vyprat kvůli hygieně (stejně tak, jako měníme spodní prádlo). Ze zdravotního hlediska je totální hloupost nosit – zvlášť ve vedru – upnuté džíny bez spodního prádla, mohou způsobit odřeniny, otlaky.

Mýtus č. 6 – urologické problémy se řeší operačně

Bývávalo. Dnes je k dispozici řada účinných léků, ale musí je předepsat urolog podle konkrétních obtíží. U mužů hojně propagované „přírodní doplňky" na prostatu ji neléčí. Možná mohou ulevit od potíží, a to ještě s otazníkem. V lidském těle všechno souvisí, urolog kromě penisu a varlat řeší i ledviny, nadledviny. U žen dominují infekce dolních močových cest, v menopauze je to také snižující se hladina estrogenů. Dochází i k poklesu napětí svaloviny močového měchýře. Příčinou může být nachlazení, dlouhodobě nízký příjem tekutin, přítomnost močových kamenů, vývojové anomálie pohlavních orgánů. Operace je vždy poslední možnost. Skalpel se užívá jen v nutných případech, přednost mají šetrnější metody, endoskopické, laparoskopické, používá se i mikrochirurgie, laser, kameny se rozbíjejí rázovou vlnou.

Mýtus č. 7 – záněty močových cest jsou ženskou záležitostí

Ne výlučně. I když se u žen vyskytují mnohem častěji, postihují i muže. Nejčastěji jde o zánět močového měchýře. Když se léčba zanedbá, což je bohužel časté, může dojít k závažným onemocněním ledvin. Moč, u zdravých lidí sterilní, slouží jako přirozená dezinfekce, neobsahuje bakterie. Ne pokaždé se tělo zbaví všech, ty se rozmnožují, až vyvolají zánět. Zpozornět by měly zejména ženy, které mají zúženou močovou trubici, trpí poruchami vyprazdňování, roli hraje i snížená imunita. Infekce může mít nenápadné příznaky, mohou ale gradovat hodně bolestivě, pálením, řezáním, nucením k močení. Řeší se obvykle medikamentózně, jenže záněty bývají často chronické, vrací se. Hodně velkým strašákem žen je únik moči, inkontinence. Ta se ale týká i mužů.

Mýtus č. 8 – odstranění prostaty je bez následků

Naopak! Operace bývá často komplikovaná, někdy urolog musí vést řez v nebezpečné blízkosti konečníku, kde existuje možnost krvácení, poranění. Trvá dvě, až tři hodiny v celkové anestezii. Má dlouhodobé následky, zaniká schopnost ejakulace a plodit děti, časté jsou poruchy erekce, její ztráta. Hlavně pro muže středního věku jde o silnou nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž. To není řeč o karcinomu, kde jsou následky mnohem fatálnější, ale o tzv. benigní hyperplazii prostaty. U ní bývá močová trubice částečně zablokována, výsledkem je poškození močového měchýře, někdy ledvin. K operaci se přistupuje, zejména pokud je prostata příliš velká nebo při potížích nezvládnutelných léky.

Autor: Jan Janula

.