Jiří Bartoška: Když onemocněl rakovinou, myslel, že je konec. Nemoc začal ignorovat
Jiří Bartoška slaví narozeniny
Charismatický herec, elegán, někdejší sexsymbol a dlouholetý prezident filmového festivalu v Karlových Varech Jiří Bartoška se před pár lety, jak přiznal, loučil se životem. Byla mu diagnostikována rakovina mízních uzlin, tedy stejná nemoc, s níž neúspěšně bojoval i zpěvák Karel Gott.
Herec Jiří Bartoška se tehdy domníval, že je konec. „Když mi diagnostikovali rakovinu mízních uzlin, řekl jsem si, že jsem ve věku, kdy se umírá. V osmašedesáti prostě lidé umírají. To jsou jediné jistoty, že se všichni narodíme a jednou musíme umřít. Jenže lidé z okolí nemocného obvykle takhle racionální přístup nesdílejí. Říkal jsem si, že bych mohl vydat Zlaté stránky léčitelů, protože najednou vám je všichni začnou doporučovat, posílají na ně kontakty,“ svěřil se herec.
Svůj rezignovaný postoj během léčby nakonec přehodnotil a naštěstí všechno dobře dopadlo. Uzdravil se, a dokonce se mohl znovu vrátit ke své milované práci. „On se z rakoviny asi dělá až moc velký strašák. Je to sice vážná nemoc, ale ne žádné mysterium. A čím více na ni myslíte, tím hůř. Když se ji naopak snažíte ignorovat, může se urazit a jít pryč,“ nabídl svůj recept na uzdravení.
Nebýt Švandové s Balzerovou, hercem by se nikdy nestal
V nejtěžších chvílích mu byla velkou oporou jeho rodina, manželka Andrea, dcera Kateřina a syn Janek. „Já tvrdím, že jsem svou ženu Andreu, archeoložku, vyhrál ve sportce, proto už taky další jackpoty nemůžu trefit,“ glosoval s úsměvem Bartoška, který se stal pro mnohé ženy symbolem ideálního muže.
„Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidi řekli, to bude asi charakterní, férový člověk. Pravdou je, že jsem býval známá figura, průserář. Ostatní kluci měli pěšinky, ti byli nezajímaví. Já byl jiný. Trojky z chování za neomluvené hodiny a cigarety byly vstupenkou do dospělé společnosti,“ přiznal Jiří, ke kterému vzhlíží i řada jeho hereckých kolegyň. Například Eliška Balzerová.
„Když je herec mladý a šarmantní krasavec, což Jirka Bartoška nepochybně byl, nemusel se s tím herectvím ani moc párat a ženy a dívky mu ležely u nohou. Ale mám neodbytný pocit, že s přibývajícími roky je Barťák čím dál zajímavější a s šedinami přitažlivější chlap, který i jako herec zraje jako víno. Je pořád stejně krásný, zábavný a rovný kluk jako zamlada,“ prozradila obdivně na jeho adresu.
Právě ona společně s Janou Švandovou můžou za to, že se Bartoška dal na herectví. Původně se totiž chtěl stát kunsthistorikem, ale na vysokou školu nebyl přijat a musel na vojnu do Brna. „Jana s Eliškou Balzerovou tam studovaly na JAMU. Do jejich party, kde byl taky Bolek Polívka, mě přitáhla Švandovka, znali jsme se z Pardubic, byli jsme spolužáci na gymplu. Z fóru se mě tenkrát ptaly, co chci dělat, a protože jsem to pořádně nevěděl, byla 60. léta, plánoval jsem si, že po vojně vyjedu někam ven, poslaly za mě přihlášku na herectví. A mně přišlo předvolání na talentovky. Bral jsem to jako šanci ulít se na dva dny z vojny. Připravoval mě Bolek,“ popsal s úsměvem Jiří Bartoška.
Byl přijat a o jeho budoucnosti bylo rázem rozhodnuto. K jeho spolužákům patřil například Pavel Zedníček či Karel Heřmánek, se kterými zažil báječná studentská léta, na něž dodnes rád vzpomíná.
Zdroj: autorský článek, z archivu Davida Laštovky