Vyvracíme mýty o zdraví: Parodontóza nebolí, přitom může být velmi nebezpečná

Mýtus č. 1 – paradentóza se projevuje až v pokročilém věku

Ani náhodou. Začínající zánět dásní má dnes v ČR víc než 90 % (!) patnáctiletých, od něj už je k paradentóze (raději uvádíme zavedený výraz) krůček. Projevuje se zarudnutím dásní v oblasti zubu, jejich menší citlivostí na dotek. Velmi časté je otékání a krvácení, tvorba hnisu, který má na „svědomí“ zápach vycházející z úst. I když je právě zápach z úst neklamným vodítkem, někdy o něm lidé nevědí a okolí se jim to obvykle ostýchá říct. K nejčastějším příčinám patří bakterie – bývá jich 600 až 1000. Těm se v naší puse daří tak dobře jako nikdy předtím. Je to nevhodnou stravou, zejména přílišnou konzumací sacharidů, díky nimž se rozmnožují víc a rychleji, a hlavně nedostatečnou dentální hygienou. Na nečištěných zubech se velmi brzy, už tak za šest hodin, vytvoří bílý či našedlý povlak, plak. Je to měkká a neviditelná vrstva, v níž se usazují další mikroorganismy. Důsledkem je vznik organické kyseliny, ta se podílí na odvápnění chrupu. Do toho se přidají minerální látky a vzniká známý zubní kámen. A s ním souvisí chronický zánět dásně, který sice pomalu ale jistě (pokud se nic neudělá) přejde v paradentózu.

V MÝTECH O ZDRAVÍ JSME PSALI NAPŘÍKLAD I O TĚCHTO TÉMATECH:

HOREČKA, MRTVICE, LEDVINY, JÁTRA, MIGRÉNA, ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA

Mýtus č. 2 – paradentóze zabrání ústní voda

Ne. I když na druhou stranu stomatologové dlouhá léta tvrdili, že nemá ani ten sebemenší vliv, dnes už názory trochu poupravili. Nadále ale unisono tvrdí, že jediné, co paradentózu umí opravdu efektivně zmírnit, případně odstranit, je správný, důkladný a pravidelný způsob čištění zubů. Nicméně ústních vod je na trhu obrovské množství a některé navodí příjemný pocit v ústech a nic jiného. Smysl mají jen ty, které svým složením dokážou podstatně snížit nadměrné množství bakterií v ústech. Mezi v tomto směru účinné látky patří chlorhexidin. Ovšem ústní vodu s jeho obsahem lze užívat v doporučených dávkách a jen omezenou dobu po poradě s lékařem. Ten by měl ostatně schválit i všechny ostatní, například ty s éterickými oleji rozpuštěnými v alkoholu. Ty sice nemají až tak velké účinky, jak se tvrdí, ale můžeme si s nimi ústa vyplachovat pravidelně.

5 ČASTÝCH CHYB PŘI ČIŠTĚNÍ ZUBŮ. NEDĚLÁTE JE NÁHODOU TAKY?

Mýtus č. 3 – nemoc se týká dásní, ne zubů

Častý omyl s neblahými následky. Zub je – relativně pevně – uložen v kostní jamce. Na tom má největší podíl závěsný aparát, vazivová vlákénka (nazývají se parodont, odtud je odvozen název nemoci). Ta ho ukotví a spojí povrch s kořenem a dásní v oblasti krčku. Mimochodem mají také na svědomí bolest při trhání, protože drží velmi pevně. Pokud je zub „spojen“ s kostí a dásní, mají bakterie, zbytky jídla a další škodliviny jen minimální šanci negativně působit na citlivý povrch zubu. Když naopak není, ubývá i síla kosti, zub se postupně začne viklat, kývat, může samovolně vypadnout. V pokročilém stadiu se zvětší mezírky mezi horními řezáky místy až k obnažení kořenů. Mnoho lidí si stěžuje na krvácení dásní při čistění zubů. Zde ovšem nejde o paradentózu, ale špatný výběr tvrdého zubního kartáčku, jehož vlákna jsou moc ostrá. Chybou je také, že se na něj příliš tlačí v domnění, že se chrup lépe vyčistí. Opak je pravdou.

POZOR NA ZÁNĚTY. MOHOU SKONČIT VÁŽNOU NEMOCÍ!

Mýtus č. 4 – sklony k paradentóze nejsou dědičné

Jsou. Dědičnost je zcela vyloučena jen u vzniku zubního kazu, za ten si opravdu můžeme sami. Podle odhadu má paradentóza genetický původ až u 30 % obyvatel. To není vůbec málo. Rodiče, kteří jí trpí, by měli o to větší pozornost věnovat ústní hygieně potomků a především s nimi chodit na pravidelné prohlídky. Za socialismu byly povinné, šlo o jedno z mála moudrých opatření, co soudruzi vymysleli. Po listopadu 1989 byly v rámci svobody zrušeny, odpovědnost převzali rodiče, což odborníci tehdy pokládali za obrovskou chybu. A čas jim dal za pravdu, stav chrupu i dásní mládeže se pronikavě zhoršil. Jen málo matek chodí s dětmi 2x za rok (což je ideální interval) k zubaři. Dětem se tam sice zprvu nechce, není se čemu divit, strach z něj má i většina dospělých. Brzy si ale zvyknou a nevadí jim, hlavně proto, že je nic nebolí. V podstatě jen otevřou ústa, kde lékař lehce odstraní začínající problémy. Za půl roku se závažný kaz nevytvoří.

ZÁNĚTLIVÉ PROCESY V ORGANISMU: 5 VAROVNÝCH PŘÍZNAKŮ

Mýtus č. 5 – paradentóza není nebezpečná

Kardinální chyba. Parodentóza může v pokročilém stadiu vyvolat velmi negativní reakci imunitního systému. Dojde totiž k vyplavování látek, které se usazují v těle, např. v kardiovaskulárním systému. Tím se urychlí vznik srdečních onemocnění včetně infarktu. Je prokázaný efekt i na rozvoj demence. Vytváří se řada substancí, které vedou až k Alzheimerově chorobě. Diskutuje se, že zatížení imunitního systému pravděpodobně umožňuje vznik či rozvoj některých zhoubných nádorů. Zcela určitě paradentóza negativně působí na správnou odpověď imunitního systému.

Mýtus č. 6 – kdo má zdravé zuby, nemusí se bát

Kupodivu ne, naopak! Ti, kdo nemají zubní kazy a třeba i desetiletí nebyli u stomatologa, jsou ohroženi parodontitidou mnohem víc než ostatní! Paradox lze příčíst tomu, že v ústech existují dva druhy bakterií vzájemně se nesnášející. Takže převáží ty, které napadají dásně, a překvapeným lidem začnou vypadávat – vlastně jinak zdravé – zuby. Nemusí být přitom zasažena celá ústní dutina jako v pokročilém stadiu nemoci, kdy člověk přijde o všechny zuby, může jít jen o jeden. Problém bývá v tom, že tito jedinci si jsou své výjimečnosti vědomi a nevěnují dentální hygieně velkou pozornost. Pokud ano, na zmíněný černý scénář nemusí dojít. Neplatí také automaticky u každého, i když výskyt je dost častý. Je vždy lepší občas zajít k stomatologovi, i když jsou zuby v pořádku.

Mýtus č. 7 – paradentóza je snadno léčitelná

Hloupost! Pokud je silně rozvinutá a masivně zasáhne celou ústní dutinu, je naopak prakticky neléčitelná. Dáseň je totiž kost a ta, jak dobře známo, sama nikdy nedoroste. Proto je důležité, aby léčba začala co nejdříve. V počátečním stadiu se dá její rozvoj zastavit a chrup díky různým možnostem stomatologické medicíny včetně chrirurgických výkonů stabilizovat do stavu, aby dělal co nejméně nepříjemností. Znamená to ovšem aktivní spolupráci ze strany pacienta. Musí si začít nejen opravdu pořádně čistit chrup, ale dodržovat další pravidla, včetně konzultace o vhodnosti jídelníčku. Je to jediná cesta, babské rady v podobě bylin a čajů neléčí, mohou (v nejlepším případě) jen zmírnit následky.

Mýtus č. 8 – vypadlé zuby po paradentóze nahradí implantát

Za normálních okolností rozhodně ne. Jde to, ale jedná se o vysoce nadstandardní výkon, jednu z největších vymožeností moderní stomatologie. Metoda se nazývá augmentace neboli náhrada čelistní kosti. Její vrstva je u pokročilé paradentózy totiž tak zesláblá, že do ní není možné implantát zavrtat tak, aby se uchytil. Používá se proto náhradní – umělý – kostní materiál s podobnými vlastnostmi. Slouží jako základ, postupně tyto kostní buňky prorůstají, vytvářejí novou hmotu a vrstvu zesilují. Zákrok není časově náročný, trvá hodinu, je nebolestivý, probíhá v anestezii. Hojení ovšem bývá pomalé, je třeba počítat s půl rokem až devíti měsíci, než se dá nasadit implantát. Ten si pacient sám hradí a nejde o malé částky, pokud jde o celkovou náhradu chrupu a vytvoření „nové dásně“, cena se může pohybovat i na hranici čtvrt milionu (!), záleží také na materiálu. Takže včasná péče o ústa se určitě vyplatí…

Jan Janula