Už to není tabák nebo alkohol. Děti jsou stále závislejší na technologiích, varuje odbornice

České děti a mládež už tolik nelákají cigarety, alkohol ani drogy, změna životního stylu a už rok trvající pandemie ale s sebou přinesly závislosti nové, zároveň došlo k omezení preventivních programů ve školách. Jak moc riziková může být současná situace pro budoucí vývoj dětí? A co by měli rodiče dělat, když zjistí u dítěte nějakou závislost? Nejen na to jsme se zeptali Jarmily Vedralové, která od roku 2018 působí jako národní protidrogová koordinátorka

• Laik si možná představí, že protidrogová koordinátorka organizuje zátahy proti dealerům a podobně, ale ono je to ve skutečnosti úplně jinak. Co všechno vaše práce obnáší?

Jedná se zejména o manažerskou pozici. Denní komunikace s mnoha institucemi, plnění úkolů, které mi uloží Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky nebo jsou obsažené v akčním plánu k protidrogové politice pro ČR. Abych byla konkrétní, tak například nyní velmi intezivně jednám o výraznější podpoře primární prevence ve školách nebo spolupracuji na stanovení sítě služeb pro osoby závislé a jejich blízké v ČR. Co je ale také obsahem mojí práce v poměrně velkém rozsahu, je překlopení vědeckých poznatků, které přináší odborná společnost, do konkrétní praxe v naší oblasti.

• Co se podařilo zlepšit za dobu, co jste na svém místě?

Z dnešního pohledu se mi jako klíčové jeví to, že se nám i přes velmi náročný pandemický rok 2020 podařilo zachovat fungování jednotlivých adiktologických služeb. Velmi rychle se nám také povedlo reagovat na distanční výuku a převést programy primární prevence rizikového chování určené pro děti a mladé lidi do on-line podoby. Prevence rizikového chování u dětí je vůbec v této době mimořádně důležitá.

• Můžete být konkrétnější?

Když zhodnotím celé moje období, tak považuji za úspěch schválení Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019–2027. Máme tak z mého pohledu velmi kvalitní strategický dokument, který obsahuje základní principy a směry v protidrogové politice ČR. Povedlo se centralizovat dotace, takže organizace místo 5 státních institucí žádají už jenom u jedné. Zefektivňujeme tak tento systém a snižujeme administrativní zátěž pro žadatele. Podařilo se zvýšit dostupnost adiktologických služeb, je víc ambulantní péče pro děti, realizovalo se víc programů primární prevence ve školách. Vůbec už i to, že se o primární prevenci mluví hlasitěji, považuji za určitý úspěch. Doposud byla spíš popelkou v celém spektru programů v naší oblasti. Přitom víte, že 1 Kč vložená do prevence ušetří 4 Kč celospolečenských nákladů spojených se závislostmi.

• K jaké závislosti tíhnou děti nejvíce?

Děti užívají to, co je pro ně nejdostupnější. Čili mezi českými dětmi se jedná nejvíce o tabák, alkohol, ale i užívání konopí. Zároveň pozorujeme nárůst dětí se závislostním chováním spojeným s užíváním nových technologií. Myslím, že se tento narůstající trend ještě ukáže v plném rozsahu za pár měsíců.

Mezi českými 16letými klesá míra kouření tabáku, konzumace alkoholu i nelegálních drog, ale je pozorován nárůst užívání elektronických cigaret, narůstá intenzivní užívání konopných látek nebo užívání psychoaktivních léků. A opět se vrátím k novým technologiím, kde také vidíme nárůst, hlavně u chlapců hraní digitálních her. Dívky zase dávají spíš přednost sociálním sítím.

• Jak jste zmínila, a vyplývá to i z Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách z roku 2019, u české mládeže klesá míra pravidelného a denního kouření, konzumace alkoholu i užívání nelegálních drog. Čím to je?

Pokles je dáván i do souvislosti s takzvanou digitální revolucí charakterizovanou nárůstem on-line komunikace a užíváním nových technologií a změnou životního stylu. Roli zde hraje i pokles přímé komunikace s vrstevníky a trávení volného času osobním kontaktem s nimi doprovázený vyšší mírou rodičovské kontroly. Zároveň, jak jsem řekla, zvýšili jsme počty preventivních programů ve školách.

• Jakou máte strategii v boji proti závislostem?

Já bych jenom byla ráda, abychom strategii prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním nenazývali bojem. Nebojujeme a prosím nebojujme. Raději přistupme k této oblasti racionálně, a to s cílem předcházení a snižování negativních dopadů, které problémové užívání či závislost přináší.

Takže určitě je důležité posílení primární prevence, tak aby byla kontinuální a aby byly dětem doručeny kvalitní programy. Nesmíme zapomínat na rodiče, kteří jsou v této oblasti velmi důležití, s čímž také souvisí dostupnost objektivních informací o dopadech užívání návykových látek, o produktech, které mohou způsobit závislost. Nezbytné je také zajištění dostupnosti adiktologické péče, v některých regionech je stálé velmi nízká. A samozřejmě k tomu příslušná regulace trhu s produkty, které mohou způsobit závislost.

• Už rok se potýkáme s pandemií. Jak celou situaci ovlivnila?

Naše studie u dospělých ukázala, že ti, kteří pijí alkohol a užívají návykové látky intenzivně, během pandemie své závislostní chování ještě posílili, zatímco u příležitostných konzumentů došlo často ke zmírnění. Takže aktuálně je přetlak klientů v adiktologických službách. Prodlužují se čekací doby na léčbu. Tato nová situace jednoduše dopadá na duševní zdraví a následně i na rozvoj závislostního chování. U dětí zatím nemáme komplexní studii, ale s Univerzitou Karlovou jsem iniciovala výzkum na středních a základních školách, který proběhl v listopadu. Chtěli jsme zmapovat aktuální stav, co je nyní potřeba, kde vidí školy problém a kam je potřeba nacílit podporu jak u dětí, tak i u pedagogů, kteří jsou další důležitou součástí systému prevence. Jako významnější výsledek je nárůst výskytu nezdravé vazby děti na počítač, s čímž souvisí i kyberšikana u dětí.

• Jedna věc je to, že děti sedí několik hodin denně u počítače nebo že zírají neustále do mobilu. Druhá věc je, co konzumují. Děsí mě hlavně různé internetové výzvy, takzvané challenge, které cílí právě na děti. Zaměřujete se i na toto?

Ano, na internetu kolují různé výzvy, které děti nabádají k nebezpečnému chování, které je může významně poškodit. Naše adiktologické organizace a odborníci samozřejmě o těchto výzvách vědí a poskytují poradenství rodičům, školám i dětem, jak se v situacích, kdy je dítě ohroženo těmito riziky, zachovat. Tady bych ale apelovala i na rodiče, aby se zajímali o to, co dítě na počítači dělá, s kým komunikuje. Najít si čas a podívat se s ním na hru, kterou hraje, o čem ta hra je, kdo je jeho oblíbený influencer, mluvit s ním.

• Co mají rodiče dělat, když mají podezření, že jejich dítě užívá drogy?

U dětí se jedná často o příznaky, jako je zvýšená spavost (pozor, naopak to může být i nespavost u některých návykových látek), ztráta zájmů o své koníčky/hobby, výkyvy nálad, změna kamarádů, zhoršený prospěch ve škole, podrážděnost, agresivita, zvýšené lži a podobně.

V první řadě doporučuji rozhodně se za tuto situaci nestydět, opravdu se to může stát komukoliv. Zkusit nepanikařit a začít danou situaci řešit, nevytěsňovat jí. Situace se sama nevyřeší a tím, že si ji nechci připustit, poškozuji jak dítě, tak i celou rodinu. Skutečně se to dotýká celé rodiny. Samozřejmě je důležité, o jaké návykové látky se jedná, nicméně pokud vím nebo mám podezření, že se něco v tomto směru děje, je potřeba získat co nejvíc informací. Nepanikařit, získat co nejvíc informací o celé situaci, zůstat s dítětem v kontaktu a velmi doporučuji vyhledat odbornou pomoc. O celé té situaci bych se vždy poradila s odborníkem. Často se zejména u dětí jedná o hlubší problém a drogy na něj takzvaně nasednou.

• A co když se podezření potvrdí? Kam se obrátit?

Doporučuji začít spolupracovat s odborníky v adiktologických a psychologických poradenských centrech a ambulancích, lze je vyhledat například na speciální mapě pomoci, nebo se obrátit na národní linku pro odvykání 800 350 000. Pokud se přistoupí k terapii, podstupuje ji obvykle rodina jako celek, její součástí bývá například nastavení nových komunikačních pravidel v rodině, společné trávení volného času a společné aktivity a mnoho dalších věcí. Rodina je pro účinnou terapii skutečně velmi důležitá, bohužel se často stává, že rodiče přivedou dítě takzvaně k opravě, jelikož se porouchalo. Tak to ale není…

• Co děti a alkohol? Bereme alkohol jako součást našich životů, podle údajů ČTK si denně dá alkohol 600 tisíc mužů a žen. A většina dětí ochutná poprvé alkohol doma od rodičů.

Alkohol je brán jako běžná součást života. Jenom když se zamyslíme, panák na přivítanou, na bolest, na rozloučenou, na trávení a tak podobně, ale myslím, že se pomalu také zlepšuje povědomí o jeho negativních účincích a dopadech. U dětí jsme se posunuli z prvního kontaktu s alkoholem z 11 na 13 let… Věřím, že se budeme posouvat dál. U dětí alkohol skutečně nemá co dělat a jeho podání dětem považuji ze strany dospělých za velmi nezodpovědné a navíc je to i v rozporu se zákonem.

• Když se ještě vrátíme ke kouření a rostoucí oblibě elektronických cigaret, vidíte v tom nějaké nebezpečí?

V první řadě by se tyto produkty dětem a mladistvým do rukou vlastně vůbec dostat neměly. A co se týká nebezpečí, tak ano, vidím. Pokles kouření klasických cigaret u dětí je doprovázen nárůstem užívání elektronických cigaret a zahřívaného tabáku.

I používání elektronických cigaret nese pro své uživatele určitá rizika, vdechované emise nejsou bez rizika. Samozřejmě u klasických cigaret dochází k hoření a spalování a vdechovaný kouř obsahuje jednak dehet a jednak mnoho dalších karcinogenních látek. Z některých studií je ale zřejmé, že náplně elektronických cigaret mohou obsahovat aerosoly s obsahem takových látek, které mohou mít negativní dopad na zdraví.

Je tedy zásadní, aby se elektronické cigarety neprezentovaly mladým lidem s tím, že jde o naprosto bezpečnou náhradu cigaret klasických. Zároveň je nutné podotknout, že pokud – a většinou tomu tak je – obsahuje náplň do elektronických cigaret nikotin, jedná se o užívání vysoce návykové látky.

• Předpokládám, že nějaká prevence v oblasti závislostí ze strany škol nyní moc nefunguje, učitelé sotva stíhají výuku. Měli by tedy asi nastoupit rodiče…

Programy primární prevence sice fungují, ale v omezené míře. Byť všude upozorňujeme na nutnost zachování preventivních programů, vznikají programy na podporu pedagogů, není to plně funkční. Ono je to asi pochopitelné, protože školy a učitelé řeší zejména stabilizaci výuky, a tak se preventivní činnosti a další důležité aktivity odsouvají v mnoha případech na druhou kolej. Situace mezi dětmi ale není dobrá a neměla by se podceňovat. Jsou ale i školy, kde se k tomu postavili úplně perfektně, funguje podpora dětí, pedagogů ale právě i rodičů. Rodiče skutečně nyní rozhodně hrají ještě důležitější roli než kdykoliv jindy, mají ovšem co dělat, aby sami tuto náročnou dobu ustáli, proto jsem vždy ráda, když slyším, že škola pořádá i setkání pro rodiče.

• Troufnete si odhadnout, jak moc riziková může být současná situace pro vývoj dětí do budoucna?

Jde o náročnou situaci pro všechny a je pravda, že děti a dospívající může pandemie zasáhnout významně, a to hlavně po psychické stránce. Všichni se snažíme zvládnout toto období tak, jak nejlépe umíme. Důležité je nastavit si nějaký řád, který se dodržuje, a stejně tak to požadovat i u dětí, aby měly oddělený čas, kdy se učí, kdy si hrají, kdy mohou být on-line a tak dále. V případě, kdy vidíme, že dítě není ve své kůži a prožívá něco, s čím si nevíme rady, vyhledejme pomoc. Existuje mnoho organizací a center na podporu dětí, které nabízejí pomoc a které nyní ještě posílily své fungování – ať už začneme třeba v pediatrické ambulanci, u školského, nebo dětského psychologa. Nepodceňme tyto situace, komunikujme s dítětem. Chápu, někdy je těžké ustát celou situaci sám za sebe, ale nezapomínejme na děti.