Herectví za mě rozhodl tatínek, říká Klára Issová. První roli si musela vybrečet
7 pádů Honzy Dědka (4) - upoutávka
Klára Issová (43) patří k oblíbeným českým herečkám, sama ale nečekala, že se jí stane. Ambice k tomu tak úplně neměla a k její profesi ji popostrčil otec. Rodiče zároveň chtěli rozhodnout, jaká bude její první role, žel nepochodili. Ukázala jim totiž, že je z jejich výběru nešťastná.
Klára Issová se narodila roku 1979 v Praze české matce a otci pocházejícímu ze Sýrie. Vystudovala hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a stala se jednou z nejoblíbenějších českých hereček své generace. Sama ale k herectví neinklinovala a byl to její tatínek, který ji na tuto dráhu nasměroval.
Mohlo by vás zajímat: Lenka Termerová nechtěla, aby dcera Martha Issová byla herečkou. Co jí pomohlo překonat rakovinu?
„Můj tatínek to za mě rozhodl. Já jsem mu to odkývala, aniž bych věděla, co znamená být slavná herečka. Přihlásil mě na dramaťák, to se mi zalíbilo. A pak jsem rovnou zkusila konzervatoř. Po prvním ročníku přišlo Indiánské léto. Vybrali si mě ale zároveň do ještě jiné pohádky. Měla obrovský rozpočet, měly tam být první digitální efekty,“ řekla Klára Issová o svých prvních příležitostech.
Otec za ni sice rozhodl, čím bude, nakonec ale nebyl tím, kdo určil, jaký film bude natáčet. Směřování své herecké kariéry si tehdy ještě mladá dívka, v oboru zcela nová, zvolila úplně sama. Jen k tomu musela využít trochu nekonvenčních metod a nebát se projevit skutečné pocity.
„Rodiče měli pocit, že bych měla dělat tu pohádku, protože to bylo profesionálnější. Když jsem ale procházela přípravami, cítila jsem, že mi na té pohádce nebylo dobře. Obě produkce na mě tlačily, že musím točit s nimi. Byla jsem jako mezi dvěma mlýnskými koly. Nakonec jsem se rozbrečela před rodiči, že pohádku točit nechci. Táta povolil, viděl slzy a od té doby jsem se rozhodovala sama,“ zasmála se herečka v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
Ranní rituál
Klára Issová je pozitivní osobností, jejíž úsměv dokáže rozveselit kdejakého diváka. Právě díky němu je také sluníčkem na společenských akcích. Zvedat náladu umí nejen svému okolí, ale i sobě. Po ránu se věnuje rituálu, který jí zlepšuje den.
„Někdy dělám to, že se ráno probudím a samu sebe pozdravím. Řeknu si: ‚Dobré ránko, Klárko.‘ Tak co, člověk je sám doma, takže když tě nikdo nepozdraví, promluvím na sebe. Ani nechodím k zrcadlu. Často odcházím z domova, aniž bych se do zrcadla koukla,“ prozradila.
Úraz z přepracování
Když je někdo až moc činorodý a nedokáže chvíli odpočívat, časem si to musí vybrat následky. Na vlastní kůži to herečka poznala poté, co kromě natáčení pracovala ještě na své zahradě a nedokázala poznat, kdy je čas si odpočinout. Končívala dokonce až za tmy. Nepříjemný úraz pak na sebe nenechal dlouho čekat.
„Poslední čtyři roky jsem dost makala na zahradě. Je to makačka. A já jsem býk, takže když už, tak z gruntu. Dávala jsem si dvanáctihodinové šichty. Končila jsem s čelovkou na čele. Pak mi ruplo v zádech, den před natáčením. Protože jsem makala na zahradě, učila jsem se tai-chi kvůli filmu, učila jsem se text. Pak mi ruplo v těch zádech. A od té doby jsem si řekla, že by to chtělo asi zpomalit,“ přiznala Klára Issová.
Nakonec si život s její přehnanou aktivitou poradil tak nějak sám. „Pak jsem moc netočila, dva roky byly slabší. Pak byla pandemie, to se vůbec netočilo, takže jsem byla jen na zahradě. A teď se to naštěstí obrací,“ dodala.