Alžběta II. ničeho nelitovala, byla připravena zemřít. Před smrtí myslela na rodiče, řekl kněz
I když poslední rok jejího života provázely četné rodinné problémy, královna Alžběta II. odešla na věčnost v pokoji a bez jakýchkoli výčitek svědomí. Vypověděl to vrchní kněz, který s ní na Balmoralu loni několik dní pobýval a rozmlouval. Jak se posléze ukázalo, šlo o jedny z posledních dní královnina života.
Reverend Iain Greensheilds loni na hradě trávil několik dní na pozvání královny, což byla každoroční tradice. Krátce před ročním výročím královniny smrti se rozhodl promluvit o rozpravách, které s nejdéle vládnoucí panovnicí v historii před jejím skonem vedl. Připustil, že královna na něj působila velmi křehce, ale během několika konverzací mezi čtyřma očima pochopil, že byla stále bystrá, přemýšlivá a zabývala se zejména svou vírou a také vírou svého otce, krále Jiřího VI.
„Bylo by zcela normální hovořit v takové chvíli o věcech víry, ale mě spíš velice zaujalo, jak moc chtěla mluvit o svých vlastních záležitostech,“ zavzpomínal na rok staré události kněz, jehož citoval britský Daily Mail. „Šlo o rok, kdy slavila platinové jubileum své vlády, a tak se hodně obracela zpět. Neuvěřitelně si spoustu věcí přesně pamatovala. A taky si pamatuji, že ničeho nelitovala, byla se svým životem spokojená a celkově v míru. Zmínila také svého otce Jiřího VI. a jeho velký vliv, který jeho víra měla na ni samotnou,“ pokračoval Greensheilds.
Vrchní kněz také prozradil, že královna na něj působila slaběji, než čekal, takže ho velmi překvapilo, že k jejich setkání vůbec došlo a nebylo zrušeno. Alžběta II. však podle všeho trvala na tom, aby na Balmoralu byl. Stejně jako nedlouho před svou smrtí trvala na tom, aby se osobně setkala s Borisem Johnsonem a Liz Truss při změně na postu britského premiéra. Reverend popsal, že byl na Balmoralu před rokem jedním z velmi mála návštěvníků, jelikož stále slabší královna byla nucena velkou většinu schůzek postupně rušit.
„Během tří nocí, které jsem tam strávil, se u večeře sešlo vždy pouze šest lidí včetně Sophie Wessex (dnes Vévodkyně z Edinburghu), královské princezny Anne (dcera Alžběty II.) s manželem či Johna Warrena, trenéra královniných jezdeckých koní,“ vysvětlil Reverend Iain Greensheilds. Během svých posledních večeří královna hovořila zejména o své víře a toto téma bylo hlavním i při jejich soukromých konverzacích s knězem. Důraz přitom kladla i na svou lásku ke Skotsku a samotnému hradu Balmoral.
„V jednom momentu během naší konverzace přešla k oknu a řekla ‚Kdo by tady nechtěl žít'. Měla tam své soukromí a to místo jí očividně dávalo velký klid,“ svěřil se Greensheilds. „Když královna zemřela, pomyslel jsem na svou vlastní matku a na to, jak i ona krátce před svou smrtí mluvila především o své víře, byť běžně se o ní prakticky nezmiňovala. A tak si i zpětně říkám, jestli se tímto způsobem lidé podvědomě připravují na konec. Umírající se často v myšlenkách rovněž vracejí ke svým rodičům, stejně jako královna,“ dodal.
Královna před rokem vyrazila z milovaného Balmoralu na svou úplně poslední cestu:
Náboženství bylo základním kamenem úspěšné sedmdesátileté vlády královny Alžběty II. Službu lidu a plnění královských povinností vykonávala vždy v souladu s křesťanskou vírou a vše nasvědčuje tomu, že ji tato silná víra neopustila až do samotného konce. V tom nejlepším slova smyslu také žila ve velmi jednoduché, dalo by se říci až obyčejné víře. Každou neděli chodila do kostela, zpívala chvalozpěvy, měla svou modlitební knihu a bibli. Nic víc, nic míň.
A byť byl její pohřeb veskrze anglikánský, našel se zde i prostor i pro představitele ostatních náboženství. Což jen podtrhlo její otevřenost náboženské diverzitě a toleranci. V té chvíli už Alžběta nebyla královnou, nýbrž křesťanskou duší stejně jako každý jiný zesnulý věřící.