Anna Slováčková: Už nechci předstírat, že nemám špeky na břiše, když to tak není
Žena v zenu: Anička Slováčková
Je dcerou slavných rodičů - Dády Patrasové a Felixe Slováčka, takže dobře ví, jaké stinné stránky má mediální pozornost. Odmalička byla pod drobnohledem, četla o sobě kritické komentáře a média ji navíc neustále srovnávala a stále srovnávají s její slavnou matkou. A aby toho nebylo málo, musela se poprat s rakovinou, přestože nedávno oslavila teprve 26. narozeniny. O tom všem se rozpovídala v projektu Žena v zenu věnovaném ženám, které se nebály vystoupit z davu.
Zpěvačka, herečka a moderátorka Anna Julie Slováčková neměla sice po boku slavných rodičů jednoduché dětství, vzpomíná na něj ale s úsměvem. Dnes už ani nevnímá neustálé srovnávání se svou slavnou matkou, která patřila ve své době k nejkrásnějším českým herečkám. Když bylo Aničce 24 let, lékaři jí diagnostikovali rakovinu prsu. Přestože si prošla náročnou léčbou, během níž přišla i o všechny vlasy, jako jedna z mála českých žen se nebála o nemoci mluvit veřejně. Spoustu informací i fotek sdílela na Instagramu a v rozhovoru pro Prima Ženy dokonce prozradila, že si točila v průběhu léčení deník a možná ho někdy zveřejní.
Žena v zenu - Anna Slováčková
Kritiky, pomluv a různých nenávistných komentářů si za svůj život přečetla i vyslechla opravdu hodně, naučila se ale s nimi žít. „Když se setkám s hejty, často se mi chce až zvracet, udělá se mi fyzicky zle, začnu se klepat. Citlivá budu asi vždycky, ale už si to umím racionalizovat a pouštět. Když ti někdo třicetkrát týdně řekne, že jsi hnusná kráva, po 31. už tě to nerozhodí. Nesmíš prostě ukázat, že se bojíš,” říká Anička, která si někdy od „zlého” pomáhá i drobnými rituály jako je spláchnutí papírku se vzkazem do záchodu.
- Kdy začal první kontakt s veřejným prostorem a jaké to pro vás bylo?
Myslím, že někdy v deseti letech, možná dřív. A nebyly to moc hezké články, jelikož se psalo o mojí váze, proč se na fotkách vedle rodičů neusmívám a proč nejsem ta dokonalá holčička. Rodiče se sice snažili přede mnou tyhle články schovávat, ale já se k nim stejně vždycky nějak dostala.
- Jak jste se tenkrát cítila?
Člověku samozřejmě nepomůže, když o sobě čte v novinách, že je tlustý, a obzvlášť v tom zranitelném věku dospívání. Ve mně to zanechalo dost hluboké jizvy. Jeden čas jsem měla dokonce dost velké problémy s jídlem. Pak jsem naopak řešila, že jsem moc hubená. Odskákalo to samozřejmě zdraví, přidaly se problémy se žaludkem, měla jsem špatnou imunitu i psychiku a bála se chodit do společnosti. Doteď mi fakt, že někdo hodnotí můj vzhled, nedělá dobře, i když už to neřeším tolik jako dřív.
- Co vám nakonec pomohlo se s tím naučit žít?
Nejvíc mi asi pomohla nemoc, kvůli které jsem si prošla obrovskou změnou vzhledu (rakovina prsu, pozn. red.). Tehdy mi došlo, že není nic důležitějšího než to, jak se cítíme. Pokud nám tedy něco narušuje psychiku, je třeba s tím otevřeně pracovat a najít si techniku, která nám pomůže. Mně třeba hodně podpořily terapie. Pomohlo mi také mluvit otevřeně o tom, jaká jsem. Už se nechci dál schovávat a předstírat, že nemám špeky na břiše a že se mi neklepou ruce, když to tak není. A pokud se to někomu nelíbí, už se nebudu snažit se mu zavděčit. Já jsem teď šťastná, že můžu žít a dělat práci, která mě baví.
- Zažila jste někdy i narážky sexuálního charakteru?
Bohužel ano. Například to, že spím s produkčními a producenty a díky tomu dostávám role. Přitom jsem v divadle měla jen jediný vztah. Někdy se spekulovalo i o tom, že s nimi spí moje máma. Ale do očí mi to nikdo neřekl.
- Máte nějakou svou komunitu lidí, kteří vás podporují?
Určitě, už na základce jsem si vytvořila partu nejbližších kamarádů, kterým můžu vždycky zavolat, když vím, že něco potřebuji, a oni naopak mně. Ti tvoří mé útočiště. Tyhle vztahy se snažím hodně opatrovat, aby nezanikly, i když v téhle době je to mnohem těžší. Ale mít opravdové přátele je podle mě nejvíc.
Připraveno ve spolupráci s projektem Žena v zenu, který představuje české ženy z různých sfér, jejich příběhy o překážkách, odmítání nebo nepřejícnosti. A především to, jak se s takovými jevy, které mají často u žen dost specifickou formu, vyrovnávají.